Konečné Řešení Židovské Otázky

Rozhodnuto o něm bylo v lednu 1942 na konferenci ve Wannsee.

Rasismus a antisemitismus byly oficiální politikou nacistického Německa. Židovská otázka bylo označení pro rasovou očistu německého národa od Židů. To se dělo nejdříve prostřednictvím rasové diskriminace a segregace, ke kterým určily právní rámec Norimberské zákony z roku 1935. Komplikovaná byla otázka, jak určit, kdo je Žid. Na základě dekretu se podle předků rozlišovaly dvě kategorie, Žid a židovský míšenec (Mischling), pro zařazení hrála roli i náboženská příslušnost, protože tzv. vědecký rasismus neposkytoval nástroje pro rozlišení rasy na čistě biologickém základě.

Německým cílem bylo úplné zbavení německého a evropského území židovského obyvatelstva. Emigrace Židů z nacistického Německa nebylo dostatečným řešením, uvažovalo se proto o nucených deportacích do zámoří, zejména plán na vysídlení Židů na Madagaskar z roku 1940. Tyto plány však komplikovalo propuknutí války.

Masové vraždění v zájmu čistoty rasy, tzv. eugeniky, použili nacisté nejdříve v Akci T4, tajném programu, ve kterém byly od roku 1939 systematicky pozabíjeny desítky tisíc lidí s postižením. V rámci pogramu bylo také rozvinuto užívání plynových komor, ve kterých se zabíjelo oxidem uhelnatým.

Masové zabíjení Židů nacisty začalo již v průběhu roku 1941. Po napadení Sovětského svazu v červnu to bylo působení speciálních jednotek Einsatzgruppen na dobytém území, v prosinci byl uveden do provozu vyhlazovací tábor Chełmno, první tábor určený k systematickému vyvražďování, další se budoval v Belžecu.

Ujednání o konečném řešení židovské otázky pozabíjením milionů lidí bylo dosaženo 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee, která byla setkáním vysokých představitelů nacistického Německa a předsedal jí Reinhard Heydrich. V roce 1947 byla Spojenci nalezena v jednom z říšských ministerstev kopie zápisků pořízených na konferenci, které jsou jediným důkazem o konání, průběhu i závěrech konference. Stalo se tak však až po Norimberském procesu, kde tedy nemohly sloužit jako důkaz.

V letech 1941 a 1942 byly postaveny vyhlazovací tábory Belzec, Sobibor, Treblinka, Chełmno, Majdanek a nakonec Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Masové zabíjení Židů začalo v souvislosti s útokem na Sovětský svaz a skutečně průmyslové intenzity nabylo v roce 1942. Celkem bylo do roku 1945 zavražděno asi 6 milionů Židů.

Likvidaci Židů na dobytých východních územích zahájily masovými popravami jednotky Einsatzgruppen, kterým padlo za oběť asi 1,5 milionů židovských obyvatel Polska, Ukrajiny (Masakr v Kamenci Podolském – červen 1941, masakr v Babím Jaru – září 1941), Běloruska, pobaltských států (hromadné popravy v Kalevi-Liiva v období 1941–1943) a Ruska.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Final Solution na anglické Wikipedii.

Literatura

• BARNAVI, Eli a kolektiv. Atlas univerzálních dějin židovského národa. Praha: Victoria Publishing, 1995. 299 s. ISBN 80-7187-013-7. 
• DE LANGE, Nicholas. Svět Židů. Praha: Knižní klub, 1996. 240 s. ISBN 80-7176-325-X. 
• GÖTZ, Aly. Konečné řešení: Přesun národů a vyhlazení evropských Židů. Praha: Argo, 2006. 352 s. ISBN 80-7203-833-8. 
• REES, Aly. Osvětim – nacisté a „konečné řešení“. Praha: Knižní klub, 2005. 320 s. ISBN 80-242-1401-6. 
• ROSEMAN, Mark. Setkání ve vile u jezera : konference ve Wannsee a „konečné řešení židovské otázky“. Praha: Dokořán, 2003. 174 s. ISBN 80-86569-45-4. 

Související články

• Holokaust
• Konference ve Wannsee
• Operace Reinhard
• Konečné řešení české otázky

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Konečné řešení židovské otázky na Wiki Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.