Lužickosrbská mytologie, součást mytologie slovanské, se nedochovala v autentických dobových pramenech.
Přesto se však v pozdějších pramenech objevují božstva smyšlená. Nejstarší je zpráva o Flinsovi z roku 1492, poté o Jutrobogovi z roku 1590 a o bohyně Cice ze 17. století. Nejvíce božstev se objevuje v knize Grundtræk til En Nord-Slavisk og Vendisk Gudelære dánského spisovatele Bernharda Severina Ingemanna z roku 1824. Kromě autentických i smyšlených slovanských bohů se zde objevují i božstva severská a baltská, a autor je dělí na dobrá a zlá:
Dobrá: Triglau (Bog), Swantewit, Radegast, Prove, Sieba, Siebog, Schwayxtix, Zislbog, Podaga, Rugiwit, Karewit, Juthrbog, Dziewonna, Woda (Ódin) a Balduri (Balder)
Zlá: Zernebog (Pya), Percunust, Flins, Zirnitra (Zir), Berstuk, Marowit (domácí božstvo) a Hela (Hel).
Flins se poprvé objevuje v Chronecken der Sassen Corda Boteho z roku 1492, kde se praví že jeho idol stál poblíž Budyšína na vysoké věži a v roce 1116:
„ | Slované lužičtí odstoupili zase od víry křesťanské a svou starou modlu, řečenou Flins, totiž oblátek , protože stála na kamenu oblátkovém, zase vztýčili. Ta modla měla prý na sobě dlouhý plášť aneb rubáš, jako se dává mrtvému, a v ruce držela hůl s hořící pochodní a na levém rameně měla vztyčeného lva:ten prý, až zemrou zase je vzbudí.“ | “ |
Uváděno je také podání že idol měl pouze zástěru a že lev měl přední nohy na jeho hlavě, zatímco zadní na levém rameni. Zničen měl být saským vévodou Lotharem a biskupem Adelgotem. Karel Jaromír Erben Flinse považoval za sluneční božstvo a spekuloval o jeho spojitosti s legendárním Trutem, drakobijcem a zakladatelem Trutnova.
S největší pravděpodobností jde o smyšlenku kronikáře.
Jutrobog je poprvé objevuje v Meißnische Land- und Berg-Chronica Petra Albina z roku 1589 jako Juterbog a je srovnáván s římskou Aurorou.
Podle Karla Jaromíra Erbena stál jeho chrám, zbořený až v druhé polovině 16. století, v braniborském městě Jüterbog. Odmítá také jeho spojení s jitrem či úsvitem a s ohledem na hornolužické jutry „Velikonoce“ jej vykládá jako božstvo jarní rovnodennosti totožné s Jarovítem.
Karevít je bůh, ochránce starobylého města Charenza (Korenica) na Rujáně. Když je zobrazován sám, jeho nahá socha má dvě tváře, na prsou má volskou hlavu a na břiše hlavu kohouta. Když je zobrazován společně s Rujevítem, má dokonce šest hlav, čtyři mužské a dvě ženské. Na prsou má lví hlavu.
Protějšek Živy, podle Vollmera bohyně lásky.
Zirnitra (nebo Zir) je černý lužickosrbský drak a bůh kouzel. Zirnitra doslova znamená „zplnomocněný kouzly“. Rosvodiz je jeho příjmení.
Soška Zirnitry v podobě hada byla objevena mezi tzv. Prillwitzskými idoly, o jejichž pravosti se v 19. století vedly vášnivé spory (z této doby pochází také většina knih zmiňující tuto bytost/skupinu bytostí jménem). V současnosti panuje na straně odborníků shoda, že Prillwitzské idoly byly soudobým podvrhem.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Lužickosrbská mytologie, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.