Palestina: Geografické území středního východu

V Bibli je označována jako Země izraelská (Erec Jisra'el‎), používá se také označení Svatá země nebo Země zaslíbená. Historicky je Palestina jižní součástí rozsáhlejšího území nazývaného Kanaán.

Původní název, který se poprvé objevuje u Hérodota a oficiálně byl zavedený Římany roku 135 n. l., zněl Syria Palaestina, tedy „Pelištejská Sýrie“, a odkazoval k zaniklému etniku Pelištejců (Filištínů), aby po potlačeném židovském povstání byl zapomenut název Judea a připomínky židovské země.

Jako geografický a apolitický výraz může být ve svém širším významu zmiňován ve spojitosti se starověkou Palestinou, oblastí zahrnující současný stát Izrael, Izraelem okupované území po šestidenní válce, řeku Jordán a části Libanonu a Sýrie. V současných pojmech může zahrnovat také oblast, kterou dříve zahrnoval Britský mandát Palestina a dnes oblast zahrnovanou Izraelem, Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Východním Jeruzalémem.

Použití tohoto pojmu v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu získává politický význam a hranice tohoto území jsou předmětem sporů. Britský mandát Palestina, svěřený Společností národů Spojenému království, v minulosti zahrnoval území dnes známé jako Jordánsko, Izrael, Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a Jeruzalém, a to až do roku 1921, kdy Spojené království ustanovilo nad územím východně od řeky Jordán Zajordánský emirát. Pro palestinské Araby jsou hranice Palestiny území Britského mandátu kromě Zajordánska, tak jak je psáno v Palestinské národní chartě.

V současné době může být označení Palestina použito ve spojitosti s Palestinskou autonomií a Státem Palestina, entitou uznanou více než 100 státy světa. Organizace spojených národů udělila Státu Palestina v roce 2012 status „nečlenského pozorovatelského státu“ (non-member observer state). OSN považuje za území Státu Palestina Pásmo Gazy, Západní břeh, včetně Východního Jeruzaléma, v hranicích z roku 1967.

Moderní člověk se na území Palestiny, poprvé mimo Afriku, objevuje 90 tisíc let př. n. l. Přibližně 10 tisíc let př. n. l. se objevují první protozemědělci a lovci gazel. V 8. tisíciletí dochází k rychlému přechodu k usedlému zemědělství. Vystřídá se několik málo poznaných zemědělských společností, z nichž poslední byli Kanaánejci. Jsou obyvateli místa, kde později vznikl Erec Jisra'el (Kanaánu - כּנען). Kanaánejci byli semitský kmen zmíněný již v Tóře. První zmínka o nich pak pochází zhruba z roku 3500 př. n. l. Kanaánejci však jako kmen a národ zanikli mnohem dříve, než na toto území přišli Pelištejci.

Pelištejci byli nesemitský (indoevropský) kmen, potomci Pelasgerů - jako např. Albánci - uváděných jako jeden z tzv. mořských národů. Uznávaný výklad názvu Pelištejců se odvozuje od slova falasa, což znamená „vystěhovalec“, či „přistěhovalec“. Podle Tóry jsou Pelištejci cizí kmen, který vyšel z Egypta po vyhnání faraónem Ramsesem III. v roce 1176 př. n. l. Původně však žili na ostrově Kréta (který je známý také jako Kaftor). Po vyjití z Egypta se nejdříve Pelištejci usadili poblíž Vádí El-Ariš, a poté jej zhruba kolem roku 1200 př. n. l. překročili a usadili se v oblasti dnešní Gazy.

Pelištejské dějiny jsou přibližně tisíc let dlouhé a dají se rámcově rozdělit do tří epoch. Do první patří období bojů o nadvládu se sousedními Izraelity, Féničany a Izmaelity, do druhé patří období bojů o vlastní samostatnost s Egypťany a Asyřany a do třetí epochy patří období zániku pelištejského státu a helénizace pelištejské svébytnosti ve 4. století př. n. l.

Podle Tóry se dokonce Pelištejcům podařilo ukořistit Schránu úmluvy, ale nakonec ji Izraelitům vrátili poté, co je napadl mor, což spatřovali jako boží trest. Pelištejce lze nalézt i v dalších důležitých momentech židovské historie. Tóra uvádí, že Dalila, do které se zamiloval Samson, a která ho vlákala do pasti, aby mohl být zabit, byla Pelištejka. Pelištejec byl i Goliáš, proti kterému bojoval David. Pelištejci, jako ostatní nepřátelé Izraele, pomáhali králi Nebúkadnesarovi II. v roce 588 př. n. l. zničit Jeruzalém. Historie Pelištejců pak končí v roce 322 př. n. l. poté, co Alexandr Veliký dobyl Persii.

Jejich pozdější „návrat“ v roce 135 n. l. je již spíše symbolický, jelikož se nejedná o skutečný návrat, nýbrž spíše o memento. Poté, co Římané, v té době vládci nad Erec Jisra'el, potlačili protiřímské povstání Bar Kochby, přejmenoval pohanský císař Hadrián území Izraele (Erec Jisra’el) v protižidovském duchu po úhlavním nepříteli Izraelitů, tj. po Pelištějcích. Současní Palestinci tak nejsou přímými potomky Kanaánejců, ani potomky Pelištejců. V latině se Pelištejci nazývali Philistaei, Palestina potom Palaestina. Odtud pak pochází označení Palestina. Současní Palestinci jsou potomky pravděpodobně všech národů, které se přes tento region převinuly, v tom i podle průzkumů DNA mají částečně samozřejmě i židovské kořeny. V roce 1914 tvořili Arabové více než 90 procent populace Palestiny.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestine na anglické Wikipedii.

Literatura

• MUSIL, Alois. Zaslíbená země : Nová Palestina. Praha: Melantrich, 1937. 228 s. Dostupné online. 

Související články

• Země izraelská
• Palestinská autonomie

Externí odkazy

•   Slovníkové heslo Palestina ve Wikislovníku
•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Palestina na Wiki Commons
•   Encyklopedické heslo Palestina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
•   Téma Palestina ve Wikicitátech

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.