Zástěra

• Sukně jedno či dvoudílná – obdélníková, čtvercová či dole zaoblená textilie nebo useň. Zavazuje se kolem pasu vzadu dvěma stuhami, šňůrkami nebo řemínky, má-li horní díl (lacl), uvazuje se kolem krku dalšími stuhami, šňůrkami nebo smyčkou řemínku. Taková zástěra kryje oděv od hrudníku po kolena nebo pod kolena.
  • kuchařská, pekařská a cukrářská – jednodílná nebo dvoudílná, využívá se při vaření pokrmů, nápojů a při jejich servírování, doma i v gastronomických provozech. Někdy ji doplňuje čelenka, síťka nebo čepec. Hygienické normy stále častěji nutí zaměstnance v gastronomii nahrazovat zástěru pláštěm s rukávy.
  • servírovací – pro číšníky a servírky v pohostinství, mívá kapsu na peněženku nebo na utěrku.
  • řemeslnická – pracovní zástěra z hrubších materiálů: kůže (useň), guma, syntetické materiály. Liší se podle pracovního prostředí. Využívají ji:
    • řezníci, rybáři, které chrání před vodou, krví či šupinami, ševci a správkaři obuvi, vinaři a pivovarníci a další
    • montéři - krátká kožená zástěrka s opaskem a vaky na hřebíky či šrouby, s úchytkami na kladivo, kleště, šroubovák.
    • kováři, svářeči, slévači, hutníci nebo skláři, je hrubých či ohnivzdorných materiálů; doplňuje ji ochranná maska, kukla či brýle.
  • domácí a školní oděv – v současnosti se užívá při pracovní či výtvarné výchově ve školách; v minulosti to byl také domácí oděv hospodyně nebo dívek a dívčí školní uniforma, často zdobená po obvodu krajkou nebo nařasenými sklady.
  • svrchní společenský oděv – součást ženského oděvu všech společenských stavů od středověku do první poloviny 20. století; součást lidových krojů dosud (středoevropské ženské kroje, dirndly, aj.
  • ceremoniální oděv – zástěrka: součást slavnostního oděvu svobodných zednářů

Literatura

• Ludmila Kybalová, Olga Herbenová, Milena Lamarová, Obrazová encyklopedie módy. Artia Praha 1973, s. 552-553

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu zástěra na Wiki Commons
•   Slovníkové heslo zástěra ve Wikislovníku