Ultramarin Tmavý

Je to jedna z mnoha modří dostupná na trhu. Jeho číselný kód je 1060 a chemicky se jedná o křemičitan sodno-hlinitý a síru.

Ve středověku byla tato velmi vzácná barva získávána drcením polodrahokamu lapis lazuli, který se dovážel až z dolů na území dnešního Afghánistánu. To napovídá i samotný název barvy složený z latinského „ultra“ (nad, dále, tedy přeneseně i za, zpoza) a „mare“ (moře). Tento ultramarin je označován jako přírodní. Michelangelo si jej údajně nemohl dovolit, Raffael Santi jej zase používal pouze na dobře viditelných plochách. V Česku byl pravý ultramarín užíván jen velmi zřídka, zpravidla ho lze nalézt jen na dílech spojených královským či císařským dvorem. Příkladem může epitafní kámen na Zlaté bráně katedrály svatého Víta nebo schránka, ve které byl uložen svatý hřeb v klášteru Milevsko. Důvodem vysoké ceny není pouze použitá surovina, ale také dlouhá a složitá výroba. V roce 2000 byl přírodní ultramarín přibližně třikrát dražší než zlato.

V roce 1828 německý chemik Christian Gmelin publikoval postup na výrobu umělého ultramarínu z:

• kaolinu,
• síranu sodného,
• uhličitanu sodného,
• síry a
• dřevěného uhlí, uhlí, kalafuny či křemenného písku.

Tento postup je výrazně levnější, než získávání ultamarinu z lapisu lazuli. Brzy tedy začala masová výroba umělého ultarmarinu, který se od přírodního nijak výrazně barevně neliší, ale postrádá jeho jedinečný lom světla.

Ultramarin červený je umělecká barva „modrého“ charakteru, používaná při malbě olejem či temperou. Její číselný kód je 1026 a chemicky se stejně jako u ultramarínu tmavého jedná o křemičitan sodno-hlinitý a síru. Tento ultramarín je odstínově tmavší s nádechem červené.

Reference

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu ultramarín na Wiki Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.