Oleg Novickij: Ruský kosmonaut

říjen">12. října 1971 v Červeni, Minské oblasti, Běloruské SSR, SSSR) je pilot ruského vojenského letectva a kosmonaut, 526. člověk ve vesmíru. Od října 2006 je členem oddílu kosmonautů CPK. Od roku 2010 se připravoval na svůj první kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako člen Expedice 33 a 34, která se uskutečnila mezi říjnem 2012 – březnem 2013. V listopadu 2016 se vydal na svůj druhý let na ISS, jako palubní inženýr Expedice 50/51, na stanici pracoval do června 2017. Třetí let absolvoval jako člen Expedice 65 v roce 2021 a čtvrtý jako velitel krátkodobé návštěvnické expedice na jaře 2024.

Oleg Viktorovič Novickij
Kosmonaut CPK
Státní příslušnost	Rusko Rusko
Datum narození	12. října 1971 (52 let)
Místo narození	Červeň, Minská oblast, Běloruská SSR, SSSR
Předchozí zaměstnání	Vojenský pilot
Hodnost	Plukovník (28. prosince 2010, od léta 2012 v záloze)
Čas ve vesmíru	545 dní, 1 hodina a 39 minut
Kosmonaut od	11. října 2006
Mise	Expedice 33/34 (Sojuz TMA-06M/ISS) Expedice 50/51 (Sojuz MS-03/ISS) Expedice 65 (Sojuz MS-18/ISS) EP-21 (Sojuz MS-25/ISS/Sojuz MS-24)
Znaky misí
Kosmonaut do	dosud aktivní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bělorus Oleg Novickij pochází z běloruského města Červeň, po střední škole byl přijat ke studiu na Kačinskou vojenskou vysokou leteckou školu (Качинское Высшее военное авиационное училище летчиков), absolvoval ji roku 1994. Následovalo deset let služby u útočného leteckého pluku ve 4. letecké armádě (resp. od roku 1998 4. armádě letectva a protivzdušné obrany) dislokované v Severokavkazského vojenského okruhu. V letech 2004–2006 studoval na velitelské fakultě Gagarinovy vojenské letecké akademie (Военно-воздушная академия им.Ю.А.Гагарина), poté se vrátil k pluku. Účastnil se bojových akcí v Čečensku.

 

Přihlásil se k výběru kosmonautů a 11. října 2006 získal doporučení Státní meziresortní komise k zařazení do oddílu kosmonautů CPK. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 9. června 2009 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“.

V letovém plánu NASA z 2. června 2010 byl uveden jako člen záložní posádky Expedice 31/32 (start v Sojuzu TMA-04M je připravován na březen 2012) a hlavní posádky Expedice 33/34 se startem 30. září 2012. V létě 2012 odešel z armády do civilu.

1. kosmický let

Do vesmíru vzlétl 23. října 2012 jako velitel Sojuzu TMA-06M společně s Jevgenijem Tarelkinem a Kevinem Fordem. S Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS) se loď spojila 25. října 2012 ve 12:29:34 UTC. Poté se trojice kosmonautů zapojila do práce Expedice 33, resp. od prosince 2012 Expedice 34. Dne 15. března 2012 v 23:43 UTC se Novickij, Tarelkin a Ford s lodí odpojili od stanice a druhý den v 03:06 UTC přistáli v kazachstánské stepi severovýchodně od Arkalyku. Ve vesmíru strávil 143 dní, 16 hodin a 15 minut.

2. kosmický let

V prosinci 2014 byl opět začleněn do posádky, a sice jako náhradník pro let Sojuz MS-01 (start v červenci 2016, Expedice 48/49) a člen posádky Sojuzu MS-03 (start v listopadu 2016, Expedice 50/51).

Podruhé na oběžnou dráhu Země odstartoval 17. listopadu 2016 v Sojuzu MS-03 společně s Thomasem Pesquetem a Peggy Whitsonovou. Po spojení s ISS se trojice kosmonautů zapojila do práce Expedice 50, resp. od dubna 2018 Expedice 51. Dne 2. června 2017 se Novickij, Pesquet a Whitsonová s lodí odpojili od stanice a týž den přistáli v kazachstánské stepi. Ve vesmíru strávili 196 dní, 17 hodin a 50 minut.

3. kosmický let

Ke třetímu letu k ISS se vydal 9. dubna 2021 jako velitel Sojuzu MS-18 s Pjotrem Dubrovem a Markem Vande Hei a stali se členy Expedice 65 k ISS. Během letu absolvoval Novickij s Dubrovem ve dnech 2. června, 3. září a 9. září 2021 tři výstupy do volného prostoru o celkové délce 22 hodin a 38 minut. Při prvním dokončili přípravné práce nezbytné pro odpojení dokovacího modulu Pirs od stanice, při dalších dvou naopak propojovali se stanicí nový vědecký modul Nauka, který k ní zakotvil v červenci 2021 na místo uvolněné modulem Pirs. Sojuz MS-18 od stanice odletěl a krátce poté i přistál 17. října 2021 po 190 dnech, 20 hodinách a 53 minutách letu. S Novickým byli na palubě Klim Šipenko a Julija Peresildová, kteří na ISS přiletěli v Sojuzu MS-19 5. října 2021 a během svého dvanáctidenního letu natočili záběry pro film Vyzov (rusky Вызов; doslovně Výzva).

4. kosmický let

Návštěvu na ISS doprovázel také při svém dosud posledním letu. Jako velitel Sojuzu MS-25 tvořil 21. návštěvní posádku s běloruskou kosmonautkou Marynou Vasileuskou, na stanici s nimi letěla také americká astronautka Tracy Caldwellová Dysonová, která se tak připojila k dalším členům začínající Expedice 71. Trojice odstartovala z kazašského Bajkonuru 23. března 2024 a po 50 hodinách se 25. března 2024 připojila k ISS. Novickij s Vasileuskou se během pobytu trvajícího 11 dní a 13 hodin věnovali sérii vědeckých experimentů a 6. dubna 2024 se v lodi Sojuz MS-24 od stanice odpojili a přistáli v kazašské stepi. Na palibě s nimi byla americká astronautka Loral O'Harová vracející se ze více než šestiměsíčního pobytu na stanici během Expedice 70. Novický si touto misí připsal dalších 13 dní, 18 hodin a 41 minut kosmického letu letu a svou celkovou délu letů zvýšil na 545 dní.

Oleg Novickij je ženatý, má dvě dcery.

• Hrdina Ruské federace (28. května 2014),
• Letec-kosmonaut Ruské federace (28. května 2014),
• Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy (11. listopadu 2018).
• Několik medailí ministerstva obrany Ruské federace („Za účast v bojových akcích“, „Za vojenskou udatnost“ II. třídy, „Za vynikající vojenskou službu“ I., II. a III. třídy).

Reference

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleg Novickij na Wiki Commons
•   Osoba Oleg Novickij ve Wikicitátech
• НОВИЦКАЯ, Юлия Владиславовна. Дневник жены космонавта [online]. Москва: Телевизионная студия Роскосмоса, 2012–10-9, rev. 2013-3-16 [cit. 2013-03-20]. „Deník manželky kosmonauta“ Novického na webu Telestudia Roskosmosu. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-21. (rusky)