Hřib Medotrpký: Houba z čeledi hřibovitých

Patří do skupiny barevných a modrajících hřibů dříve řazené do sekce Calopodes rodu Boletus. Vyskytuje se pouze v teplých listnatých lesích nebo na hrázích rybníků v nížinách a pahorkatinách. Pro výrazně hořkou chuť je nepoživatelný, někdy je uváděn i jako slabě jedovatý. Výrazným poznávacím znakem je žluté zabarvení třeně a bílý až světle hnědý povrch klobouku.

Hřib medotrpký
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení	Agaricomycotina
Třída	Agaricomycetes
Řád	hřibotvaré (Boletales)
Čeleď	hřibovité (Boletaceae)
Rod	hřib (Caloboletus)
Binomické jméno
Caloboletus radicans (Pers.) Vizzini 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

• Boletus albidus Roques 1832
• Boletus amarus Pers. 1801
• Boletus amarus Pers. ex Vitt.
• Boletus candicans
• Boletus dulcis Krbh.
• Boletus pachypus Fr. 1815
• Boletus radicans Pers.: Fr.
• Boletus radicans Pers. ec Fr. s Kallenb.
• Boletus radicans var. pachypus (Fr.) Bon 1985
• Boletus reticulatus var. albus (Pers.) Hlaváček 1994
• Boletus suspectus Krombh. s. Smotl.

české názvy

• hřib bělostný
• hřib brotanový
• hřib kořenový
• hřib kříšťovitý
• hřib medotrpký
• hřib podezřelý
• modrák hořký
• modrák trojpásý

 

Makroskopický

Klobouk o rozměrech 60 - 160 (220) milimetrů je v mládí bílý až šedavě bílý, plstnatý. Starší plodnice (zvlášť v důsledku deštivého počasí) či exempláře rostoucí na slunci mohou plstnatou vrstvu ztrácet a vykazovat béžový, krémový až nahnědle skvrnitý vzhled.

Rourky jsou v mládí světle žluté, později citronově žluté. U starších plodnic získávají žlutoolivový nebo žlutookrový odstín. Na řezu či otlaku modrají.

Třeň bývá na povrchu citronově žlutý (stářím bledne), v horní části často vykazuje červené nebo hnědočervené tečkování. Vyskytnout se může i načervenalý prstencový pásek. Žlutá (při dotyku tmavnoucí) síťka v horní části třeně může chybět.

Po rozkrojení nebo poškození dužnina modrá (modrozelený inkoustový odstín). V místech okusu nebo staršího poškození může být patrné růžové zabarvení. Chuť dužniny je po chvíli hořká, zprvu však může působit nasládle. Vůně je za čerstva nevýrazná, ve stáří nebo při zasychání však plodnice páchnou. Charakter zápachu bývá popisován různě, objevuje se přirovnání ke karbolu (fenolu) nebo častěji k močovině¹), případně bývá pach charakterizován jako nakyslý, nepříjemný a podobně.

¹) Močovina sama o sobě není cítit, typický zápach vzniká jejím bakteriálním rozkladem, při kterém se uvolňuje čpavek a další látky.

Hřib medotrpký často tvoří srostlice více plodnic.

Mikroskopický

Výtrusy dosahují rozměrů (10) 11 - 14 (16) × (4) 4,5 - 6 (6,5) µm. Jsou elipsovité, na povrchu hladké. Pokožku klobouku kryjí trichodermální hyfy, které ve stáří obvykle kolabují.

 

Hřib medotrpký není příliš hojný, rozšířený je roztroušeně spíše v nižších polohách a pahorkatinách. Vyskytuje se ve světlých listnatých lesích, v parcích a na hrázích rybníků. Pilát jej uváděl mezi druhy xerotermních dubohabrových hájů na vápencích. Obvykle je vázaný na duby, méně často na buky či lípy. Podhoubí může na stejném místě vydržet řadu let. Plodnice se objevují od července do září.

 

Roste v Evropě a Severní Americe (Kanada, USA). Z Evropských států jsou to: Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.

V rámci chráněných území České republiky byl hřib medotrpký popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

• Bílé Karpaty (Jihomoravský a Zlínský kraj)
• Český kras (Středočeský kraj)
  • Klapice (okres Praha-východ)
  • Kulivá hora (okres Praha-západ)
  • Radotínské údolí (okres Praha-západ)
• Jílovka (okres Česká Lípa)
• Luční (okres Tábor)
• Podyjí (jižní Morava)
• Velký vrch (okres Louny)
• Vrbenské rybníky (okres České Budějovice)
• Vyšenské kopce (okres Český Krumlov)

Záměnu lze snadno vyloučit podle chuti dužiny, která je hořká (hořkost se nemusí projevit okamžitě při ochutnání, ale až po několika sekundách). Dalším znakem, který ale může chybět, je červené tečkování především v horní polovině třeně. Typickým projevem je zápach močoviny, který se objevuje během zasychání plodnice.

Vzhledově podobné mohou být:

• hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) - vzácnější než hřib medotrpký, prakticky vždy na vápencovém podkladě
• hřib plavý (Hemileccinum impolitum) - poškozená dužina nemodrá, třeň vždy bez síťky
• hřib žlutý (Neoboletus luridiformis v. pseudosulphureus) - klobouk převážně žlutý, stejně tak i dužnina, třeň vždy bez síťky
• hřib koloděj prvosenkový (Suillellus luridus f. primulicolor) - klobouk převážně žlutý, výraznější síťka na třeni
• hřib satan hlohový (Rubroboletus satanas f. primulicolor) - xanthoidní forma hřibu satanu
• hřib kříšť (Caloboletus calopus) - výraznější červené zabarvení spodní poloviny třeně, spíše na kyselých podkladech

•  
  hřib Fechtnerův
•  
  hřib plavý
•  
  hřib žlutý
•  
  hřib kříšť

Vzhledově nejpodobnější hřib Fechtnerův je mnohem vzácnější a obvykle se vyskytuje na vápencovém podkladě (hřib medotrpký je k podloží tolerantnější). Na rozdíl od hřibu medotrpkého většinou neroste na hrázích rybníků. Liší se stříbřitě našedlým kloboukem.

 

Hřib medotrpký patří mezi teplomilné a suchomilné barevné hřiby. Není zákonem chráněn a není uveden ani na červeném seznamu hub, ale vzhledem k omezenému výskytu by tato houba měla být chráněna.

Hřib bělostný

Za samostatný druh byl dříve považován hřib bělostný (Boletus albidus), který je v současnosti považován za formou hřibu medotrpkého s čistě bílým kloboukem. Objevuje na zastíněných stanovištích (obvykle při vlhkém počasí).

Hřib podezřelý

Forma se žlutavě-hnědým či okrově hnědým kloboukem byla označována jako hřib podezřelý (Boletus suspectus). Většinou se objevuje na slunných stanovištích.

Reference

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib medotrpký na Wiki Commons
•   Galerie hřib medotrpký na Wiki Commons
•   Taxon Boletus radicans ve Wikidruzích
• BioLib.cz – Boletus radicans (hřib medotrpký) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.