Charlotta Garrigue Masaryková, rozená Charlotte Garrigue, (20.
listopad">20. listopadu 1850 Brooklyn, New York, USA – 13. května 1923 Lány, Československo) byla česká literátka, intelektuálka a feministka amerického původu, první dáma Československa a manželka prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Charlotta Garrigue Masaryková | |
---|---|
1. první dáma Československa | |
V roli: 14. listopadu 1918 – 13. května 1923 | |
Předchůdkyně | role vznikla |
Nástupkyně | Hana Benešová |
Stranická příslušnost | |
Členství | Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická |
Rodné jméno | Charlotte Garrigue |
Narození | 20. listopadu 1850 Brooklyn, New York USA |
Úmrtí | 13. května 1923 (ve věku 72 let) Lány Československo |
Místo pohřbení | hřbitov v Lánech |
Choť | Tomáš Garrigue Masaryk (1878–1923) |
Rodiče | Rudolph Garrigue a Charlotte Lydia Whiting |
Děti | Alice Masaryková Herbert Masaryk Jan Masaryk Eleanor Masaryková Olga Masaryková |
Náboženství | unitářství |
Commons | Charlotte Garrigue Masaryk |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodila se v Brooklynu v roce 1850 jako třetí z jedenácti dětí. Otec Rudolph Pierre Garrigue byl bohatý americký obchodník, spolumajitel pojišťovny Germania. Pocházel ze staré jihofrancouzské hugenotské rodiny, která v době jejich pronásledování odešla do Dánska, kde se Rudolph Pierre narodil. Matka Charlotte Lydia roz. Whiting pocházela z chicagské rodiny Whitingů, kteří se hrdě hlásili k předkům, kteří mezi prvními evropskými přistěhovalci přistáli na lodi Mayflower. Její rodina později žila také v Bronxu.
Zajímala se o umění, zvláště o hudbu. V 18 letech proto odjela studovat hru na klavír do Lipska. Bydlela v rodině Göringových. Chtěla se stát profesionální klavíristkou, po třech letech si však cvičením poškodila ruku natolik (přecvičila ji, jak uvádí Masaryk v „Hovorech“), že nemohla ve studiu pokračovat, a proto se vrátila zpět do USA. Představu o slovanském etniku čerpala v mládí od Ukrajinky Mařky Kirpotinové.
V USA studovala matematiku a vyučovala hru na klavír, zůstala však v kontaktu s Göringovými a čas od času se do Lipska vracela. Při jedné z návštěv zde v roce 1876 potkala Tomáše Masaryka, který u Göringových bydlel a pobýval v Lipsku po doktorátu na vídeňské univerzitě. Spřátelili se, spojoval je například společný zájem o filozofii.
V červenci 1877 při společné vyjížďce na lodi paní Göringová spadla do vody a začala se topit. Všichni zpanikařili kromě Masaryka, který skočil do vln a z posledních sil ji zachránil. Pod dojmem tohoto zážitku požádal Charlotte korespondenčně o ruku. Zasnoubili se a 15. března 1878 uzavřeli v New Yorku civilní a unitářský sňatek. Novomanželé společně odjeli do Vídně, kde se Charlotta Masaryková začala učit česky a spolupracovala s manželem na jeho habilitační práci o sebevraždě. Společně také psali pod pseudonymem Lorenzo hudební a literární kritiky do revue Naše doba, Masaryková však publikovala i samostatně v českých i amerických časopisech.
V roce 1881 se manželé stěhovali do Prahy, kde Masaryk dostal místo profesora na České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Charlotte Masaryková výrazně působila v ženském hnutí. V roce 1882 se jako první cizinka stala členkou Náprstkova Amerického klubu dam, později působila v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat a v ženské sekci Sokola. Podporovala rozvoj českého ženského školství; materiálně podporovala chudé ženy. Byla českou vlastenkou, avšak také dokázala nahlížet na českou společnost zvenčí a často velmi kriticky, za což ji část společnosti neměla v oblibě (kritizovala ji např. Božena Viková-Kunětická, naopak bránil ji Josef Svatopluk Machar). Jednou prohlásila: Je něco zvláštního v české povaze. Velká dobrota srdce a krásné zvyky. Jen je třeba určitého uvědomění, svobody.
Svého manžela výrazně podpořila nejen v bojích o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, ale zejména za tzv. hilsneriády, kdy Masaryk vážně uvažoval o americkém exilu, od nějž jej Charlotta opakovaně zrazovala.
V roce 1905 vstoupila do české sociální demokracie (tehdy Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická), ale spolu s Masarykem odmítala marxistickou teorii třídních zájmů a nevyhnutelnosti třídního boje. Účastnila se pochodu dělníků požadujících všeobecné volební právo.
Přispívala do amerických novin, účastnila se kulturního a zejména hudebního života, objevila hudbu Bedřicha Smetany a publikovala na jeho podporu řadu článků. Byla unitářka. V rakousko-uherských Čechách manželé Masarykovi přestoupili k úředně povolené reformované evangelické církvi (Charlotte Masaryková z ní později vystoupila). Masarykův obdiv k unitářství přispěl k jeho podpoře vzniku českého unitářství ve 20. letech.
Po vypuknutí první světové války profesor Masaryk s dcerou Olgou odešli 18. prosince 1914 do exilu, v nepřítomnosti byl pak TGM odsouzen k smrti za velezradu. Charlotte Masaryková zůstala s třemi dětmi v rakousko-uherské Praze – na Hradčanech, v domě U Brusky čp. 239/IV. Brzy se stala předmětem policejního dohledu a politického nátlaku. Dcera Alice byla 28. října 1915 zatčena a osm měsíců vězněna ve Vídni. Matka byla pro svou nervovou chorobu ušetřena. Z té doby pocházejí jejich slavné dopisy. Psala je německy, aby přesvědčila soudce, že nemají politický obsah a doručování nebrzdila cenzura. Hlavním ujištěním dceři bylo sdělení: Neměj starosti, velmi se šetřím, čiň totéž. Mama.. Poslední zprávu napsala formou telegramu 2. července 1916, potom byla dcera propuštěna. Dopisy vyšly knižně v českém překladu roku 1948 v Praze. Syn Jan narukoval do armády, syn Herbert zemřel v roce 1915 na skvrnitý tyfus, kterým se nakazil při práci v uprchlickém táboře v Haliči.
Ke konci války Charlotte Masaryková trpěla srdeční slabostí. Prohloubily se také její celoživotní deprese. Byla hospitalizována v sanatoriu v Praze-Veleslavíně, v květnu 1918 byla také zbavena svéprávnosti (zřejmě na ochranu proti dalšímu pronásledování českými a rakouskými úřady). Ze sanatoria ji po svém poválečném návratu 21. prosince 1918 vyzvedl její manžel.
Po vzniku Československa se z původně ostrakizované rodiny, které se konformistická společnost za války stranila, stala vysoce ctěná první rodina, uprostřed společnosti a nového státu, Masarykovi se stěhovali na Hrad, pobývali na zámku v Lánech.
Charlotta Masaryková se zasadila o to, aby v první ústavě Československa z roku 1920 byla žena ve všech oblastech postavena na roveň muži.[zdroj?] V témže roce se společně s prezidentem Masarykem účastnila i voleb. Plně se však již nezotavila, s pokračující chorobou převzala reprezentativní úlohu první dámy dcera Alice. V září 1922 Charlottu Masarykovou postihl těžký záchvat srdeční slabosti, 1. května 1923 mozková mrtvice a s ní i částečné ochrnutí. Zemřela 13. května 1923 na zámku Lány.
Tam měla rovněž státní pohřeb a až do skonu T. G. Masaryka 14. září 1937 odpočívala v tumbě uprostřed starého lánského obecního hřbitova, na místě, které si sama vybrala. Poté, co zemřel prezident Masaryk, byly její ostatky přemístěny do nové hrobky u zdi starého lánského hřbitova, kde odpočívají dodnes po boku jejího manžela (na bronzové desce pomníku, který byl znovu osazen v roce 1968, je mylně uvedeno její datum narození 28. 11. místo správného 20. 11. 1850).
Z jejích pěti dětí se čtyři dožily dospělosti. V květnu 1879 se ve Vídni manželům Garrigue Masarykovým narodila dcera Alice, rok poté syn Herbert, v roce 1886 syn Jan. V roce 1890 porodila dceru Eleanor, která zemřela ve čtyřech měsících, a v roce 1891 třetí dceru Olgu.
Společně se svou učitelkou Marií Blažkovou přeložila do češtiny Poddanství žen od Johna Stuarta Milla.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Charlotta Garrigue Masaryková, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.