Humpolec: Město v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina

Žije zde přibližně 11 tisíc obyvatel.

Humpolec
Horní náměstí
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Humpolec
Obec s rozšířenou působností	Humpolec (správní obvod)
Okres	Pelhřimov
Kraj	Vysočina
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°32′30″ s. š., 15°21′34″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	11 333 (2023)
Rozloha	51,51 km²
Nadmořská výška	527 m n. m.
PSČ	396 01
Počet domů	2 435 (2021)
Počet částí obce	12
Počet k. ú.	10
Počet ZSJ	24
Kontakt
Adresa městského úřadu	Horní náměstí 300 396 01 Humpolec [email protected]
Starosta	Ing. Petr Machek (HumpolecGO!)
Oficiální web: www.mesto-humpolec.cz
Humpolec
Další údaje
Ocenění	Cena hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost (2016) Cena hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost (2017) Cena hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost (2022)
Kód obce	547999
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

 

Humpolec je zmiňován v listině krále Přemysla Otakara I. hlásící se do roku 1219. Tato listina je ale falešná, nicméně byla napsána nejspíše ještě před rokem 1245. První spolehlivá písemná zmínka o Humpolci tak pochází až z roku 1233. Vznikl však zřejmě dříve jako strážní místo na stezce vedoucí z Prahy a z jihovýchodních Čech na Moravu; z Humpolce vedla trasa stezky směrem na Jihlavu. V roce 1233 vlastnil v Humpolci nějaké majetky řád německých rytířů. Ten je tehdy prodal želivskému klášteru a předal mu i práva ke zdejšímu kostelu. Samotnou ves získal nejspíše v této době pravděpodobně od panovníka pražský špitál sv. Františka v Praze patřící řádu křížovníků s červenou hvězdou. Kostel sv. Mikuláše je zmiňován v roce 1233; původní gotická část byla vystavěna asi ve 3. čtvrtině 13. století. Posléze ves patřila pánům z Lipé, pánům z Dubé, pánům z Leskovce, Trčkům a z Lípy a pánům z Říčan. Během husitských válek město bylo jednou z husitských výsep.

Mezi 13. a 15. stoletím se v Humpolci těžilo stříbro, později převládlo soukenictví. V roce 1597 zde byl založen pivovar majitelů heráleckého panství, na jehož tradici v roce 1991 navázal podnikatel Stanislav Bernard, když ze zkrachovalého pivovaru vybudoval prosperující rodinný pivovar Bernard.

V roce 1714 postihl Humpolec mor.

Po bitvě na Bílé hoře bylo město zkonfiskováno a majiteli se stali páni ze Somlsu. Následně byl Humpolec v majetku dalších rodů.

19. století

V roce 1807, kdy Humpolec vlastnil hrabě Wolkenstein-Troszburg, byla tehdejší vesnice povýšena na město. V 19. století byl ve městě velmi rozvinutý soukenický cech a město získalo přezdívku Český Manchester. V roce 1848 ve městě vznikla národní garda a poslancem za město se stal Karel Havlíček Borovský. Dne 30. srpna 1862 zde byl založen "Zpěvácký spolek" Čech a Lech. Dne 1. září 1894 byl Humpolec napojen na železniční síť.

20. století

Moderní úpravy města, provedené v letech 1939 a 1941, navrhoval architekt Josef Gočár. V roce 1910 byl ve městě zřízen okresní úřad okresu Humpolec, město zůstalo okresním až do roku 1960, kdy došlo k reorganizaci státní správy a Humpolec se stal součástí okresu Pelhřimov.

Školství

Město Humpolec zřizuje jako příspěvkové organizace Mateřskou školu Humpolec, dvě základní školy – Hálkova a Hradská a Základní uměleckou školu Gustava Mahlera. Ve městě jsou tři střední školy. Gymnázium dr. Aleše Hrdličky bylo založeno v roce 1937 jako městská reálka. Střední škola Česká zemědělská akademie v Humpolci nabízí čtyři maturitní obory – přírodovědné lyceum, agropodnikání (3 specializace: ekologické a konvenční zemědělství, biotechnologie a chov koní a jezdectví), chovatelství a mechanizace a služby. Dále pak vyučuje obory s výučním listem (autoelektrikář, automechanik, karosář, opravář zemědělských strojů, opravářské práce, instalatér, tesař, zedník, jezdec a chovatel koní a zemědělec–farmář. Nabízí i možnosti nástavbového studia zakončeného maturitou ve třech oblastech – autotronik, podnikání a stavební provoz. Nachází se zde školní statek Zlatá podkova. Dále tu sídlí soukromá Střední škola informatiky a cestovního ruchu SČMSD Humpolec, kde se vyučují dva maturitní obory (informační technologie, obchodník), dva učební obory zakončené výučním listem (prodavač a kuchař–číšník) a nástavbové studium podnikání.

Struktury

Sedm komínů v Humpolci je vyšších než 30 metrů [1]

Kultura

• Městské kulturní a informační středisko – Muzeum Dr. Aleše Hrdličky – Horní náměstí 273
• Výstavní sál – Dolní náměstí 253
• Muzeum vah – Pelhřimovská 1054
• Skanzen Zichpil
• Městská knihovna v Humpolci
• Muzeum historických vozidel Humpolec
• Včelařský skanzen v Humpolci
• Zóna pro umění 8smička
• Pěvecký sbor Čech a Lech

Sport

Ve městě se nachází sportovní hala, kde jsou hřiště na badminton, squash a tenis. TJ Jiskra Humpolec má 770 členů a 12 oddílů ve sportech: národní házená, košíková, volejbal, moderní gymnastika, stolní tenis, šachy, karate, atletika, taekwondo, turistika, ASPV (sport pro všechny) a jóga. Oddíl hokeje se v roce 2023 osamostatnil. Má k dispozici čtyři sportoviště – sportovní halu, sokolovnu, hřiště pro národní házenou a atletický stadion. Technické služby Humpolec provozují sportovní areál v ulici Okružní, kde se nachází krytý zimní stadion, fotbalová hřiště s umělou a přírodní trávou, letní koupaliště Žabák, skatepark, dva antukové kurty na volejbal a tenis a kurt na plážový volejbal. Automotoklub Zálesí Humpolec pořádá autokrosové závody. Fotbalový tým AFC Humpolec hraje v sezoně 2017/18 v Přeboru kraje Vysočina a od sezóny 2018/2019 hraje po 49. letech Moravskoslezskou DIVIZI.

V roce 2017 město získalo ocenění Cena hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost v kategorii veřejný sektor – obce. V roce 2018 získalo město Cenu hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost, 3. místo v kategorii veřejný sektor – obce. Město také již poosmé za posledních 10 let vyhrálo krajské ocenění Město pro byznys.

 

 

 

• Farní kostel svatého Mikuláše
• Evangelický kostel – stavba z letech 1861 a 1862 dle plánů stavitele Jana Martina. Věž kostela byla dokončena roku 1891. Věž je postavena v novogotickém slohu a stojí na čtyřech pilířích.
• Hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého – stavba z roku 1869 vznikla díky sbírkám a darům. Věž byla postavena a interiér vybaven v pozdějších letech. Jde o jednolodní novogotickou stavbu s věží a třemi oltáři obklopenou hřbitovem.
• Toleranční kostel – pozdně barokní stavba vystavěna roku 1785. Jeden z prvních tolerančních kostelů v Čechách. Následkem stavby tohoto kostela zdejší evangelický sbor získal 53 nových členů. Později kostel upraven zaklenutím oken a proražením vstupu v průčelí kostela. Po stavbě nového evangelického kostela na Českém městě sloužil toleranční kostel převážně jako pohřební.
• Fara (děkanství) – barokní stavba z roku 1732. Stěny členěny lizénovými pásy, okna se šambránami, uprostřed v přízemí portál zakončený segmentem.
• Synagoga – U Vinopalny 492
• Židovský hřbitov
• Medova vila – stavba navržena architektem Josefem Gočárem v konstruktivistickém a funkcionalistickém stylu. Součástí stavby je i okrasná zahrada.
• Budova spořitelny – původně soudní budova. Po propuštění města z poddanství roku 1807 zde sídlila radnice. V roce 1848 tu promluvil z okna Karel Havlíček Borovský jako čerstvě zvolený humpolecký poslanec do říšského sněmu. V roce 1906 tu měl přednášku Karel Kramář k 50. výročí Havlíčkova úmrtí. Ve stejném roce zde byl i T. G. Masaryk. Současná budova vystavěna roku 1929 dle návrhu Č. Musila. Na budově pamětní deska Karla Havlíčka Borovského od sochaře Josefa Šejnosta z roku 1935.
• Budova městské knihovny – postavena roku 1873 jako nová radnice. Projekt navrhl architekt Josef Zítek. Jde o reprezentativní stavbu v novorenesančním slohu. V současnosti je zde umístěna městská knihovna.
• Radnice – secesní stavba z let 1912–1914 dle návrhu architekta F. Kavalíra. Dvoupatrová stavba se segementovým štítem a po stranách s arkýři. Do stavby je zazděn kamenný portál z hradu Orlíka s letopočtem 1548. Druhé podlaží s prvky novobarokního slohu. Sochařská výzdoba od herce a sochaře Františka Fialy (Ferenc Futurista). V přízemí stavby pamětní deska druhoválečného stíhacího esa Josefa Dygrýna.
• Pomník rodáka antropologa Aleše Hrdličky a jeho muzeum
• Pomník Tomáše Garrigue Masaryka – od Vincence Makovského s urbanistickým řešením od Josefa Gočára. Pomník byl slavnostně odhalen na Tyršově náměstí v roce 1937. Díky změnám režimů – nacionální socialismus a komunismus – byl pomník třikrát odstraněn a následně znovu postaven.
• Pomník rumunských vojáků nad železniční tratí
• Pamětní deska nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi
• Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi na křižovatce ulic Jihlavská a Zichpil
• Pamětní deska Janu Zábranovi na budově hotelu Černý kůň
• Pamětní deska obětem doby nesvobody u kostel sv. Mikuláše
• Pomník Alexandru Dubčekovi u dálnice D1
• Štůly pod hradem Orlíkem – na Humpolecku se těžilo ve středověku zlato, a to buď dolováním z pevné horniny (primární výskyt) anebo rýžováním z nezpevněných hornin (sekundární výskyt). Nedaleko hradu Orlíku se v lese nachází téměř půlkilometrové pásmo hornických prací, jehož součástí je 100 metrů dlouhý (a dobře zachovalý) hlavní úsek hornických dobývek o hloubce 5–7 metrů se zavaleným dnem. Hlavní úsek dobývek pokračuje směrem k západu ve formě 20–30 m široké pásma dobývek a odvalů o délce cca 170 m, které je následováno řadou mělkých průzkumných dobývek. K východu dobývky přecházejí ve vzájemně propojený systém prací. Ložisko bylo téměř kompletně vytěženo. Zrudnění (páskovaná, vtroušená a výjimečně žilná textura) je zde vázáno na pararuly, ložní křemenné žíly a čočky a hrubozrnné rekrystalované a pokřemenělé polohy erlanu se sulfidy. Zrudnění dosahovalo mocnosti 1–2,5 m. Obsah zlata se zde pohybuje od 0,3 do 10,8 g na tunu. Lokalita patří k nejzajímavějším památkám středověkého hornictví v okolí Humpolce a je chráněna.
• Rýžoviště zlata Březinka – v nejstarší době zde bylo v nižších partiích směrem k obci Čejov rýžováno zlato. Ve 13. století až 14. století zde bylo těženo zlato pravděpodobně i hornickým způsobem. Dále se zde začátkem 20. století krátce těžil živec. Těžba zlata byla prováděna u Humpolce pouze na těchto lokalitách a na lokalitě Trucbába u Humpolce-Hněvkovic.

 

Železniční doprava

Železniční stanice Humpolec je koncovou stanicí na železniční trati Havlíčkův Brod – Humpolec.

Silniční doprava

Katastrem města prochází dálnice D1, která se na území sousedního Vystrkova kříží na exitu 90 se silnicí I/34. Dále tudy prochází silnice II. třídy:

• II/129 v úseku Křelovice – Petrovice – Humpolec
• II/347 v úskeu Světlá nad Sázavou – Humpolec
• II/348 v úseku Rozkoš – Štoky
• II/523 v úseku Větrný Jeníkov – Krasoňov – Humpolec

a silnice III. třídy:

• III/03418 Humpolec – Vilémov – Plačkov – Kamenice
• III/12924 Sedlice – Hněvkovice – Humpolec
• III/12924a ze silnice III/12924 do Kletečné
• III/12934 Humpolec – Brunka
• III/12935 Humpolec – Jiřice
• III/12936 II/130 – Lhotka – Jiřice
• III/13116 Krasoňov – Mikulášov
• III/34771 Humpolec – Světlice – Budíkov
• III/34775 Bystrá – II/523

• Vlasta Bohdalová (* 1957), politička a pedagožka
• František Hamza (1868–1930), lékař a spisovatel
• Jindřich Honzl (1894–1953), divadelní a filmový režisér
• Aleš Hrdlička (1869–1943), antropolog
• Miluše Horská (* 1959), politička a vysokoškolská pedagožka
• Milan Hrala (1931–2015), vysokoškolský pedagog, rusista a bohemista
• Ferdinand Hrejsa (1867–1953) historik, teolog, děkan, překladatel a publicista
• Dušan Kadlec (1942–2018), malíř marin působící v Kanadě
• Jan Ferdinand Kamarýt (1805-1870), kronikář města Humpolec
• Dobroslav Krejčí (1869–1936), statistik a rektor Masarykovy univerzity
• František Xaver Kryštůfek (1842–1916), římskokatolický kněz, teolog, rektor Univerzity Karlovy
• Jan Miloslav Kryštůfek (1844–1924), pedagog a historik
• Ivan Martin Jirous (1944–2011), básník a publicista
• Otto Mettal (1848–1921), šlechtic a politik
• Jiří Myron (1884–1954), herec, režisér a divadelní ředitel
• Karel Skorkovský (1881–1959), stavební inženýr a podnikatel a zakladatel firmy Dr. Ing. K. Skorkovský
• Jiří Skorkovský (1873–1931), politik a poslanec, ředitel tiskárny ministerstva obrany a odborový rada MNO, novinář
• Josef Stránský (1872–1936), dirigent, hudební skladatel
• Čeněk Vosmík (1860–1944), sochař
• Jan Zábrana (1931–1984), spisovatel a překladatel
• Jan Želivský (1380–1422), husitský kněz a kazatel

• Humpolec
• Brunka
• Hněvkovice
• Kletečná
• Krasoňov
• Lhotka
• Petrovice
• Plačkov
• Rozkoš
• Světlice
• Světlický Dvůr
• Vilémov

• Humpolec je spojován s fiktivní postavou Hliníkem z filmu Marečku, podejte mi pero!, který zde má své HLINÍKárium, které bylo otevřeno 22. září 2006 za přítomnosti Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Nedaleko HLINÍKária se nachází park Stromovka s pamětní deskou Hliníkovi (odhalena 8. září 2002).
• Asi 3 km od centra města se nachází zřícenina hradu Orlík.
• V Humpolci byly natočeny filmy Údolí krásných žab a Dobří holubi se vracejí. Na nedaleké zřícenině hradu Orlík filmová pohádka Jak se budí princezny.
• Poesiomat – na Horním náměstí

•   Námestovo, Slovensko

Reference

LIteratura

• BEZSTAROSTA, Michal. Hudební život na Humpolecku na přelomu 19. a 20. století. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jiří Zahrádka. Dostupné online.

• KAMARÝT, Jan. Kamarýtova kronika : kronika Jana Kamarýta a jeho pokračovatelů (1848-1915). 2. vyd. V Humpolci: [Z. Škrabánek], 2016. ISBN 978-80-260-7318-5, ISBN 80-260-7318-5. OCLC 907521008

Související články

• AFC Humpolec

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Humpolec na Wiki Commons
•   Encyklopedické heslo Humpolec v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
•   Slovníkové heslo Humpolec ve Wikislovníku
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Humpolec
• Humpolec v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• Městské kulturní a informační středisko
• Městská naučná stezka Po stopách historie – popis památek ve městě Humpolci

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.