Vítězslav Nezval (26. května 1900 Biskoupky – 6. dubna 1958 Praha) byl moravský básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec (1953), člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru.
květen">26. května 1900 Biskoupky – 6. dubna 1958 Praha) byl moravský básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec (1953), člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru.
Vítězslav Nezval | |
---|---|
Nezval v roce 1934 | |
Rodné jméno | Vítězslav František Josef Nezval |
Narození | 26. května 1900 Biskoupky, Morava Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 6. dubna 1958 (ve věku 57 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Povolání | jazykovědec, spisovatel, básník, dramatik, scenárista, romanopisec, překladatel, výtvarník, publicista a dramaturg |
Témata | literatura, divadlo, překlad a publicistika |
Významná díla | Valerie and Her Week of Wonders |
Ocenění | národní umělec (1953) |
Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
Rodiče | Bohumil Nezval |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vítězslav Nezval se narodil v rodině venkovského učitele Bohumila Nezvala (1875) a Emilie, rozené Mityskové (1875), která byla dcerou hostinského. Měl sestru Vlastu Fischerovou (1902). Od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval jednotřídní školu a na které ve svém díle často vzpomínal (Z mého života, 1959). Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl pro nespolehlivost z armády propuštěn. Jeden semestr studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, pak přestoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (studia nedokončil). Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo.
Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu, nového básnického směru. Chtěl najít metodu, jak nahlížet na život, aby byl básní. Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ.
Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného (tajemník), poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla, kde se sblížil s Voskovcem a Werichem. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách atd. Po kapsách nosil bloky a zápisníky, psával rád na nejrůznější barevné papírky. Jeho písmo bylo takřka nečitelné. Nestačilo zřejmě jeho myšlenkám, byl stejně impulzivní jako jeho písmo.
Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do Sovětského svazu, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou se roku 1938 pokusil rozpustit, ale fakticky z ní byl ostatními členy vyloučen.
Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu.
Již v roce 1923 mu Jan Bartoš sestavil horoskop. Nezval studoval knihy o astrologii, předpověděl i vlastní smrt, tvrdil, že zemře o Velikonocích. Zájem o astrologii mu vydržel po celý život, v jeho pozůstalosti se nachází 70 stran učebnice astrologie, kterou nedokončil. Díky své imaginaci měl předpoklady k interpretaci astronomických dat. Báseň Veliký orloj, je popis Nezvalovy nativity čili horoskopu zrození. Nezval vyprávěl, že když napsal Manon, vymyslil si i datum jejího narození. "A v jejím horoskopu pak bylo všechno, i ta deportace!"
Nezval měl charisma, které lámalo ženská srdce, mnoho žen podlehlo Nezvalovu kouzlu osobnosti. V roce 1948 se oženil s celoživotní partnerkou (znali se od roku 1926) Františkou „Fáfinkou“ Řepovou (1905–1970), se kterou žil až do své smrti. Od roku 1937 měl milostný poměr s herečkou Lilly Hodáčovou (1910–1998), která peripetie vztahu popisuje ve svých memoárech. Roku 1952 Nezval poznal Olgu Jungovou (1929–2012), z jejichž milostného vztahu se narodil syn Robert (1954–1971).
Koncem roku 1950 onemocněl spálou a těsně po jejím vyléčení jej postihl infarkt zadní srdeční stěny. Po rekonvalescenci se opět věnoval literatuře. V březnu 1958 podnikl cestu do Itálie. Dne 6. dubna 1958, na Velikonoční neděli, zemřel v Praze na akutní zápal plic a následné selhání srdce. Smuteční obřad v Rudolfinu a státní pohřeb se konal ve čtvrtek 10. dubna. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově. Písemnou pozůstalost Vítězslava Nezvala získal Literární archiv Památníku národního písemnictví.
Národní umělec Vítězslav Nezval trpěl delší dobu hypertenzní chorobou a trvalou poruchou srdeční činnosti. Patologicko-anatomickým vyšetřováním byla zjištěna povšechná ateroskleróza, postihující zejména věnčité tepny srdce, výrazné zbytnění a rozšíření srdce s jizvami v srdečním svalu po přestálých infarktech. Dále byl nalezen akutní ložiskový zánět dolního laloku pravé plíce. Smrt nastala náhlým selháním ochablého srdce.Lékařská zpráva o úmrtí národního umělce Vítězslava Nezvala
V edici Dílo Vítězslava Nezvala vyšlo v letech 1950–1990 celkem 38 svazků. Velké procento Nezvalových veršů v edici ale bylo autorem autocenzurováno, leccos pozměnil, zrekomponoval nebo úplně vypustil.
Tvorba 30. let 20. století:
Ve stejné době, jako surrealistická díla, anonymně vydává dílo, které nemělo surrealistické prvky a lze říci, že stojí mimo Nezvalovu tvorbu.
Tato sbírka měla velký ohlas, proto vydal v letech 1937–1938 další sbírky, ale ty již nebyly tak kvalitní a neměly takový úspěch.
Kolem roku 1937 Nezval opouští myšlenky surrealismu a přesouvá se k poezii nadosobních hodnot, toto byla samozřejmě všeobecná tendence.
Drtivou většinu svojí prózy vydal mezi roky 1929 a 1934, tato próza byla zaměřena na sféru podvědomí a snu a naznačila Nezvalův posun od poetismu k surrealismu.
V letech 1935–1938 vydal vzpomínkové knihy, které byly i jakousi osobitou formou cestopisu.
Dále vydal encyklopedii moderních básnických směrů. A několik literárních studií: Jiří Wolker, Karel Čapek, Josef Čapek, Jaroslav Vrchlický, Petr Bezruč atd.
Přeložil několik děl André Bretona (tvůrce a teoretika surrealismu):
Nezval psal libreta (například libreto k rozhlasové opeře Bohuslava Martinů Hlas lesa nebo Prolog z Her o Marii). Otextoval několik písní, skládal i melodie. Zhruba šest básní, vzniklých ve dvacátých letech, zhudebnil Jaroslav Ježek. Písně na Nezvalova slova zpívali Vlasta Burian, Hana Hegerová (Magnetová hora, Pocestný), písně z divadelní hry Schovávaná na schodech zpívali Helena Vondráčková či Laďka Kozderková s Milanem Drobným. Také složil několik budovatelských písní (Všichni jsme mladí).
Některé Nezvalovy básně se dočkaly zhudebnění, převážně folkovými hudebníky, ale i skladateli vážné hudby. Nejvýznamnější skladbou na Nezvalův text zůstává Sbohem a šáteček Vítězslavy Kaprálové z roku 1937, jejíž orchestrální verze byla vydána na hudebním nosiči Studiem Matouš v roce 1998 a klavírní verze Supraphonem v roce 2003. Největším projektem zůstává dílo Jana Spáleného, který ve druhé polovině 70. let 20. století zhudebnil Edisona (album Edison) a Signál času (projekty vyšly na LP v roce 1978, resp. 1979, dohromady pak v reedici na CD v roce 1997). Jitka Molavcová nazpívala Rue de la gaité s melodií Emila Františka Buriana. Štěpán Rak zhudebnil Nezvalovy básně Sloky o Praze, Píseň o vřesu a Až. Písně natočila Lenka Filipová pro pořady Československé televize, na CD vyšly v roce 2004 jako bonus na reedici alba Částečné zatmění srdce. Karel Plíhal na albu Králíci, ptáci a hvězdy (1996) zpívá Nezvalovu Píseň. Petr Ulrych pro desku Javorů Šumaři (2003) zhudebnil písně Žlutý list, Šumaři a Prosinec. Báseň Sbohem a šáteček zhudebnil Marek Doubrava se skupinou Hm... (album Plán na zimu, 2008) i Marek Eben (album Bratři Ebenové: Čas holin, 2014). Nezvalovy básně zhudebnili i tito amatérští muzikanti:
Různá doba na něm oceňovala různá díla. V 50. letech byl nejvíce ceněn jeho Zpěv míru, za normalizace jeho Edison, později sbírky Sbohem a šáteček a Absolutní hrobař.[zdroj?]
„ | Vítězslav Nezval zemřel předčasně, nebyl ještě stár. Ale umíral lehce. Tak lehce, jako lehce psal své verše. Nikdo netušil, že jeho nemoc je smrtelná. Myslili jen na chřipku. Pojednou v náručí své ženy sklonil hlavu a v tom okamžiku ztratila tato země jednoho ze svých velkých básníků. | “ |
— Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa |
„ | Zejména večery a noci na zájezdech byly s Nezvalem nezapomenutelné. Veselý až bujarý člověk se sklonem k nostalgii, co chvíli přepadený záchvaty melancholie. Jindy z něj ovšem tryskaly až raplovsky bláznivé nápady. Zpočátku jsem si nemohl zvyknout na jeho způsob vyjadřování. Jako kdyby pořád hovořil v básnických obrazech. I když mluvil o nejprostších věcech normálního života, připadalo mi to nadnesené. Po čase jsem si ho však už jiného neuměl představit. A takový zůstává i v mé vzpomínce. Není to tedy jen jeho poezie a vzpomínky na setkání, co po něm zůstalo. Pro nás, kteří jsme ho znali tak zblízka, se k tomu pojí vždycky ještě něco nezachytitelného, co vyvěralo z jeho osobnosti a co ten, kdo ho nepoznal, nemůže z jeho díla pochopit, přestože se z něj dá pochopit hodně. Napsal, že „smyslem života toho, kdo se dal cele do služeb umění, je vědomá povinnost setrvat za všech okolností tam, kam ho vyvrhla jeho touha.“ Myslím, že Vítězslav Nezval setrval. | “ |
— František Filipovský |
Festival moderní poezie Nezvalova Třebíč se od roku 1961 konal s několikaletými odstupy vždy v květnu. Ke každému festivalu vyšla publikace s ukázkami Nezvalovy tvorby:
Jarní festival poezie Nezvalova Třebíč byl po delší přestávce obnoven v roce 2015 a bude se konat každých pět let k připomenutí kulatého a půlkulatého výročí narození básníka. V roce 2020 se konal další ročník, předsedou poroty byl Petr Kukal.
This article uses material from the Wikipedia Čeština article Vítězslav Nezval, which is released under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 license ("CC BY-SA 3.0"); additional terms may apply (view authors). Text je dostupný pod CC BY-SA 4.0, pokud není uvedeno jinak. Images, videos and audio are available under their respective licenses.
®Wikipedia is a registered trademark of the Wiki Foundation, Inc. Wiki Čeština (DUHOCTRUNGQUOC.VN) is an independent company and has no affiliation with Wiki Foundation.