Oxid Železitý: Chemická sloučenina

Limonit (hnědel) je hydratovaný oxid železitý. Vyskytuje se nejčastěji v α krystalické modifikaci jako hnědočervený prášek. V přírodě se vyskytuje jako minerál hematit. V této fázi má klencovou strukturu (romboedrickou), antiferomagnetické vlastnosti a při zahřívání na 675 °C přechází na modifikaci β. Modifikace β je důsledkem laboratorní syntézy a oxid v ní má ferromagnetické vlastnosti. Má kubickou prostorově centrovanou mřížku a při teplotě 775 °C přechází na modifikaci γ. V modifikaci γ, která má kubickou symetrickou mřížku, se oxid železitý nachází např. v minerálu maghemitu. V této modifikaci je ferrimagnetický a při snížení teploty samovolně přechází do modifikace β. Hydratovaný oxid železitý je také složkou rzi.

Oxid železitý
Obecné
Systematický název	Oxid železitý
Anglický název	Iron(III) oxide
Německý název	Eisen(III)-oxid
Sumární vzorec	Fe2O3
Vzhled	hnědočervený prášek červenohnědý prášek (hydratovaný)
Identifikace
Registrační číslo CAS	1309-37-1
PubChem	518696
SMILES	O₁[Fe]₂O[Fe]₁O₂
Číslo RTECS	NO7400000
Vlastnosti
Molární hmotnost	159,692 g·mol⁻¹
Teplota tání	1 565 °C (rozklad)
Teplota změny krystalové modifikace	675 °C (α → β) 775 °C (β → γ)
Teplota dehydratace	350–400 °C (hydratovaný)
Hustota	5,24 g·cm⁻³ (20 °C) 2,44–3,60 (hydratovaný, podle obsahu vody)
Index lomu	nDř= 2,94 nDm= 3,22
Tvrdost	5–6
Struktura
Krystalová struktura	Klencová
Hrana krystalové mřížky	a= 503 pm α= 55°17´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−842,2 kJ·mol⁻¹
Entalpie změny modifikace ΔHα→β	4,2 J/g (α → β) 0 J/g (β → γ)
Standardní molární entropie S°	87,40 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−742,2 kJ·mol⁻¹
Izobarické měrné teplo cp	0,650 3 J K−1 g−1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedno z použití oxidu železitého bylo při výrobě audiokazet a magnetických pásků obecně. V práškové formě se používá v pyrotechnické směsi s práškovým hliníkem, označované jako termit.

2 Al + Fe₂O₃ → 2 Fe + Al₂O₃

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid železitý na Wiki Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.