Vartan Mamikonjan: Arménský vojevůdce, který vedl povstání proti sásánnovské Persii v letech 450-451

Byl hlavou šlechtického rodu Mamikonjanů a nositelem dědičného titulu sparapet, nejvyšší velitel arménských ozbrojených sil. Vartan a většina jeho spolubojovníků zemřeli v bitvě u Avarajru v roce 451, ale jejich oběť byla zvěčněna v dílech arménských historiků Elišeho a Ghazara Parpeciho. Arméni ho považují za národního hrdinu a je uctíván jako mučedník a svatý arménské církve. Vartan a povstání, které vedl, je tématem mnoha uměleckých a literárních děl. Podle Aršaka Chobaniana je „Vartan pro arménský národ [...] nejmilovanější postavou, nejposvátnější v jejich historii, symbolický hrdina, který ztělesňuje národního ducha.“

Vartan Mamikonjan
Narození	388 Artaxata
Úmrtí	3. června 451 (ve věku 62–63 let) Q16369954
Choť	Doustr
Děti	Shushanik Vardanoysch Mamikonian
Rodiče	Hamazasp I Mamikonian a Sahakanoysh
Příbuzní	Hmayeak Mamikonian a Hamazaspian Mamikonian (sourozenci) Aršouša II (vnuk či vnučka)
Vojenská kariéra
Hodnost	Sparapet
Bitvy	Bitva u Avarajru
multimediální obsah na Commons

Vartan Mamikonjan se narodil přibližně v roce 387 v osadě Aštišat v oblasti Taron. Jeho rodiči byli Hamazasp Mamikonjan a Sahakanojš, dcera patriarchy Sahaka Velikého. Měl dva mladší bratry, Hamazaspa a Hmajeaka. Vzdělání získal ve Vagharšapatu ve škole založené patriarchou Sahakem a Mesropem Maštocem. Po smrti svého otce se stal hlavou šlechtického rodu Mamikonjanů. V roce 420 odešel s Mesropem do Konstantinopole a byl Theodosiem II. jmenován stratégem (generálem) byzantské Arménie. V roce 422 se vrátil do Vagharšapatu, pak cestoval do Ktésifónu, kde ho sásánovský král Bahrám V. uznal jako sparapeta, nejvyššího velitele arménských ozbrojených sil; tento úřad zastával rod Mamikonjanů dědičně. Vartan si tento titul ponechal i po zrušení Arménského království v roce 428.

Podmínky v Arménii se zhoršily s nástupem Jazdkarta II. v 439. Nejprve král a jeho úředníci uvalili na Arménii a její šlechtu vyšší daně a povinnosti, ale proti arménské církvi ještě otevřeně nezakročili. V roce 442 poslal Jazdkart arménskou jízdu pod velením Vartana na východ, aby bojovala s Huny. V roce 449 vydal sásánovský král edikt oficiálně zavádějící v Arménii zoroastrismus. Téhož roku se arménská elita shromáždila v Artaxatě pod předsednictvím markraběte (marzipana) Vasaka Sivniho, Vartana, vicekrále (bidachše) a úřadujícího patriarchy (katolika) Arménie, aby deklarovali svou loajalitu sásánovskému státu a své křesťanské víře. Jazdkart toto rozhodnutí nepřijal a povolal arménské magnáty (nakharary) do Ktésifónu a donutil je konvertovat k zoroastrismu. Po nečekaném útoku z východu pak většinu šlechticů propustil a vyslal magy (kněze), aby obrátili Arménii na zoroastrismus.

Po svém návratu do Arménie Vartan a většina arménských šlechticů zavrhli svou konverzi, ačkoli Eliše a Ghazar Parpeci podávají protichůdné zprávy o Vartanově počáteční apostazi a důvodu arménského povstání, které vypuklo v roce 450. Vartan možná původně zamýšlel odejít do exilu, ale brzy stal vůdcem lidové vzpoury proti zavedení zoroastrismu. Vartan a jeho spojenci složili slavnostní přísahu a dobyli řadu pevností a osad. V létě 450 drtivě zvítězili nad Peršany a zajistili si spojenectví se severními Huny; ale poselství do Byzance žádající o pomoc bylo neúspěšné. Proti Vartanovi stála významná properská strana arménských šlechticů a marzpan Vasak Sivni ho odmítl následovat z Arménie vstříc perské armádě.

V létě roku 451 vytáhla proti arménským rebelům velká sásánovská armáda včetně elitního jezdeckého sboru Nesmrtelných a válečných slonů. Vartanova armáda se s Peršany střetla u Avarajru poblíž Maku 2. června. Stoupenci Vasaka Sivniho během bitvy dezertovali a Vartanovy síly byly poraženy, přičemž Vartan a většina arménské šlechty padli. Následky bitvy u Avarajru nejsou zcela jasné, ale zdá se, že Jazdkart, znepokojený perskými ztrátami, stáhl své jednotky a uvěznil Vasaka Sivniho. Přeživší Vartanovi příznivci byli uvězněni v Íránu, i když mnozí z nich byli nakonec v následujících letech propuštěni. V roce 481 vzniklo pod vedením Vartanova synovce Vahana Mamikonjana nové povstání, které uspělo v zajištění arménských náboženských práv a autonomie smlouvou z Nvarsaku v roce 484.

Vartan Mamikonjan je arménskou apoštolskou církví uctíván jako světec. Jeho památka se připomíná poslední čtvrtek před Velkým půstem, což obvykle připadá na únor, výjimečně začátek března.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vardan Mamikonian na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Vartan Mamikonjan na Wiki Commons

• Armot; AGHAJANIAN, Alfred. Armenian Literature: Comprising Poetry, Drama, Folklore, and Classic Traditions. Los Angeles: Indo-European Publishing, 2007. ISBN 9781604440003. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Avdoyan, Levon (2018). "Vardan Mamikonean". In Nicholson, Oliver (ed.). The Oxford Dictionary of Late Antiquity. Oxford: Oxford University Press. p. 1551. ISBN 978-0-19-866277-8.
• BEDROSIAN, Robert. The Sparapetut'iwn in Armenia in the Fourth and Fifth Centuries. Armenian Review. 1983, s. 6–46. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GAIDZAKIAN, Ohan. Illustrated Armenia and the Armenians. Boston: [s.n.], 1898. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GARSOÏAN, Nina. The Armenian People from Ancient to Modern Times. Redakce Hovannisian Richard G.. New York: St. Martin's Press, 1997. ISBN 0-312-10169-4. Kapitola The Marzpanate (428–652), s. 95–115. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• KATVALYAN, M. Soviet Armenian Encyclopedia. Vardan Mamikonyan. Redakce Hambardzumyan Viktor. Yerevan: [s.n.], 1985. Dostupné online. S. 314. (arménsky) Je zde použita šablona {{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• SARAFEAN, Grigor A. Vardanantsʻ paterazmě ew Vardan Mamikonean: Vardanantsʻ paterazmi 1500-ameakin aṛitʻov. Second. vyd. Frēznō [Fresno]: Tparan "Nor ōr", 1951. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• SUNY, Ronald Grigor. Looking Toward Ararat: Armenia in Modern History. Bloomington: Indiana University Press, 1993. Dostupné online. ISBN 9780253207739. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• TCHOBANIAN, Archag. The People of Armenia: Their Past, Their Culture, Their Future. Překlad Gregory G. Marcar; Introduction by Viscount Bryce. London: Dent, 1914. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.