Svanetie

Celá provincie leží ve vysoké nadmořské výšce a při její severní hranici s Kabardsko-Balkarskem se nachází i hora Šchara, nejvyšší gruzínská hora vůbec. Po celé provincii jsou pozůstatky středověkých vesnic i dalších památek, díky čemuž byla Svanetie v roce 1996 začleněna ke světovému dědictví. Území je obydleno zbytky původního obyvatelstva – Svany (Svanety) se svébytnou kulturou, hovořícími svanštinou.

Horní Svanetie
Světové dědictví UNESCO
Pohled do údolí Svaneti
Smluvní stát	Gruzie Gruzie
Souřadnice	42°54′59″ s. š., 43°0′41″ v. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iv, v
Odkaz	709 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	1996 (20. zasedání)

 

 

Svanetie se dělí na:

• Horní Svanetii (Zemo Svaneti), v povodí řeky Inguri, s hlavním městem Mestií, která je součástí regionu Samegrelo-Horní Svanetie a
• Dolní Svanetii (Kvemo Svaneti), v povodí řeky Cchenisckali, s hlavním městem Lentechi, která je součástí regionu Rača-Lečchumi a Dolní Svanetie

Horní a Dolní Svanetii rozděluje 3000 až 4000 m vysoký těžce přístupný Svanetský hřeben s nejvyšší horou Lahili (4008 m). Spojení mezi Horní a Dolní Svanetií vede z Ušguli přes průsmyk Zagar (2620 m) do Lentechi. Jedná se o extrémně náročnou, 5,5 hodiny dlouhou, jen v letních měsících otevřenou a za sucha sjízdnou horskou cestu vyžadující dobré terénní vozidlo a značnou zásobu pohonných hmot.. Druhé spojení přes průsmyk Latpari (2830 m) bývá často neprůjezdné pro sesuvy kamene.

Přímá doprava mezi oběma územími je tak možná pouze v letních měsících a za dobrého počasí. Z toho důvodu patří každá část do jiného regionu Gruzie.

Oblíbeným místem alpinismu je masív Bezengská stěna. Do historie alpinismu ve Svanetii se zapsal italský dobrodruh, cestovatel a fotograf Vittorio Sella. V letech 1890, 1896 a 1898 navštívil centrální část hlavního kavkazského hřebene, několikrát ho na různých místech překročil a vystoupal na mnoho vrcholů. Fotografoval hlavně v Horní Svanetii, ale i v dalších kavkazských horských regionech.

 

Největším turistickým centrem oblasti je Mestie, která je od roku 2011 spojena asfaltovou silnicí se Zugdidi. Nachází se zde Muzeum v domě rodiny Margiani s ukázkou tradičního svanetského obydlí. Dále Etnografické muzeum se sbírkou ikon převážen z 11.-13. století a se sbírkou evangeliářů z 9.-13. století. Je zde uložen nejstarší gruzínský iluminovaný rukopis evangeliář z Adiši.

Vesnice Čažaši, zapsaná v roce 1996 na seznamu Světového dědictví UNESCO jako památka „Horní Svanetie“. Předmětem ochrany jsou především typické věže (koškebi) z 9.–13. stol., většinou s přilehlým patrovým domem, někdy stojící samostatně.

Český zoolog a spisovatel Julius Komárek uskutečnil průkopnickou zoologickou studijní cestu Svanetií v červenci a srpnu roku 1913. Příjezd do Svanetie údolím Cchenisckali přes průsmyk Latpari, průjezd údolím řeky Inguri a přechod průsmyky Utviri (უთვირის უღელტეხილი, 2714 m) a Chida (ხიდა, v překladu „Most“, 2741 m), přes Kodorský hřbet popsal ve své publikaci Kavkazská cesta vydané v roce 1947.

• zemesveta.cz
•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Svanetie na Wiki Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.