Hrabě je titul (hodnost) příslušníka vyšší šlechty.
Přechýlenou formou je hraběnka a v češtině se taktéž používá neformální výraz komtesa pro neprovdanou dceru hraběte. Hraběti přísluší oslovení (titul) Hraběcí Milost, dnes také Excelence. Bývalým bezprostředním hrabatům přísluší oslovení Osvícenost.
V českých zemích se používal od roku 1627, kdy zde byly zavedeny říšské šlechtické hodnosti. Odpovídal ve Franské říši zavedenému titulu Graf. Hraběcí titul byl dědičný a zpravidla označoval všechny příslušníky rodu.
Anglický ekvivalent pro domácí šlechtu je titul earl, kdežto pro evropskou šlechtu se v angličtině používá slovo count.
Latinský ekvivalent zní comes (gen. sg. comitis, pl. comites; = „průvodce, společník“ jako derivát z fráze cum eo = jít s), do italštiny přešel jako „conte“, do francouzštiny jako „comte“, do španělštiny jako „conde“. České slovo „hrabě“ pochází ze starohornoněmeckého grāveo, později gravo.
Hrabě byl původně královský úředník, ale zhruba od 9. století se tento titul stal dědičný. Od středověku je hrabě řazen mezi vyšší šlechtu. Oficiální oslovení hraběte je Excelence (dříve Vysokorodý pán nebo Hraběcí Milost). Pouze v případě mediatizované německé šlechty je správné oslovení Osvícenosti (Eure Erlaucht).
Ve starověkém Římě se jednalo o úřední titul, jejž používali doprovodci některých magistrátů.
Hraběcí titul se na rozdíl od řady jiných šlechtických hodností stal součástí šlechtické titulatury prakticky ve všech evropských monarchiích.
Kromě uvedených označení, existují ještě některé neobvyklé tituly na hraběcí úrovni, ačkoli jich není tolik.
Dauphin byl dvakrát použitý titul v jižní Francii ještě předtím než se (neformálně) stal dvorním titulem následníka francouzského trůnu, podle provincie, která dodnes nese jméno Dauphiné.
Arcihrabě (francouzsky Archicomte) byl ojedinělý titul užívaný ve středověku flanderskými hrabaty, kteří byli zároveň pairy francouzské Koruny. Titul arcihrabat však pánům Flander francouzští králové nikdy oficiálně nepřiznali. Po včlenění Flanderského hrabství do Burgundského vévodství užívali titul arcihrabat (neoficiálně) i burgundští vévodové, ovšem titul nevázali na Flandry, ale na Svobodné burgundské hrabství (francouzsky Franche-Comté). Po vymření Burgundské dynastie již další vládci Franche-Comté – španělští Habsburkové a francouzští Bourboni arcihraběcí titul nenesli.
Hrabě-Vévoda (španělsky Conde-Duque) byl titul vzácně užívaný ve Španělsku, pokud šlechtic-grand vlastnil více titulů. Nejznámějším příkladem je první ministr krále Filipa IV., Don Gaspar de Guzmán, 3. hrabě Olivares a 1. vévoda ze San Lúcar la Mayor (od roku 1625). Užíval na vlastní přání titul Conde-Duque de Olivares, což bylo unikátní a v rozporu s obvyklou tradicí řadit vyšší tituly před nižší.
Hrabě-Baron (portugalsky Conde-Barão) titul užívaný řídce v Portugalsku obdobně jako Hrabě-Vévoda ve Španělsku. Příkladem může být Luís Lobo da Silveira, 7. baron z Alvita a 1. hrabě z Orioly (od roku 1653). V Lisabonu je dodnes náměstí po něm pojmenované Largo do Conde-Barão.
Hrabě baldachýnu (italsky Conte di Baldacchino) byl/je titul náležející v Papežském státě a Vatikánu dědičně hlavě rodu Soderiniů. Hlavy šesti významných rodů italských markýzů mají dědičně titul markýze baldachýnu s právem nést při slavnostních příležitostech po jedné tyčce šestisloupkového papežského baldachýnu nad Svatým otcem. Před baldachýnem pak kráčí hrabě Soderini nesoucí zlatou růži. Hrabě baldachýnu má nárok na titul Don, který v Itálii náleží jinak jen knížatům, vévodům a také markýzům baldachýnu. Význam titulů markýze a hraběte baldachýnu je však dnes velmi umenšen, neboť ceremonie s papežským baldachýnem se dnes již nepořádají.
Hrabě posvátného paláce v Lateráně (latinsky Comes palatinus Lateranus) je titul garantovaný a udílený papežem všem rytířům španělské kapituly Řádu Božího hrobu. Španělská kapitula je totiž ze všech řádových kapitul jediná, která je otevřená výlučně šlechticům.
Serdar byl vojensko-správní titul užívaný v Osmanské říši, zejména v oblasti dnešní Černé Hory a Srbska. Odpovídal zhruba hodnosti hraběte.
V německých zemích byl titul kombinovaný se jménem jurisdikce nebo místem, za něž byl tento šlechtic zodpovědný, např.
Titul | Ženský titul / získaný sňatkem od manžela | Území | Poznámka |
---|---|---|---|
Markrabě (Markgraf) | Markraběnka | Markrabství | Vládce pohraniční marky resp. markrabství, stojící mezi knížetem a hrabětem |
Lankrabě (Landgraf) | Lankraběnka | Lankrabství | Tzv. zemský hrabě zodpovědný pouze císaři |
Okněžněný hrabě (Gefürsteter Graf) | Okněžněná hraběnka | Okněžněné hrabství | Držitel říšského hrabství, postaveného na roveň knížectví, obvykle byl sám knížetem |
Falckrabě (Pfalzgraf) | Falckraběnka | Falckrabství | Doslova „palácový“ hrabě, původně mělo v říši každé kmenové vévodství své falckrabství. Nejvyššího uznání dosáhlo lotrinské falckrabství, které povýšilo na Rýnské kurfiřtství |
Župní hrabě (Gaugraf) | Župní hraběnka | Župa (Gau), Župní hrabství | Původní forma hraběcího titulu vzniklá ve Franské říši v 9. století, ve 12. století převzali vládci žup Svaté říše tituly hraběcí, lankraběcí či jiné |
Purkrabí (Burggraf) | Purkraběnka | Purkrabství | Purkrabí, kastelán, správce a strážce hradu |
Starohrabě (Altgraf) | Starohraběnka | hrabství, panství | Titul náležející výlučně rodu Salm-Reifferscheidt |
Porýnský hrabě (Rheingraf), Pustinný hrabě (Wildgraf), Křovinný hrabě (Raugraf) a Lesní hrabě (Waldgraf) | Porýnská, Pustinná, Křovinná či Lesní hraběnka | Porýnské, Pustinné, Křovinné či Lesní hrabství | Zvláštní tituly jednotlivých větví rodu Emichovců (Emichonen) ze středního Porýní, tyto větve vymřely v 15. století a dnes některé z titulů převzal rod Salmů. Titul křovinná hraběnka z Falce (Raugräfin von der Pfalz) byl udělen navíc také svobodné paní Marii Louise z Degenfeldu, dědičný i pro její děti z morganatického manželství s kurfiřtem Karlem I. Ludvíkem |
Solní hrabě či Hallský hrabě (Salzgraf či Hallgraf) | Solní či Hallská hraběnka | Solní či Hallské hrabství | Hrabě odpovědný za správu solních dolů v hrabství kolem Reichenhallu, dosazen králem Jindřichem IV. Ač se jedná vlastně o úředníka (viz níže), byla tato funkce spojená s držbou vlastního hrabství a navíc do ní byly dosazován jen osoby hraběcího původu z rodů hrabat z Dießenu a Wasserburgu. |
V německých zemích se též objevují archaická a dnes již zaniklá označení pro různé úřady obsahující slovo „Graf“. Je to např. Deichgraf (vedoucí výstavby a správce pobřežních přímořských hrází), Hansegraf (úředník v hanzovních městech odpovědný za správu obchodních, celních a hanzovních záležitostí) nebo Gograf (na sz. Německa předsedající oblastního soudu). Ačkoli šlo o feudální úřady mnohdy udílené šlechtickým osobám, se skutečnými šlechtickými tituly mají společné stejně tak málo jako české termíny uhlobaron nebo karnevalový král.
Zvláštní postavení má titul dvorský falckrabí, německy Hofpfalzgraf a latinsky Comes palatinus (nemá nic společného s papežským Comes palatinus Lateranus, viz výše). Ve Svaté říši římské se tak označovali držitelé malých a velkých palatinátů (též komitiv). Šlo o privilegia, vydávaná římsko-německými panovníky a jimi pověřenými osobami (obvykle taktéž držiteli palatinátu), která svým nositelům umožňovala např. legitimizovat levobočky, jmenovat notáře, potvrzovat závěti, udílet erby a znaky, udílet či potvrzovat akademické hodnosti a vzácně také razit mince, pečetit červeným voskem či povyšovat do prostého šlechtického stavu. Palatináty získali šlechtici různých hodností i osoby nešlechtické. Dvorský falckrabí nebyl šlechtický titul. Pokud ovšem někdo získal papežský titul lateránského hraběte a zároveň od císaře také palatinát, psával si titul spojenou formou Comes palatinus imperiali et papali auctoritate (falckrabí/palácový hrabě z pravomoci císařské i papežské), i když skutečným hraběcím titulem byl pouze titul papežský.
Někteří panovníci udíleli šlechtě (tedy nejen hrabatům) takové tituly, z nichž šlo jednoznačně poznat, ve kterém státě či z moci kterého zeměpána byl takový titul udělen. V případě hrabat se takto odlišoval říšský hrabě Svaté říše římské (něm. Reichsgraf), hrabě Prvního Francouzského císařství (franc. Comte de l'Empire), hrabě Oldenburské monarchie, který byl zároveň tzv. lenním hrabětem, tedy na rozdíl od „prostých“ hrabat měl v rukou správu rodových statků (dánsky Lensgreve), hrabě Benátské republiky (ital. Conte Veneto) a hrabě papežský, zvaný římský (ital. Conte di Romano pro italskou šlechtu, latinsky Comes Romanus pro cizince).
Následující seznam je založen na originálu Glossary na Heraldica.org, sestavený Alexanderem Krischnigem. Mužský tvar je následován ženským a pokud existuje i označení území, je ve třetím sloupci.
Jazyk | Mužský titul | Ženský titul / získaný sňatkem od manžela | území |
---|---|---|---|
Latinsky (středověkou, nikoli klasickou latinou) | Comes | Comitissa | Comitatus |
Italsky | Conte | Contessa | Contea, Contado, Comitato |
Francouzsky | Comte – srov. var.: Comtor | Comtesse | Comté |
Německy | Graf | Gräfin | Grafschaft |
Anglicky | Earl = vztahuje se na britského hraběte / Count se aplikuje na všechny ostatní monarchie | Countess (stejné použití jako Earl) | Earldom pro titul Earl / County pro titul Count, ale v tomto případě označuje v anglosaských zemích také (především) územní správní jednotku |
Španělsky | Conde | Condesa | Condado |
Hebrejsky | רוזן (Rozen) | רוזנת (Rozenet) | |
Albánsky | Kont | Konthesë | |
Irsky | Cuntas (vedle Iarla = angl. Earl – srov. norsky: Jarl) | Cuntaois | |
Řecky | Κόμης (Komes) | Κόμισσα (Komissa) | Κομητεία (Kometéia) |
Maďarsky | Gróf | Grófnő | Megye |
Maltsky | Konti | Kontessa | |
Monegašsky | Conte | Contessa | |
Portugalsky | Conde | Condessa | Condado |
Rumunsky | Conte | Contesă | Comitat |
Rétorománsky | Cont | Contessa | |
Srbsky | Grof | Grofica | Grofovija |
Slovensky | Gróf | Grófka | Grófstvo |
V rámci zemí Koruny české byl hraběcí titul zaveden teprve roku 1627 spolu s vydáním Obnoveného zřízení zemského (definitivně pak císařským nařízením z 25. března 1629 novelizovaným r. 1640). Tehdy začaly v Čechách i vedlejších zemích platit oficiálně říšské tituly a zároveň začaly být udíleny hraběcí tituly české. Neoficiálně se ovšem hraběcí důstojnost v Čechách vyskytovala již dříve. Před Bílou horou užívali v království hraběcí titul např. Hardeggové, Gutštejnové, Salmové nebo Zrinští. Formálně byla česká šlechta rozdělená jen na nižší stav, dělící se ještě na vladyky a rytíře a na stav vyšší, panský. Bohatí a hrdí čeští páni jen velmi neochotně, pokud vůbec, uznávali hodnost knížecí. Před „pouhými“ hrabaty říšskými, uherskými či jinými se naprosto odmítali sklonit. Od středověku až do let po roce 1627 lze však vysledovat některé mezníky v pronikání hraběcího titulu na české území.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Graf na německé Wikipedii a Count na anglické Wikipedii.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Hrabě, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.