Jiřina Bohdalová: česká herečka a dabérka

květen">3. května 1931 Praha) je česká herečka.

Mgr. Jiřina Bohdalová
Jiřina Bohdalová v roce 2019
Narození	3. května 1931 (92 let) Praha Československo Československo
Alias	„Bohdalka“ nebo Jiřinka
Alma mater	DAMU v Praze
Aktivní roky	1937–dosud
Choť	Břetislav Staš Radoslav Brzobohatý
Děti	Simona Stašová
Rodiče	František Bohdal Marie Bohdalová
Příbuzní	Jaroslava Henzelová (sestra) Marek Ciccotti (vnuk) Vojtěch Staš (vnuk)
Významné role	Fany / Fany Závist / Nesmrtelná teta Fuchsová / Chalupáři
Podpis
Český lev
Nejlepší herečka v hlavní roli 1993 – Nesmrtelná teta 1995 – Fany
Umělecké ceny
Cena Thálie 2010 – Za celoživotní mistrovství v činohře TýTý 2010 – Dvorana slávy Zlatý střevíček (2005) Výroční cena AČFK (2021)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodila se do rodiny truhláře Františka Bohdala a jeho manželky Marie, rozené Brunnerové. Matka pracovala jako služebná a věnovala se ochotnickému divadlu. Otec byl v roce 1954 odsouzen na 15 let odnětí svobody za napomáhání k velezradě, když pomáhal někdejšímu ministru Ladislavovi Karlovi Feierabendovi k emigraci. Ve valdické věznici strávil 7 let a v roce 2016 obdržel in memoriam od ministerstva obrany osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji.

Po obecné škole v Praze na Žižkově absolvovala dívčí reálné gymnázium a po maturitě v roce 1949 nastoupila na tři roky jako učitelka na základní škole v Ostravě. Od dětských let ji lákalo divadlo; vliv mělo matčino působení v ochotnickém divadelním souboru, přihláška do baletní školy a také do filmového komparsu. Ve svých šesti letech zažila svůj filmový debut v němém filmu Pižla a Žižla na cestách (1937); další dětské role potom ve filmech Zlatý člověk (1939) a Madla zpívá Evropě (1940).

Přihlásila se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), ale přijata byla až na třetí pokus. Studium z rodinných důvodů krátce přerušila a po návratu DAMU řádně absolvovala (v roce 1957) a ukončila rolí v absolventském představení Josefina. Divadelní kariéru začínala po boku Jana Wericha v Divadle ABC a posléze v Městských divadlech pražských. Právě kvůli osobě Jana Wericha kontaktovala Jiřinu Bohdalovou Státní bezpečnost, Bohdalová však informace o Werichovi odmítla předávat. Přesto Státní bezpečnost Bohdalovou od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až roku 2004 soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně.

V letech 1967–2004 byla členkou Divadla na Vinohradech. V srpnu 1968 emigrovala mladší sestra Jaroslava Henzelová i s rodinou do Rakouska a pak do Švédska. V roce 1970 Jiřina Bohdalová svědčila na svatbě spisovatele Pavla Kohouta a scenáristky Jeleny Mašínové. Z těchto důvodů pak v polovině 70. let dostávala méně rolí ve filmech. Od roku 2005 je členkou Divadla Na Jezerce, kde hraje v inscenacích Lásky paní Katty (po derniéře), Paní plukovníková a Generálka. Kromě svých divadelních rolí spolupracuje často s Českou televizí; např. spolu s Vladimírem Dvořákem v letech 1956–1999 účinkovala v zábavných pořadech a scénkách, např. Televarieté. Známé jsou také její televizní pořady o vaření.

Je výraznou vypravěčkou dětských pohádek a večerníčků. Namluvila tak Pohádky ovčí babičky (1966); Broučci (1967); Pohádky z mechu a kapradí (1968); Rákosníček (1977); O chytré kmotře lišce (1982); Malá čarodějnice (1984) či O skřítku Racochejlovi (1997). Ke konci roku 2012 bylo možno její hlas slyšet celkem v 148 dílech různých večerníčků.

K jejím nejznámějším filmům patří Ucho (z roku 1969, do roku 1989 zákaz promítání), Dáma na kolejích muzikálový film (1966); Ženu ani květinou neuhodíš (1967); Bílá paní (1965); Světáci (1969); Hvězda zvaná Pelyněk (1964); Nesmrtelná teta (1993) a Fany (1995). Účinkovala také v řadě televizních seriálů, např. F. L. Věk (1971), Chalupáři (1975), Cirkus Humberto (1988), Přítelkyně z domu smutku (1993), Četnické humoresky (2000), Pojišťovna štěstí (2004–2008) a nejnověji v televizním kriminálně komediálním cyklu Zdenka Zelenky Ach, ty vraždy! kde si zahrála hlavní postavu doktorky Květy Kalendové. Od roku 1999 do roku 2005 byla společníkem pivovaru Svijany.

Dne 3. června 2020 zastupovala hereckou obec na posledním rozloučení se zpěvačkou Evou Pilarovou v bazilice Panny Marie v Praze na Strahově. V srpnu 2021 obdržela na 47. Letní filmové škole Výroční cenu AČFK.

V roce 2022 skončila v nemocnici Na Homolce se zlomeným obratlem. V roce 2023 zrušila na doporučení lékařů divadelní sezonu, kvůli svému podlomenému zdraví.

Dne 3. října 2023 na základě doporučení lékařů ukončila svou divadelní kariéru.

Ocenění

 

• před rokem 1989 – několikrát vyhrála v soutěži o Televizní rolničku
• 1985 – jmenována zasloužilou umělkyní
• 1993 – Český lev: herečka v hlavní roli (film Nesmrtelná teta)
• 1995 – Český lev: herečka v hlavní roli (film Fany)
• 1993 až 2002 – TýTý: desetkrát vítězství v Kategorie hereček
• 2000 – Anketa: Král filmového úsměvu století – 3. místo (za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem)
• 2005 – Zlín Film Festival: Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež
• 2010 – TýTý: uvedena do Dvorany slávy
• 2010 – Thálie: Cena za celoživotní mistrovství v oboru činohra
• 2013 –   Medaile Za zásluhy 1. stupeň (2013)
• 2021 –   Řád Bílého lva I. třídy

Film

Televize

Divadelní role

• 1957 – V+W: Balada z hadrů , Šenkýřka z taverny „U šišky“, Divadlo ABC, režie Ján Roháč
• 1963 – Marcel Achard: Idiotka, Divadlo Komedie, premiéra: 1963, režie: Ota Ornest, 376 repríz.
• 1980 – Jiří Hubač: Dům na nebesích, Divadlo na Vinohradech, premiéra: 1980 režie: Václav Hudeček
• 2004 – Brian Friel: Lásky paní Katty, Katty McGuire, Divadlo na Vinohradech, režie Vladimír Strnisko j. h.
• 2005 – Brian Friel: Lásky paní Katty, Katty McGuire, Divadlo Na Jezerce, režie Vladimír Strnisko
• 2008 – Bengt Ahlfors: Paní plukovníková, Věra Bergerová, Divadlo Na Jezerce, režie Vladimír Strnisko
• 2014 – Jiří Hubač: Generálka, Josefína, Divadlo Na Jezerce, režie Radek Balaš
• 2020 – D. L. Coburn, Gin Game, Fonsie, Divadlo Na Jezerce, režie Radek Balaš

• Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Andrej Šťastný: Hádej, kam půjdem na oběd vydalo nakladatelství Kredit 1991, ISBN 80-85279-21-5, kuchařka.
• Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Lidi, to je ale bašta vydalo nakladatelství Eminent 1997, ISBN 80-85876-49-3, kuchařka.
• Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Pro mlsné jazýčky-Slavnostní kuchařka vydalo nakladatelství Eminent 1998, ISBN 80-85876-71-X, kuchařka.
• Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Co se skrývá pod pokličkou vydalo nakladatelství Eminent 2000, ISBN 80-7281-034-0, kuchařka.
• Jiřina Bohdalová, Petr Hora-Horejš: Měla jsem štěstí na lidi vydalo nakladatelství Press Servis 2006, ISBN 80-903837-0-X.
• Jiřina Bohdalová, Alena Bartoňová: Třicet dní ,které otřásly váhou vydalo nakladatelství Set out 2009, ISBN 80-86277-48-8.
• Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Pavel Skalník: Herr Gott ....a že to uteklo! vydalo nakladatelství Sláfka 2009, ISBN 978-80-86631-78-3.
• Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká: Jiřina Bohdalová v kuchyni hvězd vydalo nakladatelství Sláfka 2011, ISBN 978-80-86631-96-7.
• Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká: Fenomén Bohdalka vydalo nakladatelství Sláfka 2011, ISBN 978-80-86631-97-4.
• Robert Rohál: Nehasnoucí hvězda vydalo nakladatelství Petrklíč 2012, ISBN 978-80-7229-266-0, neautorizovaný životopis.
• Petr Macek: Vždycky upřímná Jiřina Bohdalová, Praha, CNC, 2020, ISBN 978-80-87033-88-3

Reference

Literatura

• Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 117, 265.
• FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. I. díl: A–K. 1. vydání (dotisk). Praha: Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 84–86.
• Kdo je kdo: 91/92: Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 68. 
• Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 50. 
• Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 60. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 112. 
• VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 260, 272, 274, 283, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiřina Bohdalová na Wiki Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiřina Bohdalová
• Jiřina Bohdalová v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Jiřina Bohdalová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiřina Bohdalová ve Filmové databázi
• Jiřina Bohdalová na Kinoboxu
• Jiřina Bohdalová v Internet Movie Database (anglicky)
• Jiřina Bohdalová na Dabingforum.cz
• Jiřina Bohdalová na stránkách Divadla Na Jezerce
• Jiřina Bohdalová na webu České televize
• Jiřina Bohdalová Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Jiřina Bohdalová v cyklu České televize Na plovárně