Palackého Most: Most v Praze

Vznikl v letech 1876–1878 podle projektu Bedřicha Münzbergera a Josefa Reitera pro zpřístupnění rychle rozvíjejícího se průmyslového Smíchova. Provoz na něm byl zahájen 22. prosince 1878.

Palackého most
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Česko Česko
Kraj	Hlavní město Praha
Město	Praha
Číslo mostu	V-024
Doprava	pěší, silniční a tramvajová
Přes	Vltava
Projektant	Bedřich Münzberger Josef Reiter
Souřadnice	50°4′22″ s. š., 14°24′44″ v. d.
Parametry
Materiál	stavební kámen
Délka	228,8 m
Šířka	13,9 m
Mapa
Další data
Kód památky	44470/1-2109 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nyní je to na území Prahy třetí nejstarší dochovaný most přes Vltavu, šestý ve směru jejího toku a z toho první, po němž je vedena tramvajová trať.

Dříve se mostu říkalo Kamenný z Podskalí na Smíchov nebo Podskalský, ale brzy dostal jméno po Františku Palackém, stejně jako navazující ulice na smíchovské straně (nynější Lidická).

• před oficiálním pojmenováním: Podskalský most (podle Podskalí, byť železný Vyšehradský železniční most byl také tak nazýván), Kamenný most na Smíchov
• 1878–1940: Palackého most (František Palacký)
• 1940–1945: Mozartův most (Wolfgang Amadeus Mozart)
• od 1945: Palackého most

 

Při jeho stavbě bylo v Praze poprvé použito kesonové založení pilířů, které dodaly Ringhofferovy závody na Smíchově. Již při stavbě bylo počítáno s tím, že bude v budoucnu rozšířen. Od roku 1897 byla na strážní budky na obou koncích mostu osazena čtyři sousoší od Josefa Václava Myslbeka. Šlo o sousoší motivovaná starými českými pověstmi a Rukopisem královédvorským, čtyři dvojice postav: Ctirad a Šárka, Libuše a Přemysl, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj.

Od roku 1883 byla po něm jako po prvním pražském mostě vedena linka koněspřežné tramvaje. Po tomto mostě chodil v letech 1911 a 1912 Albert Einstein, když byl v Praze profesorem na německé univerzitě. Jeho cesta tudy vedla z Lesnické ulice na Smíchově, kde bydlel, do Viničné ulice č. 7.

Ke konci druhé světové války byla při leteckém náletu v únoru 1945 sousoší na mostě silně poškozena. Později byla přemístěna do Vyšehradských sadů. Zároveň v souvislosti s odstraňováním škod po bombardování došlo v letech 1950–1951 k rozšíření mostu do dnešní podoby.

 

 

Most je kamenný a má sedm kleneb. Střední o průměru 32 m, po obou stranách pak 30,4 m, 28,8 m a u břehů 27,2 m. Po válce byl rozšířen z 7,7 m na 10,3 m pro dopravu, chodníky z 1,5 m na 1,8 m. Celkově se tedy šířka zvětšila z 10,7 na 13,9 m. Jeho délka činí 228,8 m. Po mostě vede běžná dvoukolejná tramvajová trať spojující Palackého náměstí na pravém břehu se smíchovskou křižovatkou U Anděla na levém břehu.

Zhlaví pilířů a klenbové kvádry jsou z modré žuly, zábradlí z bílého kararského mramoru a poprsní zdi z červeného pískovce. Most byl původně „barevný“ – jako nový měl prvky s národními barvami, které ale působením exhalací brzy zanikly.

• SOUKUP, Jiří. Pražské mosty : Studie se zřetelem na současné podniky. Praha: Weinfurter, 1904. Dostupné online. Kapitola Most Palackého. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Palackého most na Wiki Commons
• Palackého most Archivováno 12. 7. 2020 na Wayback Machine., Encyklopedie mostů
• Palackého most, Praha virtuální
• Palackého most, web Pražské tramvaje