Víceúčelový Bojový Letoun

Řada těchto letounů konstrukčně vychází ze stíhacích strojů, proto jsou někdy označovány i jako víceúčelový stíhací letoun.

Na rozdíl od stíhacích letounů, které vedle své hlavní role také často disponují sekundární schopností nasazení v dalších úlohách, se většinou jedná o letouny od počátku navržené s vyváženými parametry konstrukce, zajišťujícími schopnost jejich použití ke všem plánovaným úkolům. Jako stíhací bombardér pak bývá označován rychlý taktický bombardér či útočný letoun s druhotnou schopností vedení vzdušného boje, zejména pro vlastní obranu. Hranice mezi těmito kategoriemi však často není ostře vymezena.

Výhodou víceúčelových bojových letounů je možnost nasazení jednoho typu, s různými druhy výzbroje, k plnění široké škály bojových úkolů, což současně vede k úspoře nákladů na výzbroj a zjednodušení technické a logistické podpory leteckých sil. V letectvech řady zemí, zejména těch disponujících méně početnými ozbrojenými silami, tak přibližně od poslední třetiny 20. století víceúčelové bojové stroje jsou někdy jejich jedinými bojovými letouny, zatímco v jiných představují hlavní či nejrozšířenější bojový typ, doplněný menšími počty jednoúčelových letounů (stíhačkami pro vybojování vzdušné nadvlády, bombardéry, bitevníky, letouny palebné podpory) určených k plnění specializovaných bojových rolí.

• Dassault Rafale
• Eurofighter Typhoon
• General Dynamics F-16 Fighting Falcon
• HAL Tejas
• Chengdu J-10
• MiG-35
• Mitsubishi F-2
• Saab JAS-39 Gripen
• Suchoj Su-30
• Suchoj Su-35

• Bitevní letoun
• Lehký bojový letoun
• Průzkumný letoun
• Stíhací bombardér
• Stíhací letoun
• Vojenské letadlo

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.