Přísudek: Základní větný člen

Zpravidla je to sloveso v určitém tvaru nebo pomocné (sponové) sloveso se jmenným nebo příslovečným tvarem.

Přísudek je řazen mezi základní větné členy a s podmětem tvoří tzv. základní skladební dvojici. Jeho znalost je důležitá i pro správné určení pravopisu ve shodě přísudku s podmětem. Ve větě ho hledáme jako první (i dříve než podmět), vyjadřuje, co dělá podmět; nejčastěji je vyjádřen slovesným tvarem (jednoduchým nebo složeným). Přísudek můžeme rozdělit také na: holý (Petr studuje.), rozvitý (Petr dobře studuje.) a několikanásobný (Petr studuje a cestuje.)

V české lingvistice existují dvě základní, odlišné syntaktické teorie, každá s jiným pojmem přísudku: závislostní syntax a valenční syntax.

Složková skladba

Podle klasické, složkové teorie syntaxe představuje přísudek (predikát) větný člen tvořící základní větnou konstrukci (syntagma) s podmětem. Spolu vstupují do syntaktického vztahu dominace, který se projevuje morfologickou shodou, přičemž přísudek vyjadřuje gramatické kategorie (osoby, čísla a v případě jmenných přísudků i rodu) podmětu. Současně tento syntaktický vztah odpovídá sémantickému vztahu „přisuzování“ (predikace), přičemž přísudek přisuzuje určitou vlastnost podmětu.

Z hlediska formy rozeznáváme:

• přísudek slovesný (predikát verbální) – vyjádřený plnovýznamovým určitým slovesem (nebude pršet, nezmokneme)
• přísudek slovesně-jmenný (predikát verbo-nominální) – vyjádřený sponovým slovesem (kopula) a
  • podstatným jménem v nominativu (1. pádu) či instrumentálu (7. pádu) (je lékař/lékařem)
  • přídavným jménem ve tvaru jmenném či složeném (jste laskav/laskavý)
  • příslovečnými výrazy (je nakřivo/na roztrhání)
  • infinitivem (loupit není koupit)
• přísudek s modálním či fázovým slovesem (měl si povyskočit, začíná syčet)
• přísudek neslovesný (predikát nominální):
  • s nevyjádřeným slovesem (Mladost – radost.)
  • se slovesem nahrazeným citoslovcem (Myš šup do díry.)
  • se slovesem vyjádřeným zájmenem to, tento (Já ti jednu to! Moc se s tím netento!)

Valenční skladba

Podle valenční teorie syntaxe je páteř věty tvořena přísudkem. Z valence přísudku (schopnost otevírat ve větě jistý počet větněčlenských pozic v jistých tvarech) vyplývá základová větná struktura (ZVS), jež bývá symbolicky zapisována pomocí gramatického větného vzorce (GVV). Věta tedy vzniká na základě vazby slovesa stojícího v pozici přísudku.

Do základní větné struktury patří přísudek a jeho:

• levovalenční aktanty (podmět)
• pravovalenční aktanty (předmět a v určitých případech příslovečné určení)

Podle toho, zda příslušná valence musí být obsazena nebo může zůstat nevyužita, se rozlišují:

• obligatorní valence a aktanty, často např. předmět (například u slovesa chytit něco)
• fakultativní čili potenciální, nekonstitutivní valence a aktanty, zejména příslovečná určení a přívlastky, ale i vazba k podmětu a některé předmětné vazby

Přísudek bývá vyjádřen slovesem určitým (VF = verbum finitum). Z hlediska formy rozeznáváme:

• přísudek jednoduchý – význam přísudku představuje sloveso samo o sobě (poletíme, rozmluvil ses)
• přísudek složený – k přísudku patří i význam nějakého dalšího členu jmenné povahy
  • přísudky se sponou a s modálními či fázovými slovesy (je rusovlasá, chce zpívat)
  • přísudek se slovesy významově vyprázdněnými (provádět rekonstrukci, dostat se ke korytu)

Několikanásobný přísudek stojí na pomezí mezi větným členem a souvětím souřadným. Přísudek se zpravidla za několikanásobný větný člen považuje tehdy, pokud není rozvitý: a není tak třeba rozdělovat větu na více samostatných predikací.

• Chlapec vykřikl a rozběhl se (několikanásobný přísudek). x Chlapec hlasitě a bolestně vykřikl a se slzami v očích se rozběhl za odjíždějícím autem (souvětí souřadné).
• Přečetl a prostudoval doporučenou literaturu. (několikanásobný přísudek). x Postupně přečetl veškerou doporučenou literaturu a pečlivě prostudoval i některé odborné texty. (souvětí souřadné)

Reference

Literatura

• NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 83–89. 

Související články

• Sloveso
• Věta (lingvistika)

Externí odkazy

•   Slovníkové heslo přísudek ve Wikislovníku
• Stránka zabývající se pouze větnými členy - přísudek