Eduard Cupák: český dabér a herec

březen">10. března 1932 Brno – 23. června 1996 Praha) byl český filmový a divadelní herec, rozhlasový umělec a dabér.

Eduard Cupák
Narození	10. března 1932 Brno Československo Československo
Úmrtí	23. června 1996 (ve věku 64 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	JAMU v Brně
Aktivní roky	1950–1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se 10. března 1932 v Brně-Řečkovicích. Jeho otcem byl tiskárenský řidič Václav Cupák, který spolu s matkou Antonií měl ještě o 6 let starší dceru Floriku (Květu). Za druhé světové války, v roce 1942, mu otce i babičku popravili nacisté za tisk falešných potravinových lístků. V roce 1947 ukončil měšťanskou školu a poté studoval herectví na Státní hudební a dramatické konzervatoři a Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně. Už jako nadaný konzervatorista a student JAMU hostoval v letech 1948–1951 ve Státním divadle v Brně. Ve filmu debutoval rovněž během studií v roce 1950, a to v úloze Tomáše, syna uprchlého myslivce v historickém dramatu Temno. Na udání kvůli tehdy trestné homosexualitě byl však také za studií vyslýchán Státní bezpečností. Porušení zákazu účinkování mimo školu (v představení Krysaře) se stalo záminkou pro kárnou komisi, která se mu těsně před koncem studia v roce 1951 snažila zabránit v dokončení školy i získání angažmá. Měl pak nastoupit do továrny těžkého průmyslu v Kuřimi.

Odešel však do Prahy na konkurz k filmu. Režisér Václav Krška si ho i přes značné problémy prosadil v roli Aloise Jiráska do svého filmu Mladá léta (1952) navzdory protestům kárné komise i ministra kultury. Krška si jej oblíbil a obsazoval jej i do svých dalších filmů Měsíc nad řekou (1953) či Stříbrný vítr (1954). V obou případech Cupák ztvárnil úlohy citlivých zasněných mladíků-intelektuálů a díky jeho mladistvému vzhledu mu zůstaly role mladých chlapců až do poloviny 60. let, stal se jimi velmi populárním. V pohádce Labakan (1956) ztvárnil líného krejčovského tovaryše hrajícího si na sultánova syna. V dramatu Vina Vladimíra Olmera (1956) hrál medika Vladimíra, v romantickém dramatu Žižkovská romance (1958) fasádníka Cínu, v dramatu Cesta zpátky (1958) člena party chuligánů Freddyho, v romantickém dramatu Sny na neděli (1959) nemocného studenta Jindru, v dramatu První parta (1959) bývalého studenta pracujícího v dolech Standu Půlpána nebo mladého dělníka sirkárny Josefa Rezlera v historickém dramatu Pochodně (1960).

V letech 1955–1959 a pak znovu 1961–1967 byl též členem souboru Městských divadel pražských. V roce 1959 přešel do Divadla S. K. Neumanna, kde mimo jiné hrál Cida ve stejnojmenné hře Pierra Corneillea. Od roku 1968 už v divadlech jen hostoval.

V 60. letech začal účinkovat v televizi. Pro svůj kultivovaný projev a nezaměnitelný hlubší hlas byl často obsazován i do úlohy vypravěče, věnoval se také dabingu.

V období normalizace dokázal odmítnout tzv. normalizační filmové role i podpis Anticharty, nevyužil ani možnosti emigrace. Byl hojně obsazován v celé řadě spíše vedlejších rolí.

Patřil mezi umělecké osobnosti, o nichž bylo veřejně známo, že jsou gayi, přestože o svém soukromém životě příliš nemluvily. Jeho životním partnerem se v roce 1959 stal technik ČKD Václav Květ (1936–2019). 37 let trvající celoživotní soužití s partnerem prožíval nenápadně a bez skandálů. Nejprve spolu žili v domě na Novotného lávce u Karlova mostu, odkud se později, po smrti Václava Kršky, přestěhovali do jeho bytu ve Sněmovní ulici 7 naproti pozdějšímu sídlu Parlamentu České republiky. Později si také vlastními silami vybudovali své letní sídlo v mlýně v Brtnici. Koncem života Cupáka zhoršující se rozedma plic, podpořená vydatným kuřáctvím, donutila ukončit uměleckou činnost. Své nemoci podlehl 23. června 1996. Po jeho smrti Květ zůstal bydlet ve Sněmovní 7, v polovině 10. let 21. století se však musel odstěhovat z důvodu celkové rekonstrukce domu.

• Temno (1950) – Tomáš
• Mladá léta (1952) – Alois Jirásek
• Měsíc nad řekou (1953) – Vilík Roškot
• Olověný chléb (1953) – Kadeřavý Ferry
• Přicházejí z tmy (1953) – Ludvík
• Ztracená stopa (1953) – Pavel Kříž
• Květ republiky (1954, krátký film FAMU) – Karel Svoboda, syn
• Jan Hus (1954) – tovaryš Stašek
• Stříbrný vítr (1954) – Jan Ratkin
• Z mého života (1955) – Dvořák
• Vina Vladimíra Olmera (1956) – Vladimír Olmer
• Labakan (1956) – Labakan
• Ročník 21 (1957) – Pepouš
• Žižkovská romance (1958) – Cína
• Cesta zpátky (1958) – František Pastyřík
• Sny na neděli (1959) – Jindra
• Dům na Ořechovce (1959) – Karel
• První parta (1959) – Stanislav Půlpán
• Lidé jako ty (1960) – Jirka
• Pochodně (1960) – Josef Rezler
• Horoucí srdce (1962) – prof. Mužák
• Jak se zbavit Helenky (1967) – sportovní redaktor
• Rekviem za kouzelnou flétnu (1968, TV film) – W. A. Mozart
• Pasiáns (1969, TV film) – Filip
• Rozhovory (1969, TV film) – poražený
• Kladivo na čarodějnice (1969) – farář Schmidt
• Julián odpadlík (1970, TV film) – Řehoř
• Byly noci májové (1970, TV film) – Rajniš
• Pane, vy jste vdova! (1970) – Steiner
• Taková normální rodinka (1971, TV minisérie) – Péťa
• Chléb a písně (1971, TV film) – Vinci
• Pět mužů a jedno srdce (1971) – dr. Hofman
• Vím, že jsi vrah (1971) – por. Zeman
• F. L. Věk (1971, TV seriál) – Mozart
• Lupič Legenda (1972) – Jindřich Legenda
• Tajemství zlatého Buddhy (1973) – Krasl
• Velké trápení (1974) – otec
• Sedmého dne večer (1974) – Martan
• Akce v Istanbulu (1975) – Powell
• Pomerančový kluk (1975) – Janeš
• Mys dobré naděje (1975) – Vaniš
• Paleta lásky (1976) – Neruda
• Případ mrtvých spolužáků (1976) – Landkamer
• Mladý muž a bílá velryba (1978) – Viktor Panc
• Dnes v jednom domě (1979, TV seriál) – Víťa
• Kam nikdo nesmí (1979) – Valenta
• Čas pracuje pro vraha (1979) – Pernata
• A zlehka zazvoní (1982, TV film) – Josef, rež. Jiří Bělka
• Poklad hraběte Chamaré (1984) – abbé
• Až do konce (1984) – hauptsturmbannführer
• Figurky ze šmantů (1987) – Ing. Tomanec
• Requiem pro panenku (1991) – doktor
• Nesmrtelná teta (1993) – Rozum
• Princezna ze mlejna (1994) – vypravěč
• Narcisový dům (1994) – otec

• 1965 Zločin na poště (TV inscenace povídky) – adjunkt Houdek
• 1967 Amatér (TV inscenace) – role neurčena
• 1969 Rozhovory (TV film) – obžalovaný
• 1973 Nová metoda malíře Smithe (TV komedie) – role: malíř
• 1983 Oblouk světla (TV inscenace)
• 1987 Panoptikum města pražského – Němec Poltz v Pozdravu z dovolené
• 1988 Úraz (TV film) – Dr. Bezděk, tatínek Aleny
• 1991 Zálety koňského handlíře (TV inscenace)
• 1991 Uzavřený pavilón (TV inscenace)
• 1991 Útěk do vězení (TV inscenace)
• 1991 Tedaldo a Elisa (TV inscenace)
• 1991 Oko za oko (TV inscenace)
• 1991 Láska zlatnice Leonetty (TV inscenace)
• 1992 Dáma ví, kdy přijít (TV inscenace)

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 1991 Jean Racine: Britannicus, Československý rozhlas, 1991, režie Josef Melč – role: Narcissus
• 1994 Robert Louis Stevenson: Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda

Cupák namluvil i několik audioknih:

• Makový mužíček
• Polní žínka Evelínka
• Malý princ

Poznámky

Reference

Literatura

• ČERNÝ, Jindřich. Eduard Cupák. Praha: XYZ 302 s. ISBN 978-80-7388-346-1, ISBN 80-7388-346-5. OCLC 664091917 
• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 116
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 197, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 290
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 309, 375, 434, 484, 489, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 60, 130, 263, 266.
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 270, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 155–157.
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 112 . 
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 23, ISBN 80-903399-5-6
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 95
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 176–177. 
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 155, ISBN 80-85837-35-8
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 23–4, 27, 42, 92, 107, 140, 143, 191, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 305, 307, 310, 366, ISBN 80-85625-19-9
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 476–477. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Cupák
• Eduard Cupák v  katalogu Akademie věd ČR
• Eduard Cupák v Encyklopedii dějin města Brna
• Eduard Cupák v archivu Národního divadla Brno
• Eduard Cupák ve Filmovém přehledu
• Eduard Cupák v Česko-Slovenské filmové databázi
• Eduard Cupák ve Filmové databázi
• Eduard Cupák na Kinoboxu
• Eduard Cupák v Internet Movie Database (anglicky)
• Eduard Cupák na Dabingforum.cz
• Eduard Cupák v cyklu České televize Příběhy slavných
• Zuzana Ptáčková: Eduard Cupák: Stříbrný vítr talentovaného mladíka, Týdeník Televize, 42/2003