Slovní Druh Částice: Neohebný slovní druh

Zpravidla uvozuje větu, to znamená, že stojí na jejím začátku, ale může stát i uvnitř věty. Některé částice mají platnost věty, např. Ano. Nikoli. Zajisté. V češtině jsou částice relativně málo početné.

Podle původu částice dělíme na:

• Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano.
• Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý. Je potřeba je odlišovat zejména od spojek:
  • I promluvil ke králi. (částice) × Promluvil ke králi i ke královně. (spojka)
  • Že ses do toho pletla! (částice) × Zdá se, že ses do toho pletla. (spojka)

Podle významu dělíme částice na:

• tázací – uvozují tázací věty: Jestlipak si to přečetl?
• apelové, které se dále dělí na:
  • žádací – Ať mi přinese knihu.
  • přací – Kéž by už skončila zima.

Částice dále můžeme dělit na:

• modální – nejspíš, zajisté, možná, asi
• intenzifikační – velmi, velice, příliš, moc (pozor na platnost slovního druhu ve větě)
• vytýkací – jen, také, třeba, teprve, pouze, přímo
• modifikační – přece, ale, prostě, snad, jen, klidně
  • Klidně mluv! (částice) × Mluv klidně. (příslovce)
• odpověďové – ano, ne
• negační – ne, nikoli
• větná adverbia – samozřejmě, bohužel, každopádně, naštěstí

Tento slovní druh je těžké rozlišit od příslovce nebo spojky, ale skoro vždy jsou na začátku věty nebo souvětí.

Částice v češtině fungují pouze jako větné částice (modifikují význam celé věty). V jiných jazycích (např. 日本語 – japonština) existuje více typů částic např. pádové, kontextové. Ty pak ovlivňují jednotlivá slova, slovní spojení nebo úseky věty, vymezují vztahy mezi větnými členy apod.

• Modalita (lingvistika)

•   Slovníkové heslo částice ve Wikislovníku
•   Kategorie Částice ve Wikislovníku
•   Encyklopedické heslo Partikula v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích