Střevní Mikroflóra

Mnohdy hostiteli prospívají, někdy však mohou i škodit.

V lidských střevech je přibližně 10¹³–10¹⁴ bakterií, přičemž buněk lidského těla je asi 10¹³. Jinými slovy, bakterií v lidském těle je stejně či až desetkrát více, než lidských buněk samotných. Celkem ve střevě žije asi 500 druhů bakterií. Hmotnostné dominantními mikroorganismy v tlustém střevě jsou bakterie, ty ve výsledku tvoří 60 % hmotnosti stolice. Devadesát devět procent těchto bakterií však pochází z 30–40 nejběžnějších druhů. Mimo bakterie jsou častými mikroorganismy v střevech i různé houby, prvoci a viry (identifikováno přes 50 tisíc druhů virů), o nichž se však zatím ví jen málo. Mikroflóra je specifická pro daného člověka. Mikroflóra souvisí se stravou i cvičením. Silný vliv na složení střevní mikroflóry mají léky, které užíváme, např. se mění v reakci na imunoterapii nebo na chemoterapii. Vliv má i sexuální chování a s ním spojené praktiky.

Vývoj střevní obrany a imunitního systému

U člověka se během jednoho až dvou let po narození vytvoří střevní flóra podobná flóře dospělého člověka. Jak se střevní flóra ustaluje, vyvíjí se také střevní sliznice - střevní epitel a střevní slizniční bariéra, kterou vylučuje - tak, aby byla tolerantní a dokonce podporovala určitý stupeň tolerance komenzálních mikroorganismů a poskytovala jim bariéru, stejně jako poskytovala bariéru patogenům. Konkrétně se bocaloidní buňky, které produkují sliznici, rozmnožují a slizniční vrstva se zesiluje, aby vytvořila vnější vrstvu sliznice, v níž se mohou uchytit a živit "přátelské" mikroorganismy, a vnitřní vrstvu, do níž ani tyto organismy nemohou proniknout.

Přímá inhibice patogenů

Společenství střevní flóry hraje přímou roli v obraně proti patogenům tím, že plně kolonizuje prostor, využívá všechny dostupné živiny a vylučuje sloučeniny, které zabíjejí nebo inhibují nežádoucí organismy, které by s ním mohly soutěžit o živiny, tyto sloučeniny jsou známé jako cytokiny. různé kmeny střevních bakterií způsobují produkci různých cytokinů. Cytokiny jsou chemické sloučeniny produkované naším imunitním systémem k zahájení zánětlivé reakce na infekce. Narušení střevní mikroflóry umožňuje konkurenčním organismům, jako je Clostridium difficile, které jsou jinak v klidovém stavu, usadit se.

Vědci se domnívají, že vztah mezi člověkem a mikroorganismy není komenzálismus (jednostranně výhodný vztah), ale spíše mutualismus (oboustranně výhodný vztah). Přestože lidé mohou žít bez střevní flóry, mikroorganismy vykonávají řadu užitečných funkcí. Fermentují nestrávené organické látky z potravy jako například celulózu na cukry, které pak mohou být využity jako zdroj energie. Formují imunitní systém skrze uvolňování různých strukturních molekul a metabolických produktů, které následně regulují imunitní buňky. Mnoho z imunomodulačních molekul zdravé mikroflóry je spjato s protizánětlivými nebo imunosupresivnímy účinky jako například Polysacharid A či mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Střevní mikroflóra dále zamezuje růstu patogenních druhů mikroorganismů a to buď jednoduše svou přítomností (tedy obsazením niky) nebo aktivní produkcí antimikrobiálních látek. Mikrobiom ovlivňuje i vývoj střeva dodáváním zdrojů energie pro růst a stimulací bariérové funkce. Efekt střevní mikroflóry však sahá i mimo střevo a to nejen systémovým rozšířením imunitních buněk ale i produkcí (popřípadě stimulací produkce) hormonů a neurotransmiterů.

Symbiotický vztah může být narušen dysbiózou tedy stavem, kdy je složení mikrobiomu mimo rovnováhu. Některé druhy bakterií, které jsou ve zdravém složení neškodné se mohou stát v jiném kontextu oportunními patogeny. Jiné mikroby jsou obligátně patogenní a mutualistický vztah s hostitelem neustavují vůbec. Dysbióza střevní mikroflóry může vést k narušení stimulů poskytovaných mikroby a je také proto spojována s onemocněními jako alergie, nespecifický střevní zánět nebo kolorektální karcinom.

Bezprostředně před porodem je střevo plodu sterilní. Během porodu se do novorozence dostávají mikroby (Escherichia coli a enterokoky) z porodních cest matky, což ale neplatí pro porod císařským řezem. Skrze mateřské mléko kojenec čerpá především laktobacily a bifidobakterie z mléčných žláz, mimo toho mateřské mléko obsahuje ochranné faktory a mléčný cukr laktózu. Pokud se všechna laktóza nestačí v tenkém střevě rozložit, stane se v tlustém střevě potravou pro bifidobakterie, které u kojenců tvoří 90% střevní mikroflóry. Rozkladem laktózy vzniká kyselina mléčná, která zabraňuje usídlení patogenních bakterií. S přechodem na tuhou stravu četnost bifidobakterií klesá. Také antibiotika omezují mikroflóru. Složení také může mít vliv na rozvoj mozku.

Většina bakterií mikroflóry patří do rodů Bacteroides, Clostridium, Fusobacterium, dále Eubacterium, Ruminococcus, Peptococcus, Peptostreptococcus a Bifidobacterium. Výrazně nejčastější je rod Bacteroides, který tvoří 30 % všech bakterií v střevě. Další rody, jako Escherichia a Lactobacillus, tak časté nejsou.

Z hub se ve střevech vyskytují rody Candida (Candida albicans), Saccharomyces (např. známá pivní kvasinka), Aspergillus a Penicillium (štětičkovec). V střevě se vyskytují též archebakterie, jako zejména druh Methanobrevibacter smithii.

Ve střevě existují bakterie hnilobné, které produkují amoniak, sulfan a různé fenoly, a bakterie kvasné, které produkují methan a oxid uhličitý.

• Mikroflóra
• Apendix
• Mikrobiom

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gut flora na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu střevní mikroflóra na Wiki Commons