Sagittarius A*

V roce 2018 bylo prokázáno, že jde o černou díru. 12. května 2022 pak byl uveřejněn snímek okolí této černé díry pořízený v rámci projektu Event Horizon Telescope.

Sagittarius A*
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	rádiový zdroj
Objevitel	Národní radioastronomická observatoř a Robert Hanbury Brown
Datum objevu	14. února 1974
Rektascenze	17h 45m 40,04s
Deklinace	-29°0′28,17″
Souhvězdí	Střelec (lat. Sagittarius)
Vzdálenost	7 940 ± 420 pc (25 900 ± 1 400 ly)
Označení v katalozích
Jiná označení	Sgr A*
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sagittarius A* je součástí většího uskupení podobných těles, které nese název Sagittarius A.

Dne 16. října 2002 zveřejnil mezinárodní tým z Institutu Maxe Plancka pro mimozemskou fyziku (Max-Planck-Institut für extraterrestrische Physik) vedený Rainerem Schödelem výsledky svých pozorování, během kterých po dobu deseti let sledoval pohyb hvězdy S2, která se nachází v blízkosti Sgr A*. Tým R. Schödela dospěl k závěru, že se jedná o vysoce masívní kompaktní objekt. Po průzkumu oběžné dráhy hvězdy S2 byla určena hmotnost Sgr A* na 2,6 ± 0,2 milionů hmotností Slunce a poloměr oblasti, ve které se soustava nachází, neměla být větší než 120 AU. Pozdější průzkumy upřesnily hmotnost objektu na 3,7 milionů hmotností Slunce s poloměrem přibližně 45 AU (6,7578 miliard kilometrů). Pro porovnání, trpasličí planeta Pluto obíhá naše Slunce ve vzdálenosti 39,68 AU, což je 5,9533 miliard kilometrů. Tato zjištění tedy podporují hypotézu, podle které je Sagittarius A* obří černou dírou. Je sice možné přiřknout zjištěnou hmotnost běžným objektům, které by se v daném prostoru mohly nacházet, avšak žádné takové objekty o takové hmotnosti by v rámci tak „malé“ oblasti nemohly odolávat kolapsu svých vzájemných orbitů a následnému neodvratitelnému „pádu“ do černé díry déle než několik stovek let, což je naprosto zanedbatelná doba ve vztahu k délce „života“ galaxie.

 

Několik týmů vědců, mimo jiné i z National Radio Astronomy Observatory nebo také Shanghai Astronomical Observatory, se snažily zobrazit Sgr A* pomocí radioastronomické metody Very Long Baseline Interferometry. Získané snímky byly shodné s rádiovými emisemi způsobenými gigantickými výtrysky plazmatu z jiných černých děr.

V listopadu 2004 vydal tým vědců zprávu, že došlo k objevu první, velmi dobře prokazatelné černé díry střední velikosti v naší galaxii, která obíhá ve vzdálenosti tří světelných let od Sagittaria A*. Tato černá díra má hmotnost 1300 hmotností Slunce a „vleče“ s sebou shluk sedmi hvězd, což je pravděpodobně zbytek obřího shluku hvězd, který byl rozmetán slapovými silami galaktického středu. Toto zjištění by mohlo podporovat teorii, že gigantické černé díry mohou „růst“ poté, co absorbují menší černé díry nebo hvězdy.

V srpnu 2008 tým Andrey Ghezové z UCLA zveřejnil výsledky měření pohybu hvězd v okolí Sagittaria A*. Změřena byla především hmotnost objektu – nejméně 4,1 milionu hmotností Slunce s nepřesností měření 15 %. Při předpokladu, že se sám Sagittarius A* vůči galaxii nepohybuje, hmotnost je 4,5 milionu hmotností Slunce s nepřesností 9 %. Dalším výsledkem měření bylo zpřesnění vzdálenosti Sagittaria A* od Slunce na 27 400 světelných let s odchylkou necelých 5 %.

V září 2008 tým Sheperda Doelemana z MIT zveřejnil výsledky výzkumu Sagittaria A* pomocí interferometru. Ten umožnil objekt sledovat s velkým rozlišením. Sagittarius A* je maximálně 50 milionů km velký, přičemž Schwarzschildův poloměr předpokládané černé díry by měl být 13 milionů km.

• Melia, Fulvio, The Black Hole in the Center of Our Galaxy, Princeton U Press, 2003
• Melia, Fulvio, The Galactic Supermassive Black Hole, Princeton U Press, 2007
• Eckart, A., Schödel, R., Straubmeier, C., The Black Hole at the Center of the Milky Way, Imperial College Press, London, 2005

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sagittarius A* na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Sagittarius A* na Wiki Commons
• UCLA Faculty Research presentation on Sagittarius A* (Video)
• 2004 paper deducing mass of central black hole from orbits of 7 stars (arxiv preprint)
• ESO video clip of orbiting star (533 KB MPEG Video)
• Star Orbiting Massive Milky Way Centre Approaches to within 17 Light-Hours ESO Press Release, October 16 2002
• Max Planck page on the galactic center, with animation
• The Proper Motion of Sgr A* and the Mass of Sgr A* (PDF)
• NRAO article regarding VLBI radio imaging of Sgr A*
• Vedci sa dnes snažia prvýkrát odfotiť čiernu dieru, spojili teleskopy z celej planéty - Event Horizon Telescope project