Messier 68: Kulová hvězdokupa

Objevil ji Charles Messier 9. dubna 1780. Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 33 tisíc světelných let.

Messier 68
M68 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	kulová hvězdokupa
Třída	X
Objevitel	Charles Messier
Datum objevu	9. dubna 1780
Rektascenze	12h 39m 28,0s
Deklinace	-26°44′34″
Souhvězdí	Hydra (lat. Hya)
Zdánlivá magnituda (V)	7,96, 10,26, 5,8, 8,903 a 8,127
Úhlová velikost	11'
Vzdálenost	0,01 Mpc
Rudý posuv	-95,2±0,4 km/s
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	53 ly
Absolutní magnituda (V)	−7,3
Hmotnost	2,23 × 105 ${\displaystyle M_{\odot }}$
Metalicita [Fe/H]	−2,22
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 68
New General Catalogue	NGC 4590
Melottův katalog	Melotte 113
Jiná označení	M68, NGC 4590, GCl 20, Mel 113
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

 

M68 se dá najít bez velkých obtíží přibližně 3,5° jihovýchodně od hvězdy Kraz (β Crv) s magnitudou 2,65 v sousedním souhvězdí Havrana. Pokud je obloha průzračná, dá se hvězdokupa pozorovat i triedrem 10x50, ale malé dalekohledy, například o průměru objektivu 60 mm, v ní nedokážou rozlišit jednotlivé hvězdy. K tomu je zapotřebí použít dalekohled o průměru alespoň 150 mm, pomocí kterého je možné v ní zahlédnout několik hvězd 13. magnitudy. Jako typická kulová hvězdokupa se ukáže v dalekohledech o průměru 200 až 300 mm, kterými se v ní dá rozeznat několik desítek hvězd.

M68 může být pozorována z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Poloha hvězdokupy ovšem neumožňuje její pozorování ze severních oblastí, jako například severní Evropy, a v severním mírném pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Naopak na jižní polokouli vychází vysoko na oblohu. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Hvězdokupu objevil Charles Messier 9. dubna 1780 a popsal ji takto: „Mlhovina bez hvězd mezi souhvězdími Havrana a Hydry. Je velmi slabá a dalekohledem těžko pozorovatelná. Blízko ní je hvězda 6. magnitudy.“ Na jednotlivé hvězdy ji roku 1786 rozložil William Herschel. Je zajímavé, že ji dokázal pozorovat tak podrobně, protože v Anglii, tedy na 50. rovnoběžce, vychází tato hvězdokupa na obloze pouze o málo výš než 10° nad obzor. Admirál Smyth ji nedokázal rozložit na hvězdy, ale domníval se, že ji přitažlivé síly uspořádaly do kruhového tvaru.

M68 patří mezi často opomíjené objekty Messierova katalogu, protože má velkou jižní deklinaci a blízko se nachází málo zajímavých objektů. Od Země je vzdálená asi 33 tisíc světelných let a její hvězdy jsou rozprostřené v oblasti o průměru kolem 106 světelných let. Ke Slunci se přibližuje rychlostí 95 km/s. Je v ní známo přinejmenším 42 proměnných hvězd, z nichž 27 je typu RR Lyrae.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M68 (astronomia) na italské Wikipedii.

Knihy

• O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

• Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
• TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
• TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
• TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

• Seznam kulových hvězdokup v Mléčné dráze

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 68 na Wiki Commons
• SIMBAD Astronomical Database: Results for M 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
• FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
• POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
• KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. 
• Hubble Space Telescope - A ten billion year stellar dance [online]. spacetelescope.org, 2012-07-30 [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)