Robert Koch

prosinec">11. prosince 1843 – 27. května 1910) byl německý lékař a mikrobiolog, zakladatel bakteriologie a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství (1905). Objevil původce tuberkulózy a potvrdil původce anthraxu a cholery (objevitelem bakterie cholery je Filippo Pacini). Zásadním způsobem přispěl ke studiu infekcí a rozvoji tropické medicíny v Německu. Vyvinul množství postupů fixace, barvení a fotografování preparátů a nové způsoby pěstování čistých bakteriálních kultur, řadí se mezi průkopníky mikrofotografie.

Robert Koch
Rodné jméno	Robert Heinrich Hermann Koch
Narození	11. prosince 1843 Clausthal
Úmrtí	27. května 1910 (ve věku 66 let) Baden-Baden
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Alma mater	Univerzita v Göttingenu
Povolání	biolog, lékař, vynálezce, fotograf, vysokoškolský učitel, chemik a vojenský lékař
Zaměstnavatel	Humboldtova univerzita
Ocenění	zahraniční člen Královské společnosti (1897) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1905) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1909) velkokříž Řádu červené orlice čestný občan Berlína … více na Wikidatech
Choť	Emmy Kochová (1867–1893) Hedwig Kochová (od 1893)
Děti	Gertrud Pfuhl
Rodiče	Hermann Koch (1814–1877) Mathilde Kochová (1818–1871)
Příbuzní	Hugo Koch a Helene Koch (sourozenci) William Threlfall (prasynovec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Clausthalu v Německu v rodině důlního úředníka jako třetí z celkem 13 dětí. V roce 1862 maturoval na místním gymnáziu. Medicínu studoval pod vedením Jakoba Henlea na univerzitě v Göttingenu. Studia ukončil v roce 1866 prací z oboru patologie. Potom odešel do Berlína na šest měsíců chemického studia a tam se dostal pod vliv Rudolfa Virchowa. V roce 1867 nejprve pracoval jako pomocný lékař ve všeobecné nemocnici v Hamburku, do roku 1868 pak jako hlavní lékař na dětském oddělení psychiatrického ústavu v Langenhagenu u Hannoveru. Současně provozoval soukromou lékařskou praxi. Od roku 1868 působil jako venkovský lékař v Niemegku, o rok později se přestěhoval do městečka Rakwitz (dnes Rakoniewicze v západním Polsku). Za Prusko-francouzské války sloužil jako vojenský lékař v polní nemocnici. V roce 1872 byl jmenován okresním lékařem s praxí ve Wollsteinu. V části své ordinace si zřídil laboratoř, ve které se ve volném čase zabýval bakteriologickým výzkumem. Pro experimentální účely choval mnoho domácích zvířat, jako jsou králíci, morčata a nakonec dvě opice. Od roku 1876 mohl také využívat výzkumných možností univerzity ve Vratislavi a (zejména pro bakteriologickou klasifikaci a kauzalitu infekčních nemocí) znalostí vědců Ferdinanda Cohna (botanik a mikrobiolog) a Julia Friedricha Cohnheima (patolog a infektolog). Koch jako první prokázal, že Bacillus anthracis je původcem anthraxu (1876) a vypracoval tzv. Kochovy postuláty, soubor pravidel a postupů, které se při prokazování příčinné souvislosti mezi předpokládaným původcem choroby a chorobou samou používají dodnes. Objevil existenci spor anthraxu a popsal jejich stavbu, vysokou odolnost vůči nepříznivým vlivům a schopnost způsobit nákazu i po velmi dlouhé době a stanovil nové bezpečnostní limity, které by bránily rozvoji nemoci.

Díky své práci na vývoji antraxu a infekcí ran byl Koch v roce 1880 jmenován vládním radou a stal se řádným členem císařského zdravotního úřadu v Berlíně. Měl svou laboratoř, dva asistenty a pomocnou sílu, mohl se plně věnovat výzkumu.

 

V roce 1882 zveřejnil práci, v níž jako první popsal Mycobacterium tuberculosis, kterému se také občas přezdívá Kochův bacil, a stanovil nová epidemiologická opatření, která měla udržet tuto nemoc pod kontrolou. Dokázal, že přenos nemoci se děje většinou dýchacími cestami, a proto nejčastěji zasahuje plíce. V roce 1883 se svým týmem během epidemie cholery v Egyptě a Indii objevil bacil Vibrio cholerae a prokázal, že se šíří nečistou vodou.

Dnešní Hotel Hugo ve městě Kędzierzyn-Koźle, který leží v zaniklém areálu bývalé tuberkulózní nemocnice založené knížetem Hugem Hohenlohem v roce 1884, proslul tím, že zde Koch pracoval a vedl svůj výzkum.

V roce 1885 se stal profesorem hygieny na univerzitě v Berlíně.

V roce 1890 přišel s tuberkulinem jakožto lékem a očkovací látkou proti tuberkulóze. Tato informace vyvolala velká očekávání veřejnosti a Koch byl vyznamenán velkokřížem Řádu červené orlice. Ale tento objev mu přinesl zklamání. Nejenže se ukázal být neúčinný, navíc jeho vedlejší účinky vedly k úmrtím pacientů, což v souvislosti se zfalšováním výsledků laboratorních pokusů, které mělo urychlit zavedení léku, vedlo k dočasnému poklesu Kochovy reputace. Koch totiž do publikace výsledků zařadil i pokusy, které nestihl dokončit či které teprve plánoval. Ve skutečnosti provedl jen malou část z nich, a to ke své velké smůle na objektech, které reagovaly na léčbu tuberkulinem zcela jinak než člověk. Zejména se u nich neobjevovaly prudké alergické reakce, na něž někteří pacienti umírali. Fakt, že se tuberkulin posléze ukázal jako vhodný diagnostický prostředek, pokud jde o přítomnost protilátek proti TBC v těle pacienta, představoval jen malé zadostiučinění.

V roce 1891 byl Koch jmenován ředitelem nově zřízeného Královského pruského institutu pro infekční nemoci a zůstal jím až do svého odchodu do důchodu roku 1904. Téhož roku byl zvolen řádným členem Pruské akademie věd. Vrcholem jeho kariéry bylo udělení Nobelovy ceny v roce 1905 za výzkumy a objevy v souvislosti s tuberkulózou.

Koch pokračoval ve svých výzkumech nemocí, cestoval do Afriky, Indie a všude tam, kde se objevovaly epidemie nebezpečných chorob. Jeho práce o etiologii spavé nemoci, malárie, lepry a dalších chorob představují vrcholy lékařského výzkumu na přelomu století. V roce 1908 podnikl světové turné do Spojených států, na Havaj a do Japonska.

 

Robert Koch byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v červenci 1867 s Emmy Fraatzovou. Následujícího roku se jim narodila dcera Gertrude, manželství trvalo 26 let. V roce 1893 se rozvedli a později téhož roku se Koch oženil s herečkou Hedwig Freibergovou (1872–1945). Svatba tehdy způsobila skandál, protože Kochovi bylo 50 let a nevěsta byla o třicet let mladší.

Na svých cestách se několikrát nakazil tropickými nemocemi – včetně malárie. Dne 9. dubna 1910 utrpěl Koch infarkt, z jehož následků se už zcela nezotavil. Odjel do Baden–Badenu na lázeňskou kliniku, kde zemřel tři dny po své poslední přednášce, 27. května 1910, ve věku 66 let. Je pohřben v Berlíně v čestném mauzoleu.

Královský pruský institut pro infekční nemoci byl v roce 1942 na jeho počest přejmenován na Institut Roberta Kocha.

Reference

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Koch na Wiki Commons