Právo Sociálního Zabezpečení

Jednotlivá pravidla v českém kontextu upravují systémy sociálního zabezpečení v České republice.

Právo
Právní odvětví
Soukromé právo
Občanské právo
Rodinné právo
Autorské právo
Obchodní právo
Pracovní právo
Mezinárodní právo soukromé
Veřejné právo
Ústavní právo
Správní právo
Trestní právo (hmotné a procesní)
Právo sociálního zabezpečení
Finanční právo
Občanské právo procesní
Mezinárodní právo veřejné
Právo Evropské unie
Právo životního prostředí

Jde o součást veřejného práva se soukromoprávními prvky. Je tvořeno právními předpisy upravujícími hmotné zabezpečení a služby zabezpečované, regulované nebo poskytované státem občanům, kteří v důsledku sociální události nemohou být výdělečně činní a jejichž sociální práva zaručená ústavou jsou ohrožena. Upravuje soukromoprávní i veřejnoprávní vztahy vznikající v souvislosti se zajišťováním těchto práv, povinnost občanů zabezpečit se pro budoucnost a způsoby přerozdělování mezi lidmi pro krytí jejich státem uznaných sociálních potřeb.

Pojmu sociální zabezpečení předcházely pojmy:

• Chudinská péče - soubor komunálních a státních opatření na pomoc chudým.
• Sociální péče - soustavná péče státu a obce o sociálně slabší občany.
• Chudinská správa - soustava veřejnoprávní administrativy, která organizovala a poskytovala chudinskou pomoc.

Tyto pojmy vznikaly od 16. století až do 1. světové války. Pojem sociální bezpečnost/zabezpečení byl vytvořen až ve 20. století generálem S. J. A. Bolivary Ponte při sociálních reformách v Mexiku. Generál chtěl zavést státní sociální péči pro všechny občany. V Evropě se s pojmem sociálního zabezpečení setkáváme v programu Komunistické strany Sovětského svazu (bolševiků), která takto označovala systém sociálních dávek pro všechny zaměstnance hrazený ze státních zdrojů.

Právo sociálního zabezpečení má povahu veřejného práva s určitými soukromoprávními prvky a je považováno za samotné právní odvětví. Prvním subjektem, který zde vystupuje je stát, jehož postavení je silnější než druhý subjekt, což je právnická či fyzická osoba. Stát a ostatní subjekty nejsou v rovnocenném postavení jako je to např. v soukromém právu.

Právo sociálního zabezpečení je součástí právního státu, který zajišťuje, že právní řád bude dodržován jak ze strany občanů státu, tak i ze strany orgánů veřejné moci. Zároveň právní stát zaručuje, že stát nebude zasahovat do individuální sféry jednotlivce více, než toho účel státu bude vyžadovat.

V České republice se za prameny práva sociálního zabezpečení považují právní předpisy a normativní právní smlouvy (specifickou funkci mají rozhodnutí Ústavního soudu). Jsou výsledkem činnosti státu vyvíjené prostřednictvím subjektu, který má pravomoc tyto prameny tvořit, měnit a rušit.

Působnost práva sociálního zabezpečení

Pojmem působnost se rozumí rozsah použití právní předpisů v oblasti jejich aplikace a uskutečňuje se z hlediska okruhu právních vztahů, osob, prostoru a času. Podle těchto kritérií rozlišujeme působnost:

1. věcná působnost,
2. osobní působnost,
3. prostorová působnost a
4. časová působnost.

Interpretace práva sociální zabezpečení

Interpretace práva sociálního zabezpečení je chápána jako proces směřující k poznání obsahu právních norem v souvislosti s objasněním smyslu jazykových termínů a výrazů uvedených v pramenech práva, zejména v právních předpisech. Interpretace je také součástí realizace práva, kdy obecné právní normy se převádějí do individuálních právních norem.

Aplikace práva sociálního zabezpečení

Aplikace práva sociálního zabezpečení znamená definování činnosti příslušných právních orgánů sociálního zabezpečení, které díky své pravomoci a kompetenci vydávají rozhodnutí. Rozhodnutí se z hlediska účinku dělí na konstitutivní a deklaratorní.

Systém práva sociálního zabezpečení vystupuje z odvětví sociálního zabezpečení, které byly zpracovány zvláštními mezinárodními smlouvami přijatými na půdě Mezinárodní organizace práce v Ženevě. Úmluva č. 102 o sociální bezpečnosti je základní úmluvou shrnující všechny předválečné úmluvy. Její strukturu respektovali i tvůrci Evropského zákoníku sociálního zabezpečení, který byl přijat v Radě Evropy dne 16. dubna 1964 s účinností od roku 1967. Sociální zabezpečení je upraveno mnoha právními předpisy vztahujícími se k jeho jednotlivým oblastem.

Mezinárodní systematika a systematika českého práva rozděluje systém práva sociálního zabezpečení na jednotlivá odvětví:

• zdravotní pojištění,
• nemocenské pojištění,
• zabezpečení v mateřství,
• důchodové pojištění,
• penzijní připojištění,
• pojištění a zabezpečení v nezaměstnanosti,
• pojištění a zabezpečení při pracovních úrazech a nemocech z povolání,
• státní sociální podpora a pomoci rodinám,
• sociální pomoc a
• sociální služby.