Václav Hradecký: český malíř

říjen">21. října 1867 Světlá nad Sázavou – 14. července 1940 Domažlice) byl český akademický malíř.

Václav Hradecký
Narození	21. října 1867 Světlá nad Sázavou Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. července 1940 (ve věku 72 let) Domažlice Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vzdělání	Umělecko-průmyslová škola v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

 

Narodil se 21. října 1867 v rodině kupce a městského radního ve Světlé nad Sázavou jako jeden ze šesti sourozenců. Po ukončení základního vzdělání odešel v roce 1887 studovat malbu do Prahy. Studium zahájil na Umělecko-průmyslové škole v Praze pod vedením prof. Františka Ženíška. Po roce přestoupil na Malířskou akademii v Praze (pozdějším názvem: C. k. akademie umění v Praze), kde pokračoval ve studiu u profesorů Františka Sequense (v letech 1888 – 1893) a Václava Brožíka (v letech 1893 – 1897). Akademii absolvoval roku 1897. V roce 1893 vystavoval svá díla na Světové výstavě v Chicagu, obrazem „Výjev ze selských bojů“ vzbudil o tři roky později značnou pozornost na výstavě ve Filadelfii. V letech 1896, 1897 a 1900 prezentoval svá díla na výstavách Krasoumné jednoty v Praze. Krátce byl také členem spolku Mánes a stýkal se s vrstevníky, které poznal za studií – zejména s Dědinou a Dvořákem. Přátelství ho spojilo i s Luďkem Maroldem. V roce 1901 odešel jako mladý anarchisticky smýšlející radikál do svobodomyslné Paříže, kde se přátelil s Františkem Kupkou a ostatními českými malíři pobývajícími ve Francii (Jan Dědina, Rudolf Plaček, Vojtěch Preissig, Ludvík Strimpl). V období 1902 – 1905 přispíval do satirického časopisu L´Assiette au Beurre ilustracemi, kterými glosoval sociální a politické poměry doby. Celkem ve 12 číslech časopisu publikoval 57 kreseb. Vyšla dvě jeho samostatná čísla – č. 105 ze 4. dubna 1903 s názvem "La bête victorieuse" (Vítězný moloch) a č. 135 z 31. října 1903 nazvané "Abdul-Hamid II ou Trente ans d’assassinats" (Abdulhamid II. aneb Třicet let vraždění). Roku 1905 vytvořil kolekci satirických kreseb ovlivněných krvavým potlačením revolty v Rusku. Po roce 1906 vzalo svobodné klima ve Francii za své a Hradecký se vrátil do Prahy (patrně v roce 1908). Jeho nekonformní vidění světa bylo vyváženo silným vlasteneckým cítěním. Byl zaujatý náměty z historických křižovatek českých dějin, zejména obdobím reformace. Často se vracel k motivu popravy na Staroměstském náměstí roku 1621. Žil a tvořil v ateliéru na Národní třídě č. 20 v Praze. Až do konce života se pak stranil publicity a veřejného života, byl dokonce členem intelektuálního bratrstva, které se programově zcela izolovalo od okolního světa. Kritiky nesnášel a svá díla zásadně nevystavoval. Pravděpodobně poslední politicky motivovanou kresbou Václava Hradeckého byla „Republika nesoucí svůj kříž“ reagující na Mnichov a datovaná 21. listopadu 1938. Zemřel náhle 14. července 1940 na letním bytě u své sestry v Domažlicích.

Hradeckého rozsáhlá výtvarná pozůstalost přešla po jeho smrti do majetku Jiřího Karáska ze Lvovic, který měl svoji galerii v Tyršově domě na Malé Straně v Praze. Dnes je součástí sbírek Památníku národního písemnictví v Praze. Zde v roce 1972 proběhla i souborná výstava Hradeckého díla (katalog a kurátorka Rumjana Dačeva). Výstavy Hradeckého karikatur proběhly v roce 2001 v Olomouci (Galerie Patro, kurátor Pavel Chalupa), Vysokém Mýtě (Městská galerie, součást souboru Ať zhyne starý, podlý svět, kurátoři Pavel Chalupa, Michel Dixmier a Raymond Bacholet), zastoupen byl na výstavě 100 ans de l´Assiette au Beurre v Paříži roku 2001 (kurátoři Pavel Chalupa, Michel Dixmier a Raymond Bacholet); výstava jeho prací se konala i v grafickém kabinetu Muzea v Chrudimi roku 2005.

 

• Výjev ze selských bojů,
• Poprava českých pánů roku 1621,
• Studie ze židovského města,
• Finis Ghetto,
• Francouzská revoluce,
• II.list z Dědictví parijů,
• Melechov,
• David.

•  
  Matka, olej na plátně
•  
  Voják z francouzské revoluce, olej na plátně
•  
  Starý zvoník, olej na lepence (20. léta 20. stol.)
•  
  Vlastní podobizna (1921), olej, lepenka s plátnovou strukturou
•  
  Melechov, olej na plátně (po 1910)
•  
  Starý ovčák, olej na plátně
•  
  Vzpomínka na listopad 1620, olej na plátně
•  
  Krajina se stohem, olej na plátně
•  
  Portrét mladé ženy, olej na plátně

Poznámky

Reference

Při vytváření tohoto článku bylo použito životopisných dat z expozice Muzea Světelska.

Literatura

• Adolf Hoffmeister: Sto let české karikatury, Praha 1953.
• Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1953
• Jiří Kohoutek, Václav Hradecký 1867-1940, Galerie d, Památník národního písemnictví Praha 1972
• Pavel Chalupa: Václav Hradecký – La Bohème à Paris, katalog výstavy v Galerii Patro, Olomouc 2001.
• Pavel Chalupa: L'Assiette au Beurre par Hradecký, výběr z ilustrací, faksimile, Městská galerie Vysoké Mýto 2001.
• Pavel Chalupa, Michel Dixmier, Raymond Bacholet: Ať zhyne starý, podlý svět, katalog výstavy ke 100. výročí časopisu L´Assiette au Beurre v Městské galerii Vysoké Mýto 2001.

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Hradecký na Wiki Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Hradecký
• Autoportrét Václava Hradeckého Archivováno 18. 1. 2015 na Wayback Machine.
• Václav Hradecký v informačním systému abART