Veto, latinsky zakazuji, označuje stav, kdy jedna strana má právo jednostranně zastavit například zákonodárný proces.
Veto tak dává neomezenou moc znemožnit přijetí (nebo změnu) zákona, nedává ale žádnou možnost nějaké změny prosadit.
Uplatňování práva veta je známo už ze starověké římské republiky, kde jím disponoval tzv. tribun lidu.
V Polsku 17. a 18. století existoval institut zvaný liberum veto, kdy rozhodnutí Sejmu mohl vetovat jakýkoliv poslanec.
V české, resp. československé ústavě byl od roku 1920 vytvořen institut prezidentského veta. Obsahovala jej už i Prozatímní ústava z roku 1918. V té době ovšem bylo možné uplatnit veto jen na návrh vlády a s podpisem jejího člena. Po roce 1948 ztratilo veto praktický význam a od roku 1960 ani nebylo formálně zakotveno. K faktickému i formálnímu obnovení došlo po Sametové revoluci. Nově má prezident pravomoc vrátit jakýkoli přijatý zákon, s výjimkou zákona ústavního, Poslanecké sněmovně k novému projednání samostatně i bez vládního návrhu a kontrasignace. Podobné prezidentské veto je v různých obměnách zakotveno v legislativě řady dalších evropských států.
Právem veta disponují stálí zástupci Rady bezpečnosti OSN, nejmocnějšího orgánu Organizace spojených národů. Tím je zajištěno, že Rada nemůže rozhodovat proti vůli kterékoli z těchto pěti vítězných mocností druhé světové války, které mají být hlavními garanty světového míru.
Rozlišují se dva základní typy veta, a to:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Veto na anglické Wikipedii.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Veto, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.