Hudba Variace

Téma bývá různého původu – přejaté ze skladby jiného autora nebo z lidové hudby či vytvořené přímo autorem jako základ k variační práci. Téma nebývá příliš dlouhé. Mívá jednoduchou, ale výraznou melodii, prostou harmonii, nekomplikovaný rytmus a mírné tempo. Má poskytovat dostatek příležitosti k variacím.

Obměňování tématu probíhá nejrůznějšími způsoby, např. zdobením melodie, změnou rytmu, harmonie, tempa, tóniny, polohy, většinou kombinací těchto i řady dalších variačních postupů.

Na počátku této hudební formy vždy zazní téma. Po něm následují jednotlivé variace označené čísly. Počáteční variace bývají jednoduché a zachovávají značnou podobnost s tématem. Jsou tedy formální. Postupně se variace komplikují, nejsložitější obvykle zazní na závěr. Někdy jsou variace zakončeny tématem v původním znění.

Variace jsou mezi hudebními skladateli oblíbenou formou, mezi nejznámější příklady jejího využití patří:

• Johann Sebastian Bach: Goldbergovy variace (BWV 988), Passacaglia a fuga c moll (BWV 582/1)
• Wolfgang Amadeus Mozart: 12 variací na francouzskou lidovou píseň „Ah, vous dirai-je, maman“ (KV 265), první věta 11. klavírní sonáty (KV 331)
• Joseph Haydn: Andante s variacemi pro klavír v f moll (Hoboken 17/6)
• Ludwig van Beethoven: 33 variací na valčík Antona Diabelliho
• Franz Schubert: Variace na píseň „Trockne Blumen“ pro flétnu a klavír
• Johannes Brahms: Variace a fuga na Händelovo téma
• Igor Stravinskij: Oktet (druhá část)

Literatura

• LISÁ, Dagmar. Hudební nauka pro malé i větší muzikanty. 3. vyd. (v Editio Bärenreiter Praha 2. vyd.). Ilustrace Šimona Vepřková. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2009. 56 s.

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu variace na Wiki Commons