Karl Jänig: český římskokatolický duchovní

březen">5. března 1835, Bělá – 6. října 1914, Praha-Nové Město), byl český, německy mluvící duchovní.

Důstojný pán Mons. Karel Jänig
Mons. Karel Jänig
Církev	římskokatolická
Osobní údaje
Datum narození	5. března 1835
Místo narození	Bělá Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí	6. října 1913 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí	Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vyznání	římskokatolické
Povolání	Římskokatolický duchovní
Řády a ocenění	Řád Františka Josefa V. třída: rytíř Řád železné koruny III. třídy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel z jižních Čech, byl synem myslivce na panství Buquoyů. Na náklady pražského světícího biskupa Karla Průchy studoval na teologické fakultě v Praze, kde se teprve naučil česky. Po svém vysvěcení na kněze působil jako kaplan ve Vilštejně, pak v Kraslici a nakonec v římské Animě. Po doktorátu z církevního práva působil na pražském církevním soudu, pak jako ředitel kostela na Campo Santo Teutonico. O Vánocích roku 1872 se stal vicerektorem a posléze v letech 1873–1887 rektorem německého semináře a hospice Santa Maria dell’Anima v Římě. V roce 1886 získal titul monsignore (apoštolský protonotář), roku 1887 byl z národnostních důvodů zbaven úřadu rektora a cestoval po Středomoří. Pak byl ustanoven administrátorem kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce na Novém Městě. Za jeho působení došlo kromě rozsáhlých oprav kostela i k výstavbě novobarokní budovy administrace kostela (fary). Byla postavena v letech 1902–1904 podle návrhu architekta Antonína Wiehla a Mons. Jänig v ní též žil až do své smrti 6. října 1914.

Byl držitelem rytířského řádu Františka Josefa I. a Řádu Železné koruny III. třídy.

Jänig a česká přítomnost v Římě

Karl Jänig se velmi zasloužil o získání českého hospice sv. Václava v Římě na Via dei Banchi Vecchi zpět do rukou české církve a také o založení české bohoslovecké koleje v Římě (Bohemicum, pozdější Nepomucenum). Český hospic byl připsán nově vzniklé koleji 19. dubna 1886, poté, co se Jänig zřekl svých právních nároků vůči domu („Český dům“), který byl na jeho náklady opraven. Jänig také obnovil konfraternitu (bratrstvo) sv. Jana Nepomuckého v římském kostele San Lorenzo in Lucina.

Reference

Literatura

• Schmidlin Joseph, Geschichte der deutschen Nationalkirche in Rom S. Maria dell´Anima, Freiburg/Br. – Wien, Herder 1906. S. 776-783
• Lenzenweger Josef, Sancta Maria de Anima. Erste und zweite Gründung, Wien-Rom, Herder 1959, 75-93.
• Ottův slovník naučný, díl 13 (vyd. 1898), s. 9, též přístupný na webu^{[nedostupný zdroj]}
• Pavel Křivský, Karel Jaenig, 1835-1914: literární pozůstalost, Praha: Lit. archív Památníku nár. písemnictví, 1971
• Jan Kotous, Msgre. ThDr. Karel Jänig, kněz, právník a zemský vlastenec, Revue církevního práva 2016, č. 1, s. 85-86.
• Parma Tomáš, Česká kolej v Římě, její symbolika a znak, Genealogické a heraldické informace 2006, 78–82.
• Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, ed. Tomáš Parma, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0.

Související články

• Seznam českých nositelů titulu monsignore

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Jänig na Wiki Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Jänig
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Jaenig Karl 1835