Slovník: Referenční dílo obsahující seznam slov a jejich významů

Sestavováním slovníků se zabývá lingvistická disciplína zvaná lexikografie.

Ve většině slovníků jsou slova zachycena pouze ve svém základním tvaru, tzv. lemmatu, přestože např. slovníky v rámci jazykových učebnic mohou obsahovat i nepravidelné tvary.

Slovníky se vyskytují tradičně nejčastěji v knižní podobě (např. Slovník spisovné češtiny). V poslední době se však objevují i digitální slovníky, dostupné na CD nebo na internetu, např. Wikislovník (český otevřený slovník) nebo anglický dictionary.com.

Podle rozsahu se slovníky často dělí na:

• slovníky malé, kapesní (do cca 10 000 hesel)
• slovníky střední (do cca 60 000 hesel)
• slovníky velké (nad 60 000 hesel)

Podle typu se rozdělují na:

• slovníky výkladové (jednojazyčné)

Jsou napsány celé v jednom jazyce, u každého slova lze nalézt informace ve stejném jazyku, dále je lze rozdělit na:

• slovníky současného jazyka
  • významové (též sémantické, výkladové) – s definicí každého hesla (v témže jazyku)
  • pravopisné
  • frazeologické (idiomatické)
  • slovníky synonym
  • slovníky rýmů
  • slovníky cizích slov
  • slovníky zkratek
  • slovníky dialektů
  • slovníky slangu
  • slovníky argotu
  • slovníky citátů
• slovníky jednotlivých historických období
• slovníky etymologické (s genezí každého hesla)
• slovníky popisující slovní zásobu profesních skupin, např.
  • Filosofický slovník
  • Lékařský slovník
  • Defektologický slovník
  • Biblický slovník
  • slovníky technických pojmů (terminologické)
  • geografický/místopisný slovník
  • biografický slovník
• speciální
  • retrográdní
  • valenční
  • frekvenční (řazený podle používanosti hesel)
• slovníky překladové (vícejazyčné, polyglotické)

Slouží pro překlad z jednoho jazyka do druhého, ke slovům jednoho jazyka obsahují jeho překlad v druhém jazyce, často i s výslovností, komentáři, frázemi a příklady, nebo jinými doprovodnými informacemi. Některé větší překladové slovníky obsahují i druhou část, ve kterém jsou slova pro zpětný překlad z druhého jazyka do prvního. Tyto slovníky mohou být i specializované, například se omezovat jen na odborné termíny z některé oblasti.

Mezi nejvýznamnější česká nakladatelství slovníků patří Fraus, Leda, Lingea, Fin, TZ-one.

Slovo slovník se používá také v přenesených významech, patrně nejčastější bude označení pro individuální slovní zásobu (mluvy) člověka („má vybraný slovník“, „používá podivný slovník“ apod.). Některé jazyky, např. angličtina, rozlišuje slovník v podobě knižní nebo elektronické – dictionary (řídce dikcionář) – a slovník slovní zásoby – vocabulary (počeštěné vokabulář se téměř nepoužívá). Kořeny těchto slov jsou slova diction – mluva nebo v širším smyslu způsob vyjadřování

Literatura

• Šimečková, Alena. Úvod do studia jazykovědné germanistiky. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. s. 70. ISBN 80-246-0595-3.

Související články

• Lexikografie
• Tezaurus
• Glosář
• WordNet
• Index
• Encyklopedie
• Jazykový korpus
• Seznam slovníků cizích slov v češtině

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu slovník na Wiki Commons
•   Encyklopedické heslo Slovník v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
•   Téma Slovník ve Wikicitátech
•   Slovníkové heslo slovník ve Wikislovníku
• Slovník v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
• Slovníky na Open Directory Project

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.