Laurisilva

Vyskytuje se v něm relativně velké množství endemických organizmů. Díky své jedinečnosti byl vavřínový les na Madeiře zapsán v roce 1999 na Seznam světového dědictví UNESCO.

Prales tohoto typu kdysi pokrýval většinu evropského kontinentu. Se změnou klimatu však ustoupil a relikty původního pralesa přežily do dnešních dnů jen v Makaronésii (lesy vavřínového typu jsou i v jižní Číně, v Japonsku a v Tasmánii; zastoupení rostlinných a živočišných druhů je tam však zcela odlišné).

Následkem odlesňování, zemědělství, pastvy a dovezením exotických rostlin zabírá laurisilva v Makaronésii stále menší rozlohu:

• na ostrově Madeira necelých 150 km²
• na Kanárských ostrovech – Tenerife (60 km²), La Gomera (20 km²), nepatrné plochy na La Palmě a Gran Canarii
• na Azorách (Pico, Terceira, São Miguel) nepatrné plochy

 

Na ostrově Madeira se vyskytují na severních svazích v nadmořských výškách 300 až 1400 m a v 700 až 1600 m na svazích jižních v oblastech, které jsou každý den několik hodin pokryty mlhou. Pokud jde o rostliny a živočichy, je madeirský prales z 90 % původní, některé druhy jsou madeirské endemity.

Najdeme zde vavřín azorský (Laurus azorica), jehož plody – černými kuličkami – se živí holub dlouhoprstý (Columba trocaz), vavřín kanárský (Laurus novocanariensis), obaleň páchnoucí (Ocotea foetens), avokádo (Persea indica), cesmínu kanárskou (Ilex canariensis), jochovec stromovitý (Clethra arborea), vřesovec stromovitý (Erica arborea) aj.

Reference

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Laurisilva na Wiki Commons
• Jochovec stromový; Botany.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.