Ę

Vyskytuje se v polštině, litevštině, v pouze jižním dialektu kašubštiny (v severním a centrálním dialektu se nepoužívá, nejčastěji přešlo na ë, v dalších jazycích, jako jsou například elvdalština, navažština, západní apačština… V latině a některých historických severských jazycích se vyskytovalo podobné písmeno (latinsky e caudata), tato písmena však nelze zaměňovat.

Obvykle se používá jako nosovka, v litevštině již jen jako historický grafický příznak, podobně jako v češtině ú versus ů, v litevštině se někdy vyslovuje jako poněkud delší než "e". Velké písmeno Ę je jen hypotetické, vyskytující se jen v titulcích, psaných velkými písmeny, jinak se na začátku slova nevyskytuje.

Polština

Podle umístění/okolí se vyslovuje jako /ɛw̃/, /ɛn/, /ɛm/, nebo /ɛ/. Na rozdíl od francouzštiny je nosovost asynchronní, to znamená, že se vyslovuje víceméně odděleně nosová samohláska + následující příslužná nosová souhláska.

• před plozívami a afrikátami se nosovost demonstruje následným "n" nebo "m"
• pokud je ę na konci slova, nebo následuje l nebo ł, většina Poláků vyslovuje jako obyčejné /ɛ/
• v ostatních případech jako [ɛw̃]

Litevština

V litevštině je ę již jen jako historický grafický příznak, podobně jako v češtině ú nebo ů, v litevštině se někdy vyslovuje jako poněkud delší než "e".

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Ę na Wiki Commons