Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Monaku mohou setkávat s právními komplikacemi neznámými pro většinovou populaci.
Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je zde legální. Páry stejného pohlaví a domácnosti jimi tvořené však nemají rovný přístup ke stejné právní ochraně jako různopohlavní manželské páry.
Stejnopohlavní sexuální styk je legální. Veškeré trestní zákony za homosexuální akty byly zrušeny v roce 1973 při přebírání francouzských zákonů. Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je 15 let.
Monako nedává stejnopohlavnímu soužití žádnou právní úpravu, čímž se stává poslední a jedinou zemí Západní Evropy, která tak dosud neučinila.
Nicméně v rozhovoru uskutečněném v listopadu 2010 zmínil Jean-Charles Gardetto , člen monackého parlamentu a právník, že se připravuje návrh zákona o soužití heterosexuálních i homosexuálních párů.
18. června 2013 předložila opoziční strana Union Monésasque návrh novely zákona o genderově-neutrálním soužití. Prezident Komise za ženská a rodinná právas sdělil, že veřejná debata na téma návrhu začne koncem roku 2015.
Monako nemá žádnou vlastní armádu, nicméně působí v ní Národní garda. Francie, která odpovídá za obranu země, umožňuje gayům, lesbám a bisexuálům otevřeně sloužit v armádě.
Páry stejného pohlaví nemohou osvojit děti.
Ústava se nijak nevyjadřuje k diskriminaci nebo harašmentu jiných sexuálních orientací nebo genderových identit. Žádná z aktivních politických stran dosud veřejně nedeklarovala svoji podporu právům LGBT. Ústava garantuje všem občanům země obecná občanská práva, včetně rovnosti před zákonem, rovného zacházení, ochrany soukromí, náboženské svobody a svobody projevu.
V červnu 2011 přijala monacká Národní rada anti-diskriminační zákon a zákon proti harašmentu. V souladu s legislativním procesem by přijetí zákona Radou znamenalo pro hlavu monackého knížectví šestiměsíční lhůtu pro zveřejnění svého postoje k jeho budoucnosti:
Hlavními body týkajícími se LGBT byly:
Většina Monačanů se hlásí ke Katolické církvi, což znamená, že na homosexualitu a crossdressing obecně nahlížejí jako na cosi amorálního. Monaco navíc není členskou zemí EU, které je podmíněné určitým standardem ochrany LGBT práv. Nicméně Monaco a jeho obyvatelstvo je velmi kulturně i ekonomicky ovlivněné úzkými vztahy s Francií.
Monackou LGBT komunitu podporuje několik zdejších gay friendly uskupení. Žádná oficiální místa pro gaye zde však nefungují. Tuto roli přebírají blízká francouzská města Marseille, Nice a Lyon.
Legální stejnopohlavní styk | (1793) |
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace | (1793) |
Anti-diskriminační zákony v nenávistních projevech a násilí | (2005) |
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání | |
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám | |
Stejnopohlavní manželství | |
Stejnopohlavní soužití | (Navrženo) |
Adopce dítěte partnera | |
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry | |
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě | |
Možnost změny pohlaví | |
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy | |
Náhradní mateřství pro gay páry | |
MSM smějí darovat krev |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Monaco na anglické Wikipedii.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article LGBT práva v Monaku, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.