Pavučinec Plyšový: Druh houby

Pavučinec plyšový
Pavučinec plyšový
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída	stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád	lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď	pavučincovité (Cortinariaceae)
Rod	pavučinec (Cortinarius)
Binomické jméno
Cortinarius orellanus Fries, 1838
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ač je ve starých houbařských atlasech veden jako jedlý, je ve skutečnosti smrtelně jedovatý. Otravy jím způsobené mají totiž extrémně dlouhou inkubační dobu, což dlouhou dobu vědcům zakrývalo souvislost mezi jeho konzumací a následnými obtížemi, takže byl až do roku 1958 považován za neškodnou houbu.

• Cortinarius rutilans Quél. 1897 – pavučinec červenožlutý
• Dermocybe orellana (Fries 1838) Ricken 1915 – kožnatka plyšová

Oranžově hnědý až hnědý klobouk má průměr 3 až 8 cm, je sametově plstnatý nebo šupinkatý, zprvu kulovitý, později plochý s vyčnívajícím tupým hrbolem uprostřed, mnohdy nepravidelně zprohýbaný.

Lupeny mladých plodnic jsou šafránově žluté, vcelku řídké a ve stáří tmavnou do rezavě hnědooranžové barvy.

Třeň dorůstá délky 3 až 7, výjimečně až 10 cm a průměru od 1 do 2 cm. Je téměř válcovitý, dole se zužující, hladký, lesklý, plný, vláknitý a pevný, žlutavý, světle okrový až žlutohnědý dole srůstá s třeni dalších plodnic. Dužina je ve třeni žlutavá, v klobouku až rezavě načervenalá.

Výtrusy jsou elipsovité 8,5–12 × 5,5–7 µm, žluté. Výtrusný prach má rezavě hnědou barvu.

 

Roste v listnatých lesích, zejména pod duby, buky a habry, od července do října. V České republice se vyskytuje poměrně řídce, častější výskyt je v severnějších oblastech Evropy, např. v Polsku a v severním Německu. Je uveden v Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh .

• orellanin – komplex asi deseti sloučenin jedovatějších než toxiny muchomůrky zelené.

Příčinou otrav je pyridinový alkaloid orellanin. Otrava je velice zákeřná, neboť se její příznaky objevují nejdříve za 2 dny (a nejpozději za tři týdny) po požití. Pro dlouhou inkubační dobu mnohdy není onemocnění spojováno s konzumací hub. Obecně lze říci, že děti jsou mnohem citlivější, příznaky se u nich objevují v řádu dní a v případě, že obdržely smrtelnou dávku, velice rychle umírají, zatímco u dospělých se příznaky objeví později a mohou bojovat se smrtí týdny až měsíce.

Projevem otravy jsou nejprve poruchy trávení (průjmy a zvracení), které však mohou chybět, zejména pokud byla houba konzumována vícekrát po menších dávkách, později poruchy močení, obvykle v podobě nejprve nadměrného močení, jehož míra plynule klesá k močení naopak nedostatečnému. Vleklá destrukce ledvin těžko rozložitelnými toxiny může nakonec vést až k úplnému zastavení jejich funkce a tudíž k úplné zástavě močení, poškozena mohou být též játra. Otrava často končí smrtí nebo trvalým poškozením ledvin, které vyžaduje pravidelnou dialýzu nebo transplantaci.

V literatuře je popsán případ masové otravy pavučincem plyšovým v Polsku v roce 1952, která postihla 102 osob, z nichž 11 zemřelo. Podobně nebezpečné jsou i další pavučince, např. severněji rostoucí pavučinec výjimečný (Cortinarius rubellus).

Otravy v Česku

V Česku se vzhledem ke vzácnosti výskytu této houby případy otrav prakticky nevyskytují, první byla zaznamenána v roce 1977, kdy zemřela dvouletá holčička, která opakovaně snědla polévku z pavučince plyšového. Jejího otce se s obtížemi podařilo zachránit.

Někteří odborníci však tvrdí, že nějaké otravy se přece jen vyskytovat mohou a že zdánlivá absence případů je způsobena tím, že se otrava těžko diagnostikuje a prokazuje (vlastně to nedělá žádná česká laboratoř) a že tedy otravy jsou zařazeny k nespecifikovaným selháním ledvin. V Polsku, kde je výskyt pavučince plyšového podstatně častější a kde mají odborníky na tyto otravy, jsou registrovány desítky případů ročně.

Je zde riziko záměny s jedlými zástupci rodu pavučinec, jejichž sběr se laikům nedoporučuje.

Někteří mykologové rozdělují velmi obsáhlý rod Cortinarius (pavučinec) na více menších rodů. V takovém případě je tato houba řazena do rodu Dermocybe (kožnatka, viz synonyma). Většina mykologů se však přiklání k názoru, že se jedná pouze o podrody.

Literatura

• VESELÝ, Rudolf; KOTLABA, František; POUZAR, Zdeněk. Přehled československých hub. Praha: Academia, 1972. Str. 300.
• KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. Str. 120.
• SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. 
• SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. Str. 124. - ISBN 80-7181-863-1
• SVRČEK, Mirko.Houby. Il. Bohumil Vančura. 4. české vyd. Praha: Aventinum, 2002. 279 s. - ISBN 80-7151-202-8
• SVRČEK, Mirko. Houby. Il. Bohumil Vančura. 2. vyd. Praha: Artia, 1988
• GARNWEIDNER, Edmund. Houby - kapesní atlas. Přel. z něm. Věra Strádalová. Praha: Slovart, 2003. Str. 122. - ISBN 80-7209-380-0

Reference

Externí odkazy

•   Galerie pavučinec plyšový na Wiki Commons
•   Obrázky, zvuky či videa k tématu pavučinec plyšový na Wiki Commons
• Otrava pavučincem (abstrakt článku)
• Italsky, s obrázkem