Bajka

století př. n. l.">. Za jejího zakladatele bývá považován řecký otrok Ezop, jehož existence však dosud nebyla historicky prokázána.

Bajka je krátké alegorické vyprávění s didaktickým charakterem. Její příběh směřuje k poučení s obecnou platností. Poučení může být buď v textu přímo obsaženo, nebo z něho vyplývat. V evropské bajkařské tradici jsou typické postavy zvířat zastupujících určité lidské vlastnosti, jež se pro ně následně stávají typické (např. liška je chytrá, až vychytralá, osel hloupý, vrána důmyslná, kočka požitkářská, lev spravedlivý vládce, medvěd těžkopádný dobrák, páv marnivý atp.). Kromě toho se zvířatům přisuzují standardizované role (ovce, případně jehně nebo kůzle vystupuje v roli oběti, vlk zase jako škůdce). Etologicky vzato zvířata nemusejí být nositeli těchto vlastností, lidé jim je však připisují na základě zjevu nebo chybného, avšak kanonizovaného pozorování (zejm. poznatky antických přírodovědců, např. v bajkách G. E. Lessinga). Tyto vlastnosti jsou pak u daného zvířete zesíleny do podoby, kdy se stává jejich ztělesněním a archetypem.

Cílem bajky je kritizovat konkrétní společenské nešvary, působit na lidi a vychovávat je k odstranění těchto nešvarů. Nejčastěji se tak děje humornou formou, pomocí ironie a satiry. Jejich smyslem bývá dovést člověka a potažmo lidskou společnost k zamyšlení; ojedinělé jsou bajky s náboženským obsahem, např. v judaismu vrcholného středověku (Berechja ben Natronaj ha-Nakdan) i současnosti, jejichž obsahem jsou duchovní aspekty poučení.

Nejstarší bajky a jejich ilustrace pocházejí ze starověkého Egypta, Indie a Řecka. Vycházejí z mytologie, bájí a ság. Bajky byly původně určeny převážně dospělým posluchačům a čtenářům, jejich obrazové ekvivalenty a ilustrace ovšem odedávna sloužily také jako vzdělávací pomůcky pro děti. V období osvícenství od 2. poloviny 18. století začaly být stále populárnější, během 19. a 20. století se bajky začaly stále více posouvat do dětské literatury a divadla. Často bývají zařazeny do souborů pohádek.

Bajky se v různém rozsahu a míře vyskytují téměř u všech národů světa. Byly zaznamenány na všech kontinentech, u Indiánů jihoamerických (např. bajky kmene Tupí o želvě) a severoamerických (např. čerokíjské bajky o králíkovi a jelenovi), afrických domorodců (např. bajky o promyce ichneumon, která v nich vystupuje obdobně jako evropská liška). Mají některé rysy a živočichy společné, ačkoliv lze vyloučit vzájemný vliv.

• Ezop – asi 6. století př. n. l., Starověké Řecko, nedoložen
• Bidpaj – domnělý staroindický mudrc, pokládaný za autora sbírky Pančatantra
• Marie de France (1135–1200), Francie
• Jean de La Fontaine (1621–1695), Francie
• Gotthold Ephraim Lessing (1729–1781) Německo
• Rudyard Kipling (1865–1936), Velká Británie
• Ivan Andrejevič Krylov (1769–1844), Rusko
• Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin (1826–1889), Rusko
• Franz Kafka (1883–1924)
• George Orwell (1903–1950)

Čeští představitelé

• Mistr Klaret (1320–1370): Ptačí zahrádka
• Smil Flaška z Pardubic (asi 1350–1403): Nová rada zvířat
• Václav Rodomil Kramerius: Obnovený Ezop, aneb, Nové Ezopovy bájky, podle rozličných básnířů sebrané a vypracované, vydal Václav Matěj Kramerius v Praze
• František Matouš Klácel (1808–1882): Lišák Ferina
• Sofie Podlipská (1833–1897)
• Karel Václav Rais (1859–1926)
• Václav Říha (1867–1937)
• Ivan Olbracht (1882–1952)
• Karel Čapek (1890–1938)
• Oldřich Sirovátka (1911–1977)
• Jiří Žáček (1945 – až dodnes)
• David Hartl (1974 – až dodnes)

Reference

Související články

• Antropomorfismus
• Báje

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu bajka na Wiki Commons
•   Encyklopedické heslo Bajka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
•   Kategorie Bajky ve Wikizdrojích
•   Slovníkové heslo bajka ve Wikislovníku
•   Téma bajka ve Wikicitátech