Yvonne Přenosilová, provdaná von Schuckmann (2.
červenec">2. července 1947 Praha – 11. září 2023 Praha) byla česká zpěvačka a moderátorka. Je považovaná za průkopnici českého rhythm and blues a rock and rollu.
Yvonne Přenosilová | |
---|---|
Yvonne Přenosilová v roce 2009 | |
Základní informace | |
Narození | 2. července 1947 Praha Československo |
Úmrtí | 11. září 2023 (ve věku 76 let) Praha Česko |
Příčina úmrtí | rakovina plic |
Místo pohřbení | Nový židovský hřbitov na Olšanech |
Žánry | Rhythm and blues Rock and roll |
Povolání | herečka, zpěvačka, novinářka, rozhlasová redaktorka a rozhlasová moderátorka |
Nástroje | hlas |
Hlasový obor | alt |
Aktivní roky | 1962–2023 |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Její otec Jiří Přenosil byl voják, který po začátku druhé světové války uprchl z Československa do Anglie a bojoval v Britské armádě. Byl nasazen v Palestině, kde se seznámil s Rakušankou Markétou (narozenou ve Vídni). Vzali se v Jeruzalémě a v roce 1945 se vrátili do Prahy, kde se jim v roce 1947 narodila Yvonne. Byla jedináček.
Kvůli protiněmeckým náladám po druhé světové válce matka předstírala, že je Angličanka a na veřejnosti mluvila anglicky. V rodině se mluvilo česky, anglicky i německy, otec rád zpíval černošské spirituály. Po únoru 1948 byl její otec zatčen a strávil rok ve vězení. Po sametové revoluci byl v roce 1991 povýšen na generálmajora ve výslužbě.
Yvonne absolvovala dvanáctiletku v Libni v Praze. Do patnácti let se věnovala baletu. Hudební kariéru začala v patnácti konkurzem v divadle Semafor, ze kterého Miloš Forman natočil svou režisérskou prvotinu Konkurs. S mexickou písní „La Malagueña“ ji do divadla nepřijali, ale všiml si jí skladatel Karel Mareš (tehdy korepetitor), který měl cit pro zajímavé hlasy a pro divadlo objevil mj. Evu Olmerovou a Karla Gotta. Mareš si jí vybral do skupiny Olympic, která v sezóně 1963–1964 vystupovala v Semaforu s pásmem Ondráš. Tady se Yvonne v listopadu 1963 objevila poprvé na jevišti.
V únoru 1964 nahrála šestnáctiletá Yvonne Přenosilová českou verzi písničky „I'm Sorry“ z repertoáru Brendy Lee, nazvanou textařem Jiřím Štaidlem „Roň slzy“. Hudební kritici nahrávku moc dobře nepřijali, ale píseň se stala hitem a jedním z nejprodávanějších českých singlů šedesátých let. Yvonne i nadále hrála v Semaforu a zpívala další české předělávky zahraničních hitů, ale i tuzemské písničkové premiéry.
V roce 1965, když si ji hosté z anglických klubů poslechli při návštěvě gymnázia naživo, pozvali ji na třítýdenní pobyt do Londýna. Manažera jí dělal John Alcock. Yvonne zpívala v londýnském rozhlase, nazpívala gramodesku When My Baby Cries/Come On Home pro anglickou společnost PYE, aranžoval ji Tony Hatch (autor písně „Downtown“). Rovněž uspořádala dva úspěšné koncerty v klubech, vystupovala i v televizi, mj. v hudebním pořadu Ready, Steady, Go! televize ITV. Deska však zapadla.
Po návratu z Londýna na podzim 1965 přešla ze Semaforu do nově vzniklého divadla Apollo (působili zde i Karel Gott, Pavlína Filipovská, Karel Hála a další). Vystupovala v dalších evropských zemích, mj. v Belgii, Francii, Itálii, NDR, NSR a Rakousku. Ve Zlatém slavíku 1964 a 1965 se umístila na 8. a 5. místě v kategorii zpěvaček, v roce 1968 byla v této anketě popularity už čtvrtá. Samostatnou desku jí však Supraphon nevydal.
V roce 1968 podepsala petici Dva tisíce slov. Poté emigrovala přes Rakousko a Itálii do Velké Británie. Pracovní známosti se jí tam ale nepodařilo úspěšně využít, a proto odjela do Mnichova za svými rodiči. Tam žila 26 let a zpočátku se pokusila o pokračování pěvecké kariéry pod jménem Yvonne Silova. Vydavatelství Ariola jí vydalo tři singly, žádný však nebyl úspěšný. Poté se osm let živila jako pozemní letuška u společnosti British Airways. Zde se seznámila se svým manželem (který cestoval jako pasažér), advokátem Andreasem von Schuckmannem. V roce 1978 měli svatbu. Andreas von Schuckmann měl šlechtický titul – ona se tak tedy stala baronkou. Rok nato se jí narodil syn Max von Schuckmann. V roce 1985 se s manželem rozvedli.
Yvonne začala pro Svobodnou Evropu psát hudební pořady, pak je i moderovala. Tam často spolupracovala s Karlem Krylem. Karel Kryl se zasadil o její přijetí do Svobodné Evropy. V roce 1994 se natrvalo vrátila do Prahy a také tam pracovala pro Svobodnou Evropu, později mj. moderovala autorský pořad Sklípek pro Country Radio, vystupovala na koncertech a v několika muzikálech.
Její syn Max von Schuckmann žil se svým otcem Andreasem v německém Mnichově, dokud Maxův otec Andreas v roce 2004 nezemřel.
Yvonne Přenosilová zemřela 11. září 2023 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Pohřbena byla na vlastní přání na Novém židovském hřbitově v Praze.
Řada jejích písní se stala hity:
Ve svém projevu využívala hlasové podobnosti s rokenrolovou zpěvačkou Brendou Lee. Anglicky nazpívala její hity:
Česky s Karlem Gottem:
Film:
Televize:
SP (Single play):
EP (Extended play):
CD:
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Yvonne Přenosilová, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.