Silvio Berlusconi výsl.
září">29. září 1936 Milán – 12. června 2023 Milán) byl italský politik a podnikatel, předseda vlády Itálie a zároveň nejdéle sloužící poválečný politik v této funkci. Díky němu vznikl výraz berlusconizace, který označuje kumulaci mediální a politické moci a jde o obdobu plutokracie, moc je zde však v rukou jednoho člověka, který uplatňuje svoji moc v demokratickém systému. „Bohatý a mocný člověk si díky médiím udržuje dobré veřejné mínění a jeho vlastní média proti němu nepíší.“
Silvio Berlusconi | |
---|---|
Silvio Berlusconi (2013) | |
Předseda vlády Italské republiky | |
Ve funkci: 24. duben 1994 – 17. leden 1995 | |
Prezident | Oscar Luigi Scalfaro |
Předchůdce | Carlo Azeglio Ciampi |
Nástupce | Lamberto Dini |
Ve funkci: 11. červen 2001 – 17. květen 2006 | |
Prezident | Carlo Azeglio Ciampi |
Předchůdce | Giuliano Amato |
Nástupce | Romano Prodi |
Ve funkci: 8. květen 2008 – 12. listopad 2011 | |
Prezident | Giorgio Napolitano |
Předchůdce | Romano Prodi |
Nástupce | Mario Monti |
Ministr zahraničních věcí | |
Ve funkci: 6. leden 2002 – 14. listopad 2002 | |
Předchůdce | Renato Ruggiero |
Nástupce | Franco Frattini |
Ministr financí | |
Ve funkci: 3. červenec 2004 – 16. červenec 2004 | |
Předchůdce | Giulio Tremonti |
Nástupce | Domenico Siniscalco |
Ministr zdravotnictví | |
Ve funkci: 10. březen 2006 – 17. květen 2006 | |
Předchůdce | Francesco Storace |
Nástupce | Livia Turco |
Ministr ekonomického rozvoje | |
Ve funkci: 5. květen 2010 – 4. říjen 2010 | |
Předchůdce | Claudio Scajola |
Nástupce | Paolo Romani |
Poslanec Poslanecké sněmovny | |
Ve funkci: 21. dubna 1994 – 12. června 2023 | |
Volební obvod | Kampánie 1 |
Stranická příslušnost | |
Členství | Forza Italia (1994–2009) Lid svobody (2009–2013) Forza Italia (2013–2023) |
Narození | 29. září 1936 Milán, Italské království |
Úmrtí | 12. června 2023 (ve věku 86 let) Milán |
Příčina úmrtí | chronická myeloidní leukemie |
Národnost | italská |
Choť | 1. Carla Dall'Oglio (1965) 2. Veronica Lario (1985) |
Partner(ka) | Francesca Pascale (2012–2020) Marta Fascina (2020–2023) |
Vztahy | milenka Mara Carfagna |
Rodiče | Luigi Berlusconi a Rosa Bossi |
Děti | Marina Berlusconi Pier Silvio Berlusconi Barbara Berlusconi Eleonora Berlusconi Luigi Berlusconi |
Příbuzní | Maria Antonietta Berlusconi a Paolo Berlusconi (sourozenci) |
Sídlo | Arcore, Itálie |
Alma mater | Univerzita v Miláně |
Zaměstnání | politik, podnikatel |
Náboženství | římský katolík |
Ocenění | velkokříž Řádu rumunské hvězdy (2002) velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky (2002) Medaile Uruguayské východní republiky (2003) Member of the National Order of Merit (2004) velkokříž Řádu prince Jindřicha (2005) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Silvio Berlusconi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Studoval práva a jako pětadvacetiletý nastoupil do zaměstnání v bance. Později založil stavební firmu Edilnord, která v roce 1962 postavila významnou část severního milánského předměstí. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami a finanční spojenectví s antikomunistickou zednářskou lóží Propaganda 2. Při jeho podnikání se výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim. Podnikatelem se stal poté, co mu pomohl politik Piersanti Matarella a zpěvačka Elena Zagorská. Od roku 1986 byl prezidentem elitního fotbalového klubu AC Milán.
Berlusconi byl často považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii. Jeho majetek je odhadován na 12 miliard dolarů[kdy?]. Vlastnil velké mediální impérium: kromě několika novin jde zejména o společnost Mediaset, provozující přes desítku italských televizních kanálů; měl také 80% podíl v televizní společnosti Endemol. Z tohoto důvodu byl v minulosti obviňován z toho, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Toto podezření bylo již několikrát předmětem soudních jednání.[kdy?]
Berlusconi zemřel 12. června 2023 po krátné hospitalizaci na následky leukémie, kvůli které byl již v dubnu hospitalizován.
V roce 1994 se Berlusconi poprvé stal premiérem Itálie za svou politickou stranu Forza Italia. 2. května 2006 podal demisi poté, co prohrál volební souboj s Romanem Prodim.
Po vítězství ve volbách roku 2008 se stal opět premiérem. Následně prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tj. své osoby), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu. Tím si Berlusconi dočasně zajistil imunitu. V říjnu 2009 však ústavní soud Itálie shledal tento zákon protiústavním a zrušil jej.
13. prosince 2009 byl Berlusconi v závěru svého politického mítinku na Dómském náměstí v Miláně fyzicky napaden: Massimo Tartaglia jej udeřil suvenýrem v podobě milánského dómu do obličeje. Berlusconi utrpěl frakturu nosu a přišel o dva zuby; útočník byl zatčen.
Dne 26. října 2011 oznámila masová média jako tehdy ještě nepotvrzenou zprávu, že se Berlusconi po dohodě s ministrem za Ligu severu Umbertem Bossim rozhodl v dohledné době vzdát funkce premiéra Itálie. Důvodem mohla prý být nutnost změn v systému věkové hranice odchodu do důchodu pod vlivem jiných evropských zemí.
Berlusconi stál více než dvacetkrát před soudem kvůli rozličným obviněním, mimo jiné za spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci. Dětské prostituce se týkala aféra „Rubygate“, kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných „bunga bunga“.
Odsouzen byl mnohokrát, ale do vězení nikdy nenastoupil. V roce 1990 byl pravomocně odsouzen za křivé svědectví (zrušeno při amnestii), v roce 1997 za ilegální financování politické strany (odvolával se tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta) a v říjnu 2012 byl odsouzen ke čtyřem letům ve vězení za krácení daní.
V březnu 2013 byl nepravomocně odsouzen k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že společně se svým bratrem Paolem, který byl odsouzen na dva roky a tři měsíce vězení, zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti. Odvolací soud později v důsledku uplynutí promlčecí doby trest jednoho roku vězení zrušil, pokutu 80 tisíc eur však ponechal.
V září 2014 byl pravomocně odsouzen za daňové úniky ve společnosti Mediaset ke čtyřem letům odnětí svobody a dvouletému zákazu výkonu volené funkce. Avšak z toho mu byly tři roky vězení prominuty kvůli předchozí amnestii a kvůli zákonu, který si nechal předtím schválit, nesmí být osoby starší 70 let uvězněny, takže mu byl trest zmírněn na 1 rok veřejně prospěšných prací. Trest si odpykával tak, že jednou týdně pomáhal v domově pro seniory nedaleko Milána. Po dobu trvání trestu zůstal předsedou strany Forza Italia.
Opakovaně byl kritizován mnoha intelektuály, představiteli levice či stoupenci těsnější evropské spolupráce. Po skandálu s fotografiemi obnaženého českého expremiéra Mirka Topolánka a mladých dívek o něm spisovatel José Saramago psal jako o „věci Berlusconi, nebezpečně podobné lidské bytosti“. Daniel Cohn-Bendit přirovnává Berlusconiho verzi demokracie k Putinově a Chávezově.
Takovou kritiku Berlusconi vytrvale odmítal: „Upřímně si myslím, že jsem nejlepším premiérem, jakého Itálie měla za 150 let ...,“ prohlásil během tiskové konference po aféře na Sardinii. Proto také tehdy vyloučil, že by kvůli sexuálním a jiným skandálům odstoupil.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Silvio Berlusconi, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.