Jazyk Še: Jazyk z rodiny hmong-mien

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: sloh (pozůstatky mechanického překladu), formátování

Většinová část populace Šuejů mluví jazykem še-chua (pravděpodobně druh čínského dialektu hakka). Mluvčí jazyka še, přibližně 1 200 jedinců v provincii Kuang-tung, sami sebe nazývají Ho Ne, neboli „lidé z hor“ (活聶, chuo-nie).

Existují dva hlavní dialekty jazyka še, přičemž oba jsou vysoce ohroženy. Těmito dialekty se mluví ve dvou malých oblastech západně a východně od města Chuej-čou v provincii Kuang-tung.

• Luo-fu (罗浮; západní dialekt) mluví v okrese Po-luo a v městském obvodu Ceng-čcheng podle Ethnologue zhruba 580 lidí.
• Lien-chua (莲花; východní dialekt) mluví v okrese Chaj-feng podle Ethnologue přibližně 390 lidí.

Jazyk še je složité klasifikovat z důvodu velkého vlivu čínštiny na tento jazyk. Matisoff jej nechal neklasifikovaný v rámci hmongských jazyků, to však jiní považovali za pochybné a zařadili jej v rámci (potencionálně třetí větve) hmong-mienských jazyků. Še má jednoslabičné kořeny, ale tvoří hlavně slova složená. Vzhledem k podobným složkám jazyka še jej Mao, Li a Ratliff považují za blízce příbuzný jazyku ťiung-naj.

Jazyk še nelze zaměňovat s še-chuou (čínsky znaky 畲话; volně česky „dialekt Šuejů“ nebo „řeč Šuejů“), neklasifikovaným sinitským jazykem, kterým mluví příslušníci národnosti Šuejů v provinciích Fu-ťien a Če-ťiang. Mluvčí še a še-chuy mají odlišnou historii a identitu, ačkoli jsou obě skupiny klasifikovány čínskou vládou jako Šuejové.

Souhlásky

Ráz se neodlišuje od slabiky začínající samohláskou.

Vyskytuje se souhlásková mutace např. z pǐ + kiáu vzniká pi̋’iáu a z kóu + tȁi se stává kóulȁi.

Samohlásky

Jazyk še používá samohlásky /i e a ɔ ɤ u/. Obsahuje finály /j w n ŋ t k/, přičemž /t k/ se používají pouze ve slovech přejatých z hakky. Samohlásku /ɤ/ nikdy nenásleduje finála. Jedinými plozivními souhláskami, které následují přední samohlásky, jsou /n t/.

Tóny

Existuje šest tónů, zredukovaných na dva (vysoký a nízký) v uzavřených slabikách (pouze výpůjčky z hakky).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku She language na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• BRUHN, Daniel, Minority Language Policy in China, with Observations on the She Ethnic Group, 2008, [cit. 2023-05-24], Dostupné z: http://linguistics.berkeley.edu/~dwbruhn/dwbruhn_250E-paper.pdf
• Journal of Chinese Linguistics: LANGUAGES OF THE SHE MINORITY: A REVIEW OF THE LITERATURE / 畲族语言: 文献回顾 [online]. 37. 2009 [cit. 2023-05-24]. ISSN 0091-3723. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/23753782
• MAO, Zongwu a Meng ZHAOJI. She-yu jianzhi [Concise grammar of She]. Beijing, National Minorities Publ., 1986, [cit. 2023-05-24].
• RATLIFF, Martha. Ho Ne (She) is Hmongic: One final argument. Linguistics of the Tibeto-Burman Area [online]. 1998, 21(2), 97-109 [cit. 2023-05-24]. Dostupné z: http://sealang.net/sala/archives/pdf8/ratliff1998ho.pdf
• YOU, Wenliang, Shēzú yǔyán [The Languages of the She People], Fuzhou, Fujian renmin chubanshe, 2002, [cit. 2023-05-24].