Florence Marlyová: česká herečka

červen">2. června 1919 Obrnice – 9. listopadu 1978 Glendale, Kalifornie, USA) byla mezinárodně proslulá herečka českého původu.

Florence Marlyová
Narození	2. června 1919 Obrnice
Úmrtí	9. listopadu 1978 (ve věku 59 let) Glendale
Choť	Pierre Chenal (1937–1955)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodila se 2. června 1918 v Obrnicích u Mostu, ačkoli v některých zdrojích se uvádí i narození roku 1919. Od dětství recitovala a zpívala a toužila stát se operní pěvkyní, ale kvůli vadě hlasivek se na tuto dráhu dát nemohla. V sedmnácti letech odešla do Paříže, kde na Sorbonně studovala literaturu, dějiny umění a filozofii. Měla jazykové nadání, proto mohla hrát v řadě zahraničních filmů.

Náhodné setkání s režisérem Pierrem Chenalem (1904–1990), za kterého se v roce 1938 provdala, ji vyneslo mezi přední hvězdy francouzského filmu. Hrála například v jeho filmu Alibi (L'Alibi 1938) i v dalších filmech jiných francouzských režisérů.

V roce 1940 opustila Francii a přes Portugalsko se dostala do Argentiny, kde se v roce 1942 setkala se svým manželem, který se angažoval v protinacistickém odboji a musel uprchnout. I tady se dokázala prosadit a po roce 1943 hrála ve třech španělsky mluvených filmech. Třetí z nich, snímek Cesta bez návratu (Viaje sin regreso, 1946), režíroval opět Chenal.

Po návratu do Evropy zazářila ve válečném dramatu René Clémenta Krysy (Les maudits, 1947), který zvítězil na filmovém festivalu v Cannes. Florence Marly byla za svou roli záporné hrdinky nominována na nejlepší herečku festivalu a získala cenu kritiky.

V roce 1948 ztvárnila roli princezny Vilemíny Hagen ve filmu Krakatit Otakara Vávry a veškerý svůj zisk z něj (celkem 100 000 dolarů) věnovala svým přátelům a známým v Československu. Šlo o jediný český film její kariéry, nicméně v rodné zemi nebyla kritiky hodnocena pozitivně. Poté odešla do Hollywoodu, kde hrála například ve filmu Lewise Allena Sealed Verdict (1948) a po boku Humphreyho Bogarta ve filmu Joe z Tokia (1949).

V 50. letech v době mccarthismu se dostala na černou listinu kvůli podezření z levicové orientace, což zabrzdilo její kariéru a nemohla se z natáčení v Chile vrátit do USA. Nuceně pak strávila dva a půl roku v Mexiku a hrála ve dvou španělsky mluvených filmech svého manžela Pierra Chenala. Její jméno bylo později očištěno, když byla odhalena záměna s Anny Marly, zpěvačkou ruského původu.

V roce 1956 se po rozvodu s Chenalem provdala za rakouského hraběte Degenharta von Wurmbrand-Stuppach (1893–1965), a i když se ještě v témže roce rozvedli, užívala i nadále dobře znějící jméno hraběnka Florence von Wurmbrand.

V 50. letech se objevovala v amerických televizních seriálech a jako zpěvačka a pianistka účinkovala také v nočních klubech. Roku 1963 byla zatčena a odsouzena za držení drog, za což si odpykala tři roky vězení.

Jejím posledním celovečerním filmem se stal v roce 1973 hororový příběh Dr. Death: Seeker of Souls a v témže roce naposledy zazářila na filmovém festivalu v Cannes v krátkometrážním filmu Space Boys, k němuž sama napsala scénář i hudbu.

Zemřela bezdětná ve věku 59 let na infarkt 9. listopadu 1978 v Glendale v Kalifornii.

• 1937 Alibi, křivé svědectví (L'Alibi, režie Pierre Chenal) – paní de Gordon
• 1947 Krysy (Les Maudits, režie René Clément) – Hilda Garosi (nominace na nejlepší herečku, cena kritiky)
• 1948 Krakatit (režie Otakar Vávra, podle knihy Karla Čapka) – princezna Vilemína
• 1949 Joe z Tokia (Tokyo Joe, režie Stuart Heisler) – Trina Pechinkov Landis
• 1966 Královna krve (Queen of Blood, režie Curtis Harrington) – mimozemská krvelačná královna

Reference

Literatura

• BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3 S. 72–75.

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Florence Marlyová na Wiki Commons
• Životopis Florence Marly (anglicky)
• Florence Marlyová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Florence Marlyová v Internet Movie Database (anglicky)
• Florence Marlyová na Kinoboxu
• minigalerie Archivováno 26. 9. 2009 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.