Giovanni Boccaccio (16.
červen">16. června 1313 Toskánsko (zřejmě v Certaldu) – 21. prosince 1375 Certaldo) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.
Giovanni Boccaccio | |
---|---|
Giovanni Boccaccio (1822) | |
Narození | 16. června 1313 Certaldo |
Úmrtí | 21. prosince 1375 (ve věku 61–62 let) Certaldo |
Příčina úmrtí | edém |
Místo pohřbení | Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo (Certaldo) |
Povolání | povídkář, básník, diplomat, překladatel, životopisec, mytograf a spisovatel |
Významná díla | Dekameron Elegia di Madonna Fiammetta Buccolicum carmen De casibus virorum illustrium De mulieribus claris … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Boccacio byl Petrarcovým přítelem a vystupoval proti středověké mystice a asketismu ještě rozhodněji. Křesťanství stavěl na roveň s ostatními náboženstvími.
Byl nemanželský syn obchodníka a bankéře Boccaccina di Chellino. Již v mládí byl otcem poslán na praxi do banky v Neapoli. Začal studovat práva, ale přednost dával literatuře. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V tomto období také napsal svá první díla ve verších a próze, v nichž experimentoval s různými žánry a styly. Ideálem se pro něj stala královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. V roce 1340 se vrátil do Florencie, když se zhoršily majetkové poměry jeho rodiny. Kvůli finančním potížím vstoupil do státní služby a vystřídal několik funkcí.
Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy (původním názvem Ninfale Fiesolano), do češtiny přebásněno roku 1984 Josefem Hiršalem, dílo bylo napsáno v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře.
V rámci svých diplomatických misí Boccaccio navštívil různá místa (Ravenna, Forli). Byl již uznávaným básníkem. Na podzim roku 1350 se poprvé setkal s Petrarcou a navázal s ním hluboké přátelství. Petrarcův vliv pomohl Boccacciovi překonat středověkou mentalitu a přijmout rodící se humanismus. Pod jeho vlivem se také stále více věnoval studiu klasických jazyků a antické literatury. Měl zásluhu na založení první katedry řečtiny na univerzitě ve Florencii a z jeho podnětu byly do latiny přeloženy Homérovy eposy Ilias a Odysseia. Zájem o antiku ovlivnil i literární tvorbu ke konci života. V pozdějších letech svého života, po dokončení Dekameronu, psal většinou práce zabývající se encyklopedickými nebo filologickými tématy v latině.
Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den); odtud také název cyklu a vypráví je deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.
Ve svém Dekameronu se Boccaccio jedovatě vysmívá prodejnému, prolhanému a prostopášnému duchovenstvu, které licoměrně hlásá „odříkání se světa“. A vůbec neudivuje, že Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století. Ačkoli byl Boccaccio z Indexu vyškrtnut v roce 1900, ještě v roce 1914 byl jeho Dekameron rektorem římské koleje odsouzen a po rozsudku spálen.
Na počátku šedesátých let 14. století Boccaccio prošel obdobím náboženské krize a údajně chtěl Dekameron zničit. Na Petrarcův zásah od svého záměru ustoupil.
Rok 1360 znamenal zlom v Boccacciově společenském životě. Byl podezříván, že se podílel na pokusu o státní převrat během voleb do signorie a z toho důvodu byl na několik let vyloučen z diplomatických misí a veřejných funkcí. V té době navštívil přátele v Neapoli a několik měsíců pobýval u Petrarcy v Benátkách. V roce 1365 byl rehabilitován a pověřen vedením diplomatické mise k papežskému dvoru do Avignonu.
Slavný básník pracoval až do své smrti, přesto žil v chudobě a většinu svých příjmů získával přepisováním svých děl nebo děl jiných. Od roku 1363 ze zdravotních důvodů větší část roku pobýval v Certaldu. Město Florencie ho v roce 1373 vyzvalo, aby v chrámu Santo Stefano předčítal a komentoval Dantovu Božskou komedii. V roce 1374 se však jeho zdravotní stav zhoršil a tak musel této činnosti upustit. Dostal se až na začátek 17. zpěvu Pekla. Velký zármutek mu způsobila Petrarcova smrt v červenci 1374. Poslední měsíce svého života prožil v Certaldu, kde také zemřel 21. prosince 1375 (62 let). Byl pochován v kostele „Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo“ v rodném Certaldu.
Neapolská fáze
Léta 1340–1350
Hlavní dílo
Pozdní dílo
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanni Boccaccio na německé Wikipedii.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Giovanni Boccaccio, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.