Nikolaj Ivanovič Bachmetěv: Ruský hudební umělec

říjen">22. října 1807^greg. v Penze – 31.^jul./ 12. září 1891^greg. v Petrohradě) byl ruský hudební skladatel a houslista. Byl také tajným radou a hofmistrem.

Nikolaj Ivanovič Bachmetěv Николай Иванович Бахметев
Základní informace
Rodné jméno	Николай Иванович Бахметев
Narození	22. října 1807 Penza, (Ruské impérium)
Původ	ruský
Úmrtí	12. září 1891 (ve věku 83 let) Petrohrad, Ruské impérium
Žánry	instrumentální hudba, duchovní hudba
Povolání	houslista, dirigent, hudební skladatel a teoretik, veřejný činitel
Nástroje	houslový virutos
Ocenění	Řád sv. Anny 1. třídy Řád bílého orla Řád sv. Stanislava 1. třídy Řád sv. Anny 4. třídy Řád sv. Anny 3. třídy … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Yelizaveta Muravyova
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel z významného ruského šlechtického rodu Bachmetěvů. Jeho otec, Ivan Nikolajеvič Bachmetěv (kolem 1765-1830), byl kolegiátní rada, a svobodný pán Saratovské gubernie. Matka, Alexandra Sergejevna Bachmetěvová (rozená Mačevrianovová). Měl 5 sester: Alexandru (kolem 1802-?), Marii (kolem 1805-?) vdanou za Naumova, Annu (kolem 1806-1841) vdanou za Buťagina, Jevdokii (kolem 1810-1893) vdanou za Beketova, Jekatěrinu (kolem 1813-?) vdanou za von Gardera.

Hudební vlohy v sobě objevil poměrně brzy a ve 12 letech, v době kdy odešel do penzionu Ivana Ivanоviče Weidenhammera, kde se následně učil u Ivana Sergejeviče Turgeněva, již Nikolaj hrál výborně na housle, zřetelně a čistě interpretoval skladby Pierra Rodeho, Giovanniho Battisty Viottiho ad. Jeho učitelem houslí byl věhlasný houslista Josef Böhm^[zdroj⁠?], teorii se učil u Schweinkeho a Schreinura. Od roku 1823 se s ním v Saratově ve stejném institutu učil budoucí ředitel Saratovského gymnázia (v letech 1825-1831 a 1834-1837) Jakov Alexandrоvič Miller (s ním a jeho přáteli, bratry Zagoskinovými, se zde vzdělávali také další profesoři a učitelé gymnázia).

Nikolaj Bachmetěv byl již v útlém věku přijat do prestižní školy Pážecí korpus, v souvislosti s vynikajícími službami jeho příbuzného Andreje Arkaďjeviče Bachmetěva. V prosinci 1825 obstál při závěrečných zkouškách v Pážecím korpusu a 14. června 1826 byl povýšen na korneta Pavlogradského husarského pluku, s níž se v roce 1827 účastnil v bojů rusko-perské války, jako člen armádního husarského pluku. Roku 1829 sloužil v Cařihradě u velvyslance knížete Alexeje Fjodoroviče Orlova, v době, kdy byla uzavřena drinopolská mírová dohoda. Během dvou let (do 20. ledna 1832) byl adjutantem velitele 1. brigády gardové kyrysnické divize, generálporučíka hraběte Orlova, a poté ještě nějaký čas adjutantem generála F. P. Offenberga.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Bachmetěv na Wiki Commons