Půda: Tvoří nejsvrchnější vrstvu zemské kůry

Je prostoupená vodou, vzduchem a organismy, vzniká v procesu pedogeneze pod vlivem vnějších faktorů a času a je produktem přeměn minerálních a organických látek a zaniká procesem eroze. Většina současné půdy není starší než z období pleistocénu. Je morfologicky organizovaná a poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Půda je předmětem studia pedologie.

V geografii se soubory půd nazývají pedosféra a jsou studovány pedogeografií.

Z pohledu geografie tvoří půda, potažmo celá pedosféra, tu část krajinné sféry, kde množství a intenzita vzájemných vztahů mezi dílčími krajinnými sférami je největší, kde se sféry stýkají a dokonce se částečně navzájem prolínají. Dosahuje tloušťky až 4 metrů.

Každá půda obsahuje podíl regolitu, vody, vzduchu a organické hmoty. Podíly složek zastupují jednotlivé geosféry: litosféru, hydrosféru, atmosféru a biosféru. Pokud jedna z těchto složek chybí, nejedná se o půdu. Jednotlivé půdní složky jsou vzájemně promíšeny a vytvářejí heterogenní polydisperzní systém.

Zastoupení složek a jejich vzájemné reakce v půdním prostoru předurčuje fyzikální a chemické vlastnosti půd.

Pevná složka půdy vzniká rozpadem a rozkladem hornin. Půda obsahuje primární a sekundární (jílové) minerály. Do pevné složky půdy se zpravidla zahrnuje organická neživá (humus) a živá složka (edafon).

Kapalná složka půdy vyplňuje póry pevné složky, přičemž se volně pohybuje půdním prostorem pod vlivem gravitace a může dosáhnout až k podzemní vodě, nebo je vázána na povrch půdních částic coby adsorpční voda, nebo je vázána na půdní částice adhezními silami coby kapilární voda, takže může být spojena s hladinou podzemní vody. Půdní voda je obohacována o látky z pevné i plynné složky půdy a vzniká půdní roztok.

Plynná složka půdy též vyplňuje póry pevné složky, kapalnou půdní složkou je přesunována a uzavírána v půdním prostoru. Půdní vzduch díky dýchání půdních organizmů a podzemních částí rostlin obsahuje několikanásobně více oxidu uhličitého, obsahuje i větší podíl vodní páry než vzduch nad úrovní terénu a jeho relativní vlhkost je větší.

Mezi jednotlivými půdními složkami probíhá přenos hmoty a energie.

Fyzikální vlastnosti

Pevná minerální složka půdy je charakterizována různou velikostí částic (zrn). Soubor zrn určité velikosti tvoří frakci – zrnitostní kategorii. Poměrné zastoupení frakcí charakterizuje půdu z hlediska půdní zrnitosti (textury) a předurčuje její zařazení v klasifikaci půdních druhů. Půdní zrnitost je základní fyzikální vlastnost půdy.

Chemické vlastnosti

Základní chemickou vlastností půdy je reakce půdního roztoku.

Český taxonomický klasifikační systém půd rozděluje půdy do následujících klasifikačních kategorií:

• Referenční třída půd: Leptosoly
  • Půdní typ: Litozem (symbol LI)
  • Půdní typ: Ranker (RN)
  • Půdní typ: Rendzina (RZ)
  • Půdní typ: Pararendzina (PR)
• Referenční třída půd: Regosoly
  • Půdní typ: Regozem (RG)
• Referenční třída půd: Fluvisoly
  • Půdní typ: Fluvizem (FL)
  • Půdní typ: Koluvizem (KO)
• Referenční třída půd: Vertisoly
  • Půdní typ: Smonice (SM)
• Referenční třída půd: Andosoly
  • Půdní typ: Andozem (AD)
• Referenční třída půd: Černosoly
  • Půdní typ: Černozem (CE)
  • Půdní typ: Černice (CC)
• Referenční třída půd: Luvisoly
  • Půdní typ: Šedozem (SE)
  • Půdní typ: Hnědozem(HN)
  • Půdní typ: Luvizem (LU)
• Referenční třída půd: Kambisoly
  • Půdní typ: Kambizem (KA)
  • Půdní typ: Pelozem (PE)
• Referenční třída půd: Podzosoly
  • Půdní typ: Kryptopodzol (KP)
  • Půdní typ: Podzol (PZ)
• Referenční třída půd: Stagnosoly
  • Půdní typ: Pseudoglej (PG)
  • Půdní typ: Stagnoglej (SG)
• Referenční třída půd: Glejsoly
  • Půdní typ: Glej (GL)
• Referenční třída půd: Organosoly
  • Půdní typ: Organozem (OR)
• Referenční třída půd: Salisoly
  • Půdní typ: Solončak (SK)
• Referenční třída půd: Natrisoly
  • Půdní typ: Slanec (SC)
• Referenční třída půd: Antroposoly
  • Půdní typ: Kultizem (KU)
  • Půdní typ: Antrozem (AN)

 

Charakteristika některých půdních typů

• Stepní půda se nachází v mírně vlhkých oblastech.
• Černozem vzniká na spraších pod stepní a lesostepní vegetací, půda s vysokým obsahem humusu.
• Podzol (z ruského slova „popel“) je kyselá málo úrodná půda chladných a vlhkých severských jehličnatých lesů.
• Šedozem vzniká z černozemí.
• Rendzina kamenité půdy, typicky na krasovém území, vysoký obsah uhličitanů v půdním profilu
• Hnědozem vzniká na spraších v listnatých lesích mírného pásu, zemědělsky méně kvalitní než černozem
• Fluvizem (nivní půda) vývojově mladé půdy, často velmi úrodné, v blízkosti řek i menších vodních toků

• Matečná hornina
  • skalní horniny a jejich zvětraliny (regolit)
  • sypké sedimenty (např. říční nebo mořské písky, spraše půdy (půdní sedimenty)
  • je pasivním půdotvorným činitelem, na daném místě se s časem nemění a bez působení dalších faktorů se z ní půda nemůže vyvinout
• Klima
  • přímé působení:
    • změny teploty – rychlost rozkladu rostlinného opadu a odumřelých kořenů
    • změny intenzity srážek – intenzita promývání půdy → obsah živin
  • nepřímé působení prostřednictvím vegetace
• Organismy (edafon)
  • intenzita jejich aktivity záleží na:
    • úživnosti půdy
    • klimatu

• Reliéf
  • největší význam má
    • výšková poloha
    • svažitost
    • expozice – vystavení vlivu povětrnostních jevů, apod.
    • terénní deprese
  • ovlivňuje provlhčení půdy a její teplotu
• Čas
  • čas nutný k průběhu dějů

Definice, co je obhospodařovaná půda, se liší. Obhospodařovaná zemědělská půda má v ČR přibližně 3,5 milionu ha. Lesní půda má přibližně 2,6 milionu ha.

Reference

Literatura

• HORNÍK, Stanislav, a kol. Fyzická geografie II. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 320 s. 
• MIKO, Ladislav, a kol. Život v půdě: Příručka pro začínající půdní biology. 2019. vyd. Brno: Lipka, 2019. 240 s. ISBN 978-80-88212-17-1. 
• NĚMEČEK, Jan; SMOLÍKOVÁ, Libuše; KUTÍLEK, Miroslav. Pedologie a paleopedologie. Praha: Academia, 1990. 552 s. ISBN 80-200-0153-0. 
• SMOLÍK, Ladislav. Pedologie. Praha: SNTL, 1957. 400 s. 
• ŠANTRŮČKOVÁ, Hana, a kolektiv. Ekologie půdy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2018. 260 s. (Episteme). ISBN 978-80-7394-695-1. 
• ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda. 1. Biologie půdy. 2. Ekologie, využívání a degradace půdy. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2976-8
• ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda. Praktický manuál. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3199-0
• TOMÁŠEK, Milan. Půdy České republiky. Praha: Český geologický ústav, 2000. 68 s. ISBN 80-7075-403-6. 
• VÁCHA, Radim; REJŠEK, Klement. Nauka o půdě. 1. vyd. Olomouc: Baštan, 2019. 536 s. ISBN 978-80-87091-82-1. 
• VAVŘÍČEK, Dušan; KUČERA, Aleš. Základy lesnického půdoznalectví a výživy lesních dřevin. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2017. 364 s. ISBN 978-80-7458-103-8. 

Související články

• degradace půd
• hlína
• pedogeneze
• pedosféra
• zemina

Externí odkazy

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu půda na Wiki Commons
•   Téma Půda ve Wikicitátech
•   Slovníkové heslo půda ve Wikislovníku
• Atlas lesních půd^{[nedostupný zdroj]} – na Mendelu.cz
• Česká pedologická společnost – na CZU.cz
• Geoportál SOWAC-GIS – Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
• Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy
• International Union of Soil Sciences (anglicky)
• KOTECKÝ, Vojtěch. Naše polní havárie. (Sedmá generace) Ekolist.cz [online]. 6. 9. 2019 02:31 [cit 11. 9. 2019]. Dostupné z: https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/nase-polni-havarie
• KOTECKÝ, Vojtěch. Naše polní havárie. Sedmá generace [online]. 12. září 2019 [cit 11. 9. 2019]. Dostupné z:https://www.sedmagenerace.cz/nase-polni-havarie/
• Půda: situační a výhledové zprávy

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.