Literatura Brak: Označení pro pokleslé literární dílo

Výraz pochází z německého výrazu pro vadný výrobek určený k vyhození a od devatenáctého století se užívá pro pejorativní označení určitých literárních žánrů. Většinou se tak označuje žánrová tvorba, která vzniká na základě pevně daných žánrových pravidel; nejprve krvavé romány, později detektivky, kovbojky či tzv. červenou knihovnu.

Literární brak jako ne-literatura v různých dějinných obdobích podléhal cenzuře.

V roce 1949 proběhla likvidační akce ve znárodněných skladech českých soukromých nakladatelů. U zabavených titulů, jejichž počet byl 1888, byl posuzován obsah díla a případně i osobnost autora. Do „nové“ literární kultury nebyla například vpuštěna díla Cizinec od Alberta Camuse (autor je vedoucí existencialista), Studie o hysterii Sigmunda Freuda (pavěda) či většina titulů Dostojevského. Jiří Taufer odsoudil celé dilo Merežkovského s tím, že „musí přijít do stoupy“. Jako „existencialistický brak“ byla označena Pustá země od T. S. Eliota, jiné tituly byly označeny jako brak americký, humoristický, reakční, spiritualistický, bezcenný naturalistický, reakčně rasistický. Nedokončený obraz Jana Vladislava byl v očích cenzorů „mystický, existencialistický protihumanistický brak“.

• Starodávné bejlí. Obrysy populární a brakové literatury ve starověku a středověku. Sylva Fischerová, Jiří Starý (eds.). Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016. ISBN 978-80-7308-696-1

•   Slovníkové heslo brak ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.