Rjúnosuke Akutagawa (芥川 龍之介, 1.
srpen">1. srpna 1892, Tokio – 24. července 1927, tamtéž) byl japonský prozaik a esejista.
Rjúnosuke Akutagawa | |
---|---|
Rjúnosuke Akutagawa (1926) | |
Rodné jméno | 新原 龍之介 |
Narození | 1. března 1892 Tokio |
Úmrtí | 24. července 1927 (ve věku 35 let) Tabata |
Příčina úmrtí | předávkování |
Pseudonym | 我鬼 |
Povolání | prozaik a esejista |
Stát | Japonsko |
Alma mater | Tokijská univerzita (od 1913) |
Žánr | povídka |
Významná díla | Obraz pekla, Rašómon, Tělo ženy, Nos, V houštině |
Manžel(ka) | Fumi Akutagawa (do 1927) |
Děti | Hiroši Akutagawa Jasuši Akutagawa |
Příbuzní | Teruko Akutagawa (vnučka ze synovy strany) Takatoši Akutagawa (vnuk ze synovy strany) Mamiko Akutagawa (vnučka ze synovy strany) Yoshitoshi Kuzumaki (sestřin syn) Ruriko Akutagawa (sestřina dcera a snacha) Zengorō Tsukamoto (tchán) Mitsuko Kusabue (snacha) Teruko Akutagawa (vnučka) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Akutagawa se narodil jako syn podnikatele v oblasti mlékárenství. V letech 1913 a 1916 studoval anglickou literaturu na Tokijské univerzitě a současně byl redaktorem časopisu Šinšičó (Nová myšlenka). Zde také roku 1914 publikoval své vůbec první literární práce, povídku Rónen (Stáří) a divadelní hru Seinen to ši (Mladík a smrt). Po ukončení studia vyučoval do roku 1919 na Námořnické koleji, pak se stal redaktorem deníku Osaka Mainiči šimbun a v roce 1921 byl vyslán jako dopisovatel tohoto listu na čtyři měsíce do Číny, kde onemocněl a již nikdy se pak netěšil plnému zdraví.
Svou povídku Rašómon (doslova Brána Rašó), která mu svou uměleckou vyzrálostí získala proslulost a podle které je pojmenován slavný film Akiry Kurosawy, napsal již roku 1915. Roku 1916 se stal žákem spisovatele Sóseki Nacumeho, který jej pozval do své skupiny Mokujókai (Čtvrteční společnost) a který vysoce ocenil další jeho povídku Hana (Nos). V témže roce publikoval Akutagawa v prestižních japonských časopisech celou řadu dalších vynikajících povídek, jako např. Hankeči (Kapesník) nebo Džigokuhen (Obraz pekla), takže již v roce 1917 mohl vydat dvě sbírky svých povídek knižně, čímž se rázem stal ústřední postavou japonské literární scény. Další své mistrovské dílo, povídku Jabu no naka (V houštině), vydal po návratu z Číny roku 1922, a právě podle této povídky je natočen film Rašómon režiséra Akiry Kurosawy.
Akutagawa je mistrem moderní japonské prózy. Napsal okolo sto padesáti povídek a novel, které vydal v osmi sbírkách, a jejichž vybroušený a originální styl byl vysoce ceněn. Jejich náměty jsou velmi rozmanité, často inspirované historií nebo klasickými středověkými sbírkami příběhů, a autor v nich pomocí groteskních a bizarních, ale i satirických a humoristických syžetů znázornil nejjemnější odstíny složité lidské psychiky.
Ke konci života psal Akutagawa autobiografické povídky s pochmurným a pesimistickým laděním, které vznikaly pod vlivem jeho zhoršujících se duševních depresí, vyvolávaných ve velké míře obavami z dědičnosti choroby z matčiny strany (ta krátce po jeho narození zešílela a brzy zemřela), a kvůli kterým spáchal roku 1927 sebevraždu. Na jeho památku byla roku 1935 zřízena Akutagowova literární cena Akutagawa šó, určená nadějným začínajícím autorům.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Rjúnosuke Akutagawa, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.