Botticelli Zrození Venuše

Na rozdíl od Primavery je zde kompozice pojatá zleva doprava – dvojice letících zefyrů svým dechem ovívá zcela nahou Venuši stojící na mořské lastuře, zatímco na břehu čeká Hóra, aby ji mohla zahalit do pláště.

Zrození Venuše
Autor	Sandro Botticelli
Rok vzniku	1483–1486, nebo kolem 1478
Technika	Tempera na plátně
Rozměry	278,5 × 172,5 cm
Umístění	Uffizi, Florencie

Obraz zachycuje okamžik, kdy se Venuše vynoří z moře nesena na lastuře. Západní vítr ji nese ke břehu, kde ji jedna z Hór (bohyň ročních období) podává květinami posetý plášť. Kromě samostatné ilustrace mýtu umělec zakomponoval do obrazu mnoho dalších konotací a významů.

Obraz je v Galerii Uffizi v italské Florencii.

Venuše

Venuše je tradiční symbol narození, plodnosti, lásky a sexuální touhy. Nahá bohyně zde neznamená jen lásku pozemskou, ale také duchovní. Někdy je tato představa spojována s Pannou Marií.

Růžová růže

Venuše byla i bohyní květin a zvláště silně byla spojena s růžovou růží. Ta odkazuje na lidskou sexualitu a touhu.

Mušle

Lastura, na níž Venuše stojí, kdysi odkazovala na ženské sexuální orgány. Tento mýtus plodnosti křesťanství pozměnilo a učinilo z lastury symbol zmrtvýchvstání a znovuzrození.

Nymfa

Hóry byly bohyněmi ročních období. Na obraze je znázorněna bohyně jara, období plodnosti a zrození. Je ověnčena jarní květenou a myrtou, rostlinou spojovanou se štěstím, jež se často objevuje jako svatební ozdoba.

Zefyrové

Bůh větru Zefyros a jeho žena Chloris symbolizují duchovní vášeň a spojují ducha s hmotou.

Zlato

Celou malbu zdobí na mnoha místech zlato. To podtruhuje hodnotu a roli obrazu jako cenného předmětu a odráží božskou podstatu Venuše. Je také symbolem dokonalosti, tepla a lásky.

Jako možné zdroje inspirace jsou uváděny homérské hymny, nebo také báseň Angela Poliziana, která popisuje obraz od Apella (Venus Anadyomene).

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Zrození Venuše na Wiki Commons