Miroslav Kůra: český choreograf a tanečník

květen">26. května 1924 Brno – 11. listopadu 2023) byl český tanečník a choreograf.

Miroslav Kůra
Narození	26. května 1924 Brno Československo Československo
Úmrtí	11. listopadu 2023 (ve věku 99 let) Praha nebo Brno
Povolání	tanečník, choreograf a baletní tanečník
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda (1954) zasloužilý umělec (1958) Řád práce (1963) národní umělec (1968) Cena Thálie (1994)
Choť	Jarmila Manšingrová (od 1956) Eliška Slancová
Děti	Jana Kůrová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studoval taneční techniku v Brně v baletní škole Ivo Váni Psoty, kterou vedla Psotova sestra L. Kvasnicová a dále Obchodní akademii. Již v roce 1939 se stal členem baletního souboru ve Státním divadle v Brně, angažmá získal v sezóně 1940/1941. Další dva roky působil v německém divadle v Katovicích a sezónu 1943/1944 v Norimberku, kde byl totálně nasazen. Roku 1945 byl jmenován sólistou. Spolupracoval s choreografem I. V. Psotou.

Roku 1949 se stal předním sólistou baletního souboru Národního divadla v Praze. Významný český choreograf Saša Machov vytvořil pro něho mnoho baletních inscenací.

Roku 1951 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro zařadilo Národní divadlo do program baletní koncert, ve kterém hostoval také pár tehdejšího leningradského Kirovova divadla opery a baletu (dnes Mariinské divadlo v Petrohradu). Saša Machov doplnil do koncertu výstupy Prince Siegfrieda z baletu Labutí jezero v čele s Miroslavem Kůrou. Nejúspěšnější bylo předposlední sólové vystoupení Kůry. Po skončení si diváci vynutili přídavek. Tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý to považoval za protisovětskou provokaci a svolal na druhý den schůzi. Výsledkem bylo rozhodnutí, že Miroslav Kůra měl s okamžitou platností zakázáno účinkování v Národním divadle a byl přeložen na Slovensko.

Následně v letech 1951–1953 působil jako sólista a choreograf v Košicích a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.

V sezóně 1955/1956 studoval na Baletní akademii Agrippiny Vaganové v Petrohradě (pod vedením věhlasného pedagoga Alexandra Puškina).

Do Národního divadla v Praze se vrátil jako první sólista roku 1954 a pracuje zde až do roku 1964.

V sezóně 1966/1967 byl šéfem baletu ve Skopji (SR Makedonie, Jugoslávie).

Jako choreograf se vrátil v roce 1973 a od následujícího roku zde působil jako šéf baletu. Na svoji žádost končí šéfování v roce 1978 a působil dále v Národním divadle jako choreograf až do roku 1991.

Byl jedním z nejvýznamnějších tanečníků v celé dosavadní historii českého baletu. V době své vrcholné výkonnosti patřil k světové interpretační špičce. V roce 1992 obdržel od slavného amerického vydavatelství The Marquis (MacMillan Directory Division) čestné uznání za jeho tvůrčí činnost, úspěšné baletní inscenace a za přispění k celosvětové choreografii. V tvorbě ho ovlivnil hlavně Saša Machov, který akcentoval dramatickou složku interpretace, psychologickou věrnost a dramatickou propracovanost rolí. Miroslav Kůra k tomu ještě připojil vlastní talent a jedinečnou tvůrčí osobnost. Nikdy neměl vymezený svůj obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem interpretoval burleskní a komediální postavy. Všechny jeho role měly vzácnou přesvědčivost, pravdivost, lidský a estetický rozměr.

Dne 26. května 2014 se ve Státní opeře v Praze pořádal koncert s názvem Miroslav Kůra Gala. Toto představení bylo uvedeno na jeho počest k devadesátým narozeninám.

Vystupoval v dílech jak klasického odkazu v originální verzi, tak i v dílech současných: Labutí jezero, Spící krasavice, Raymonda, Giselle, Romeo a Julie, Spartakus, Othello, Dafnis a Chloe, Petruška, Legenda o lásce, Bachčisarajská fontána, Bolero a mnoho dalších.

Choreografie

Svoji choreografickou dráhu nastoupil v roce 1948. Triptych: Rapsódie v modrém, Bolero, Petruška (první choreografie). Miroslav Kůra nastudoval přes 100 titulů. Výrazně přispěl k rozvoji baletu v naší republice. Jako první u nás uvedl baletní představení Giselle v originální verzi podle Mariuse Petipy ve Státním divadle v Brně. Vytvořil mnoho baletních inscenací, tvořil choreografie i pro operní, operetní a činoherní představení. Dále spolupracoval na televizních a filmových dílech jako například Ze života umělce, Víly (filmová adaptace baletu Giselle), Pas de Quatre (filmová adaptace baletu Labutí jezero) a mnoho dalších.

Mezi jeho choreografická díla patří: Labutí jezero, Giselle, Spící krasavice, Louskáček, Karneval, Petruška, Coppélia, Popelka, Bolero, Stvoření světa, Radúz a Mahulena, Vášeň, Romeo a Julie, Sedm krasavic, Špalíček, Ur, The Birds a mnoho dalších.

V roce 1958 se podílel na programu Laterny magiky při světové výstavě EXPO 58 a spolupracoval s Alfrédem Radokem.

Jako odborný poradce a choreograf se podílel také na úspěšných filmech Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny.

Vystupoval a choreografie vytvářel v různých zemích: Španělsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Belgie, Polsko, Kolumbie, Japonsko a mnoho dalších.

Dva roky byl manželem tanečnice Elišky Slancové (1921–1999) a roku 1956 se stal manželem sólistky baletu, později pedagožky a baletní mistryně ND Jarmily Manšingrové (1934–2020), se kterou měl dceru Janu Kůrovou (* 1959).

• 1969 Medaile d'Or, cena Vincenta Escudero – Španělsko, za nejlepší inscenaci Labutího jezera
• 1972 Grand Prix, d'Italia of RAI – Itálie, za televizní inscenaci Romeo a Julie (choreografie)
• 1974 ocenění Zasloužilý člen ND
• 1978 Choreography Prize – Japonsko, za choreografii k baletu The Birds
• 1986 State Prize of The World Doctor Society – Itálie za představení Louskáček
• 1994 Cena Thálie za celoživotní dílo

• 1948 P. I .Čajkovskij: Šípková Růženka (balet), Princ, Národní divadlo, choreografie Saša Machov
• 1951 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero (balet), Princ, Národní divadlo, choreografie Saša Machov
• 1957 Aram Chačaturjan: Spartakus (balet), titul. role, Smetanovo divadlo, choreografie Jiří Blažek
• 1958 Jarmil Burghauser: Sluha dvou pánů (balet), Truffaldino, Tylovo divadlo, choreografie Jiří Němeček
• 1959 Jan Hanuš: Othello (balet), Jago, Národní divadlo, choreografie Jiří Němeček
• 1962 Sergej Prokofjev: Romeo a Julie (balet), Merkucio, Národní divadlo, choreografie Jiří Němeček

• 1957 Robert Schumann: Karneval (balet), Národní divadlo
• 1971 Sergej Prokofjev: Romeo a Julie (balet), Národní divadlo
• 1976 Josef Suk: Radúz a Mahulena (balet), Národní divadlo
• 1979 P.I.Čajkovskij: Louskáček (balet), Národní divadlo
• 1983 Bohuslav Martinů: Špalíček (balet), Národní divadlo

Reference

Literatura

• František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 112, ISBN 80-85096-02-1
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 309, 421, ISBN 978-80-200-1502-0
• Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 123–4, 134
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 262–4
• Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 292, 295–6, 343, 396–9

Externí odkazy

• Miroslav Kůra v archivu Opery Plus
• Miroslav Kůra v databázi Archivu Národního divadla