Dálnice D5: Dálnice Praha – Beroun – Plzeň – Rozvadov

Dálnice D5; (Via Carolina)
Mapa
Základní údaje
Provozovatel	Ředitelství silnic a dálnic
Začátek	Praha; (50°2′57″ s. š., 14°16′27″ v. d.)
Konec	Rozvadov; (49°38′33″ s. š., 12°31′19″ v. d.)
Celková délka	151,811 km
v provozu:	151,811 km
Stát	Česko
Region	Hlavní město Praha; Středočeský kraj; Plzeňský kraj;
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	Dálnice D5 u Zdic.
	Objekty na trase
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plzeňská dálnice), označovaná také jako Via Carolina, spojuje Prahu s hranicí s Německem. Trasa dálnice je Praha – Plzeň – Rozvadov – státní hranice Česko/Německo. Je dlouhá 151,811 km.

Historie

Rozhodnutí o stavbě padlo už v roce 1963, usnesení vlády bylo několikrát aktualizováno. Stavba byla zahájena stavbou mostu v Berouně v roce 1976. Dokončení stavby bylo plánováno v roce 2000. Ze začátku probíhala stavba velice pomalu, první otevřený úsek bylo 9 km dálnice z Prahy-Zličína do Loděnice v roce 1982, poté stavba postupovala tempem cca 2 – 3 km ročně. V roce 1989 byl zprovozněn úsek do Bavoryně (vesnice cca 1 km západně od Zdic) a délka zprovozněného úseku dálnice tak dosáhla 29 km. Termín dokončení celé dálnice byl posunut na rok 2010. Po roce 1989 se stala dálnice D5 prioritní stavbou, která měla zajistit zlepšení dopravního spojení se západní Evropou. Rychlost stavby se zněkolikanásobila. Již v roce 1995 byl otevřen celý úsek až k Ejpovicím, odkud vede čtyřpruhová komunikace na východní okraj Plzně. Usnesením vlády ze dne 24. května 1995 č. 304 bylo schváleno propojení české dálnice D5 a německé dálnice A6 na společných státních hranicích výstavbou hraničního mostu. Toto propojení se stalo realitou v roce 1997, kdy byl dokončen celý úsek z Plzně až do pohraničního městečka Waidhaus v Německu.

Dálnice mezi Prahou a Norimberkem (včetně navazující dálnice A6) je nazývána jako Via Carolina - "královská cesta" - na památku historické Norimberské cesty.

Současný stav

Jediným nezprovozněným úsekem dálnice byla dlouhou dobu část obchvatu města Plzně. Ten se stal velice problematickým úsekem dálnice. Jeho projednávání trvalo 15 let a jedná se tak o nejsložitější kauzu porevoluční historie správních řízení. Během projednávání došlo k čtyřem změnám na pozici ministra životního prostředí (a tím i změnám v pohledu na výstavbu), silnou roli zde sehrály i lobbistické skupiny (tzv. zelená a betonová lobby).

Původně bylo rozhodnuto roku 1988 o severním obchvatu Plzně. Z důvodu odporu chatařů v oblasti západně od Plzně a vodohospodářů (dálnice měla přetínat vodní nádrž Hracholusky) se začala zvažovat jižní varianta. Zde už od počátku proti sobě stály dvě varianty, tzv. varianta S a varianta K. Vláda ČR z podnětu města Plzně schválila 20. prosince 1991 upravenou variantu K (tzv. KU) jakožto prioritní variantu výstavby. V následujícím správním řízení vyhodnotil posudek EIA variantu KU jako příznivou, a to v optimalizované úpravě jako tzv. KU0. Vláda, která se mezitím vyměnila, použila ovšem jiný posudek a schválila v roce 1994 upravenou variantu S, tzv. SUK. Okresní úřad Plzeň-jih pak vyhověl námitkám občanských sdružení a posunul vedení dálnice jižně od vrchu Valík, aby nedošlo tak k výraznému zásahu do lesního komplexu a snížil se vliv stavby na krajinný ráz – tzv. varianta SUK1. Ministr životního prostředí František Benda ovšem toto rozhodnutí okresního úřadu označil za rozporné vůči nařízení vlády z roku 1994, a tak vydal souhlas se zásahem do významného krajinného prvku Valík v původně navržené trase SUK. Poté následoval koloběh neúspěšných odvolání různých účastníků řízení (obce, občané, občanská sdružení), během nějž byla trasa upravena o tunel v nejhlubší části zářezu.

Teprve v roce 1998 zrušil ministr životního prostředí (tentokrát Martin Bursík) souhlas se zásahem do krajinného prvku, neboť na tuto variantu nebyla provedena EIA a byl tak porušen zákon. Spor se tak vrátil do samotného počátku. Po dalších 4 letech jednání, během nichž byla stavba obchvatu rozdělena na tři dílčí stavby, západní a východní nekonfliktní část byla schválena, byla zde zahájena stavba a střední nadále procházela dalšími řízeními, byla dálnice schválena opět ve variantě SUK2. Tunel pod vrchem Valík je dlouhý 380 m a výška průjezdního profilu je 5,35 m.

Otevření první části obchvatu 15.12.2003 bylo velkolepou oslavou za účasti hejtmana a primátora. Hejtman Plzeňského kraje označil dálnici D5 za nejdůležitější stavbu v kraji po roce 1989. Oslava i následně média prezentovala obchvat nesprávně jako dokončený (nikoliv jen zčásti dokončený), a tak v prvních měsících došlo v nedokončených úsecích k několika velmi vážným dopravním nehodám.

Dálnice D5 je součástí IV. Panevropského koridoru ve větvi A (Berlín/Norimberk – Praha – Bratislava – Budapešť – Constanta/Thesaloniki/Istanbul) a také mezinárodní silnice E50 Brest (Francie) – Paříž – Norimberk – Praha – Košice – Doněck – Machačkala.

Celá dálnice (z Prahy až po německou dálnici A93) byla zprovozněna 6. října 2006. Návazná dálnice A6 (od křižovatky s A93 směrem na Norimberk a Paříž) pak 10. září 2008.

V roce 2008 byla na odpočívadle u Šlovic otevřena kaple Smíření, doposud jediná dálniční kaple v Česku.

Dílčí stavby

Stavba	Délka (km)	Úsek	Kategorie	Zahájení výstavby	Uvedení do provozu	Křižovatky
0502	13,400	Praha – Vráž	D26,5/120	1977-06 06/1977	1983-12 12/1983	Rudná (exit 5) Loděnice (exit 10)
0503	15,300	Vráž – Bavoryně	D26,5/120	1982-03 03/1982	1985-10 10/1985	Beroun - východ (exit 14) Beroun - centrum (exit 18) Beroun - západ (exit 22) Bavoryně (exit 28)
0504	-	Most v Berouně (přes řeky Berounku a Litavku)	D26,5/120	1976-10 10/1976	1985-10 10/1985
0505	21,538	Bavoryně – Mýto	D26,5/120	1992-10 10/1992	1995-10 10/1995	Žebrák (exit 34) Cerhovice (exit 41)
0507	5,975	Mýto – Svojkovice	D26,5/120	1991-10 10/1991	1993-10 10/1993	Mýto (exit 50)
0508	8,198	Svojkovice – Klabava	D26,5/120	1990-10 10/1990	1993-10 10/1993	Rokycany (exit 62)
0509	3,710	Klabava – Ejpovice	D27,5/120	1993-12 12/1993	1995-10 10/1995	Ejpovice (exit 67)
0510	20,437	Ejpovice – Sulkov (Líně)	D27,5/120	1997	2006-10 10/2006
→ 0510/IA	8,569	Ejpovice – Černice	D27,5/120	2002-04 04/2002	2003-12 12/2003	I/20 (exit 73)
→ 0510/IB	3,470	Černice – Útušice	D27,5/120	2003-12 12/2003	2006-10 10/2006
→ 0510/II	8,398	Útušice – Sulkov (Líně)	D27,5/120	2001-03 03/2001	2003-12 12/2003	I/27 (exit 80)
→ 0510/III	-	most přes řeku Úslavu	D27,5/120	1997	2003-12 12/2003
→ 0510/IV	-	most přes řeku Úhlavu	D27,5/120	2003-12 12/2003	2006-10 10/2006
→ 0510/V	-	most přes řeku Radbuzu	D27,5/120	1997-07 07/1997	2003-12 12/2003
0511	29,366	Sulkov (Líně) – Benešovice	D26,5/120	1994-06 06/1994	1997-11 11/1997	Sulkov (exit 89) Nýřany (exit 93) Heřmanova Huť (exit 100) Stříbro (exit 107)
0512	25,400	Benešovice – Rozvadov	D26,5/120	1994-06 06/1994	1997-11 11/1997	Benešovice (exit 119) Bor (exit 128) Mlýnec (exit 136) Kateřina (exit 144)
0513	7,845	Rozvadov – hranice s Německem	D26,5/120	1994-06 06/1994	1997-11 11/1997

Odkazy

Reference

Související články

Hraniční přechod Rozvadov–Waidhaus (D5)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu dálnice D5 na Wiki Commons
Dálnice D5 na OpenStreetMap
Stránka o dálnici D5 na webu České dálnice
Publikace o D5 na stránkách Ředitelství silnic a dálnic

This article uses material from the Wikipedia Čeština article Dálnice D5, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.