Sloveso (lat.
Slovesa lze časovat, ve většině jazyků svým tvarem vyjadřují:
Typicky existují tři kategorie osoby, které rozlišují, kdo je podmětem věty, zda je to:
V některých jazycích se od tohoto systému objevují odchylky. Například v telugštině je první osoba množného čísla rozštěpena na tvar inkluzivní (já + ty + on) a exkluzivní (já + on, ale bez tebe).
Číslo (numerus) je gramatická kategorie, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti - mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Některé jazyky naopak nerozlišují ani jednotné a množné číslo, nebo jen v omezené míře - například v angličtině je druhá osoba identická pro obě čísla.
Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. V různých jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí), které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů. Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.
Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru. Mnoho jazyků vyjadřuje odlišnost způsobů skrze morfologii slovesa.
Čeština rozlišuje pouze způsob oznamovací, rozkazovací a podmiňovací, některé jazyky mají systém slovesných způsobů složitější (např. něnečtina - jazyk na území Ruska - má 16 způsobů).
Slovesný rod (genus verbi) je mluvnická kategorie slovesa. Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum). Zatímco aktivum vyjadřuje děj, který podmět aktivně vykonává, pasivum vyjadřuje děj, který podmět trpí (tj. který je „vykonáván na podmětu“). V některých jazycích (např. v klasické řečtině) existuje ještě třetí rod, tzv. medium, tj. případ, kdy podmět koná děj na sobě nebo ve svůj prospěch. V češtině této kategorii přibližně odpovídá zvratné sloveso.
Vid (aspekt) je mluvnickou kategorií slovesa, která postihuje vztah k plynutí času. Lze vymezit dvě základní skupiny:
Slovesná třída je mluvnická kategorie sloves. Určuje se podle koncovky, které se dělí do pěti kategorií.
Sloveso v neurčitém tvaru nevyjadřuje mluvnické kategorie nebo jen některé z nich (např. rod, vid). Rozlišujeme následující neurčité tvary:
Infinitiv (zast. neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který se nečasuje, tj. nevyjadřuje osobu, číslo, způsob a čas. Pokládá se za základní tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících (reprezentativní tvar neboli lemma). V češtině končí na -t (běžně), -ti (zast. nebo kniž.), nebo -ci (zast. nebo vyššího stylu) (dělat/dělati, moct/moci).
Některé jazyky, jako např. arabština, bulharština, makedonština a moderní řečtina, infinitiv nemají a musejí ho tedy vyjadřovat opisně.
Infinitiv sice nevyjadřuje všechny mluvnické kategorie sloves, má však schopnost vyjadřovat slovesný rod a vid. V některých jazycích existují infinitivy pro různé časy, např. v angličtině infinitiv minulý, který se používá pro děj, který začal nebo proběhl před jiným dějem.
Příčestí (participium) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce, např.:
Pro různé jazyky existuje různý inventář příčestí, např. příčestí minulé, příčestí trpné. Přechodník, gerundium, gerundivum a supinum se někdy rovněž řadí k příčestím.
Přechodník (transgresiv) je neurčitý tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V češtině se postupem času přechodníky přestaly běžně používat a nyní jsou považovány za tvary archaické či archaizující. Nejčastěji se objevují v historické a umělecké literatuře. Ve větě zastávají zpravidla funkci doplňku (vztahují se k přísudku i k podmětu).
Gerundium je neurčitý tvar slovesa, který se blíží podstatnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají podstatná jména slovesná, tzv. substantivní deverbativa (vedení, krytí). Běžné je například v angličtině (cleaning - „uklízení“) nebo v latině.
Gerundivum je neurčitý tvar slovesa, který se blíží přídavnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají přídavná jména, utvořená ze sloves (sedící, hladovějící). Běžné je například v latině, kde plní funkci příčestí.
Supinum je neurčitý ustrnulý tvar slovesa. Využití se v různých jazycích liší. Vyskytovalo se ve staré češtině, v současnosti je jediným českým supinem knižní výraz jít spat (místo spát). Vyskytuje se například v latině nebo švédštině.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Sloveso, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.