1936 Eritrea

Ve službě v italském námořnictvu byla v letech 1937–1948. Účastnila se druhé světové války. Dne 12. února 1948 byla v rámci reparací předána Francii a do francouzského námořnictva byla zařazena jako avízo Francis Garnier (A04, F730). Vyřazena byla roku 1966.

Eritrea
Základní údaje
Typ	šalupa
Uživatelé	Regia Marina Francouzské námořnictvo
Jméno podle	Eritrea
Zahájení stavby	červenec 1935
Spuštěna na vodu	28. září 1936
Uvedena do služby	10. února 1937
Osud	vyřazena 1966
Následovník	Diana
Takticko-technická data
Výtlak	2165 t (na hladině) 3068 t (pod hladinou)
Délka	87 m (mezi svislicemi) 96,9 m (max.)
Šířka	13,3 m
Ponor	4,7 m
Pohon	2 diesely, 2 diesel-generátory 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 7800 + 1300 hp
Rychlost	20 uzlů
Dosah	6950 nám. mil při 11,8 uzlech
Posádka	234
Výzbroj	4× 120mm kanón (2×2) 2× 40mm kanón (2×1) 4× 13,2mm kulomet (2×2)
Operační nasazení
Služba u	1937–1948 (Itálie) 1948–1966 (Francie)
Nasazení	druhá světová válka

 

Plavidlo bylo objednáno pro službu v koloniích a jako eskortní loď v době války. Jeho stavba byla objednána 8. května 1935 u italské loděnice Cantieri di Castellamare di Stabia. Stavba byla zahájena v červenci 1935, na vodu byla ponorka spuštěna 28. září 1936 a do služby byla přijata 10. února 1937. Původně plánovaná stavba sesterské lodě Etiopia se neuskutečnila.

 

Výzbroj představovaly čtyři 120mm kanóny ve dvoudělových věžích, dva 40mm kanóny a čtyři 13,2mm kulomety. V případě potřeby šalupa mohla sloužit i ke kladení min. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů. Pohonný systém tvořily dva diesely FIAT o výkonu 7800 hp, dva diesel-generátory a dva elektromotory Marelli o výkonu 1300 hp. Lodní šrouby byly dva. Dosah byl 6950 námořních mil při rychlosti 11,8 uzlů s využitím elektromotorů a 5000 námořních mil při plavbě rychlostí 15,3 uzlu s využitím dieselů.

Modifikace

V letech 1940–1941 byly 40mm kanóny nahrazeny čtyřmi 37mm kanóny.

Reference

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Eritrea (1936) na Wiki Commons