John Mclaughlin: Britský kytarista

leden">4. ledna 1942 Doncaster), je známý anglický kytarista a skladatel hudebního stylu jazz fusion. Hrál se skupinou Tonyho Williamse Lifetime a také s Milesem Davisem na jeho electric jazz-fusion albech In A Silent Way a Bitches Brew. Jeho elektrická skupina ze 70. let 20. století, The Mahavishnu Orchestra, předváděla technicky virtuózní a stylově dokonalou hudbu, ve které se spojoval (fúzoval) elektrický jazz a rock s východními a indickými vlivy. Jeho kytara hrála mnohé ze stylů a druhů, včetně jazzu, indické klasické hudby, fusion a západní klasické hudby, čímž ovlivnil mnoho kytaristů. Do některých svých akustických nahrávek začlenil též Flamenco. Indický hráč na Tabla, mistr Zakir Hussain označuje Johna McLaughlina jako jednoho z největších a nejdůležitějších hudebníků naší doby.

John McLaughlin
Základní informace
Rodné jméno	John McLaughlin
Přezdívka	Mahavishnu John
Narození	4. ledna 1942 (82) let Doncaster, Anglie
Žánry	jazz, jazzrock
Povolání	kytarista, skladatel
Nástroje	kytara, klávesy
Aktivní roky	1963 – dosud
Příbuzná témata	Miles Davis, Tony Williams Lifetime, Mahavishnu Orchestra, Shakti, Remember Shakti, Paco de Lucía, Al Di Meola, Carlos Santana, Katia Labèque, Zakir Hussain, Chick Corea
Ocenění	Frankfurtská hudební cena (2012)
Web	johnmclaughlin.com
Významný nástroj
Gibson EDS-1275
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

McLaughlinovo sólo ve skladbě „Miles Beyond“ z alba Live at Ronnie Scott's vyhrálo cenu Grammy 2018 za nejlepší improvizované jazzové sólo. Na základě anket čtenářů mu bylo uděleno několik ocenění „Guitarist of the Year“ a „Best Jazz Guitarist“ v časopisech jako DownBeat a Guitar Player. V roce 2003 se umístil na 49. místo v seznamu časopisu Rolling Stone „100 největších kytaristů všech dob“. V roce 2009 DownBeat zařadil McLaughlina do seznamu „75 Great Guitarists“ v kategorii „Modern Jazz Maestros“. V roce 2012 jej časopis Guitar World zařadil na 63. místo v seznamu 100 nejlepších. V roce 2010 ho Jeff Beck nazval „nejlepším žijícím kytaristou“ a Pat Metheny ho označil za největšího kytaristu na světě. V roce 2017 získal McLaughlin čestný doktorát z hudby na Berklee College of Music.

• Extrapolation, 1969, Polydor
• Where Fortune Smiles, 1970, One Way
• My Goal's Beyond, 1970, Rykodisc
• Devotion, 1970, Douglas
• Electric Guitarist, 1978, Columbia
• Electric Dreams, 1979, Columbia With One Truth Band
• Friday Night in San Francisco, 1981, Philips
• Belo Horizonte, 1981, Warner Bros. Wounded Bird Records
• Passion, Grace and Fire, 1982, Philips
• Music Spoken Here, 1982, Warner Bros.
• Mediterranean Concerto (For Guitar and Orchestra) (Živě), 1988, Columbia
• Live At The Royal Festival Hall, 1989, JMT
• Que Alegria, 1992, Verve
• Jazz, Vol. 2, 1991, Rhino
• Time Remembered: John McLaughlin Plays Bill Evans, 1993, Verve
• Tokyo Live, 1993, Polygram
• After The Rain, 1994, Verve
• Guitar Concerto, 1995, Sony Classical
• The Promise, 1995, Verve
• The Guitar Trio, 1996, Verve
• The Heart of Things, 1997, Verve
• Remember Shakti: The Believer [Live], 2000, Verve
• The Heart of Things: Live In Paris, 2000, Polygram
• Saturday Night in Bombay: Remember Shakti, 2001, Verve
• Thieves And Poets, 2003, Verve
• Industrial Zen, 2006, Verve
• Floating Point, 2008, Mediastarz/Abstract Logix
• To The One, 2010, Mediastarz/Abstract Logix

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John McLaughlin (musician) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu John McLaughlin na Wiki Commons
•   Osoba John McLaughlin ve Wikicitátech
• Oficiální web Johna McLaughlina
• John McLaughlin (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně) - video on-line v archivu ČT

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.